Evropské centrum mládeže Břeclav
Evropské centrum mládeže Břeclav

Zahraniční EVS projekty - uplynulé

Volunteers for youth, seniors and philanthropy in Valmiera 2017/18 - Lotyšsko
1. 10. 2017

Creative Inclusive non-Formal - Itálie
1. 9. 2017

GIVE - Kypr
1. 9. 2017

European Volunteers in Sport - Bulharsko
15. 8. 2017

Master the Game - Lotyšsko
13. 8. 2017

International Communication and Innovative Education - Španělsko
1. 3. 2017

V.I.D.A. II (Volunteering Is a Defining Action II) - Španělsko
15. 1. 2017

Opening Borders Through Volunteering - Itálie
5. 12. 2016

LIVE - Kypr
1. 12. 2016

European Youth Voice (EVS) - Turecko
1. 12. 2016

Un an autrement - An EVS and beyond - Francie
2. 10. 2016

Youth Support for Community - Kypr
5. 9. 2016

Green living in the rural area - Řecko
1. 6. 2016

Volunteer Innovation Project for Society - V.I.P.S. - Kypr
10. 5. 2016

Meeting Point Saxony VI - Německo
2. 5. 2016

We Volunteer with FUN (OSDA – Organization for Strategic Development in Africa) - Ghana
14. 9. 2015

Experiencing Theatre and Cultural Management - Německo
1. 9. 2015

Together Strong for Environmental Protection and International Understanding - Německo
1. 5. 2015

Action for Youth and Volunteerism - Kypr
20. 4. 2015

All Together - Španělsko
22. 9. 2014

Youth Mobility and Dynamisation of the Youth Information in our town - Španělsko
7. 9. 2013

Connecting Cultures 2013-14 - Dánsko
1. 8. 2013

Connecting Cultures 2013-14 - Dánsko
1. 8. 2013

Termín konání: 1.8.2013 - 1.7.2014

Místo konání: Rejsby, Skærbæk, Dánsko

Program, akce: Mládež v akci, 2 Evropská dobrovolná služba

Účastnice: Olga Neprašová

Něco o projektu: Jedná se o dlouhodobou EVS, hostitelskou organizací je Rejsby Europæiske Efterskole, která je zaměřena na výuku cizích jazyků a evropská studia.

Report z projektu:

Rejsby Europæiske Efterskole aka Å Æ Ø 

Představovala jsem si, že místo mého pobytu bude úžasně krásné. Věděla jsem, že je situované pouhé 3,5 km od moře a snila o tom, že budu moci každý den chodit po pláži. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dorazila k pobřeží, na kterém se pásli ovce a místo písku tam bylo bláto. Záměrně jsem se doma nedívala na google streetview, nechtěla jsem se ochudit o moment překvapení. Západnímu pobřeží Jutského poloostrova však nelze upřít jeho neoddiskutovatelnou poetiku a před několika málo dny bylo vyhlášeno oblastí UNESCO. Místu se také přezdívá největší restaurace pro ptáky na světě. Několik školních výletů vedlo také až k tomuto pobřeží a studenti se tak mohli dozvědět něco o jeho fauně a flóře, ulovit a ochutnat ústřice, pozorovat tuleně či hledat jantar. 

        To byl jen zlomek z výletů, kterých se studenti měli možnost účastnit za celý svůj roční pobyt na internátní škole. Tento typ školy se dánsky nazývá „efterskole“ a v našem vzdělávacím systému bychom těžko hledali obdobu. Žáci místo tradičního povinného 9. a volitelného 10. ročníku na běžné základní škole mohou studovat na této soukromé škole, jež nabízí různé profilace a s nimi spojené exkurze a výlety. Dalo by se říci, že se jedná o takovou roční, poměrně drahou (i na dánské poměry), školu v přírodě. Většina škol je tzv. in the middle of nowhere a v důsledku toho jsou žáci nuceni být neustále spolu. Společně nejen bydlí, studují, stolují, uklízejí, ale též cestují a hlavně zažívají své první delší odloučení od rodiny, kterou však mohou o víkendech navštívit. Tento model škol vznikl v 19. století a je založen na ideálech holistického vzdělávání propagovaném NFS Grundtvigem.

        V mém popisu práce byl nepřeberný počet činností, které se staly mou denní realitou. Počínaje asistováním v hodinách angličtiny a kreativních předmětů, přes kontrolu úklidu, večerních služeb, organizace výletů a různých sportovních/kreativních aktivit. Patřila sem i tvorba plakátů, tiskovin, reklam do novin a web elementů. V ročním plánu školy je zahrnuto několik výjimečných týdnů – jako např. dramatický/divadelní týden, projektový týden, týden o Evropské unii. Mé role se lišily v závislosti na zaměření jednotlivých tématických týdnů. Jedním z nejvíce vzrušujících projektů byl jazykový tábor. Škola ho organizovala poprvé, a proto se nám nabídlo mnoho prostoru pro vlastní iniciativu, což jsem velmi ocenila. 

Ve škole je oficiálně živo od 7,00 do 22,00 hodin (žáci mají dovoleno být mimo své pokoje). O množství práce tedy není nikdy nouze. Ne vždy bylo výhodou, že jsme jako dobrovolníci ve škole bydleli. Žili jsme ve vlastním bytě, do kterého studenti nemají přístup, ale často se člověk přistihl, že je součástí dění 24 hodin, 7 dní v týdnu, což není až tak vhodné pro duševní hygienu a vlastní osobní život. Přesto musím říct, že většinu času bylo příjemné mít kolem sebe množství mladých lidí, kteří jsou ve škole rádi a z vlastního rozhodnutí. To velkou měrou přispívalo k všeobecně příjemné atmosféře ve škole (ve srovnání například se školami českými).

        Bylo však vždy milým zpestřením opustit školní budovy a využít možnosti více prozkoumat Dánsko či blízké Německo. Přesto, že dobrovolníkův rozpočet mnoho nedovolí, myslím, že s trochou štěstí a kreativity může člověk cestovat. Také kolegové nás občas pozvali na večeři nebo na víkend na návštěvu k sobě domů. Společně s dalšími cizinci žijícími v okolí jsme společně zapáleně diskutovali o dánském způsobu života a mnoha situacích, ve kterých bylo pro cizince složité se zorientovat. Jako třeba nekonečná otázka o tom, zda jsou skutečně Danové tak šťastní jako tvrdí studie.  Jednou z největších výzev pobytu bylo seznámit se s Dány mého věku. Nejbližší město nemá universitní kampus a mladí lidé odcházejí studovat jinam. Život směřuje do nedalekého sedmi tisícového města Ribe, které bylo nedávno zvoleno nejkrásnějším malým městem v Evropě a je to trochu skanzen. 

        Rok pobytu na tomto typu školy mi umožnil zažít veškeré dánské oslavy. Též jsem měla možnost naučit se lyžovat ve Švédsku, strávit několik dní v Bruselu a Evropském parlamentu a Parlamentariu, ochutnat neskutečně dobrá francouzská jídla, vína a hořčice během výměnné studijní návštěvy Dijonu, a tak se seznámit se školním systémem ve Francii.  Účastnila jsem se tzv. „Setkání lidí – Folkemøde” na ostrově Bornholm – tento model setkání by mohl být též s nadsázkou nazván jako festival pro intelektuály, který umožňuje lidem setkání s politickými stranami a vrchními představiteli Dánska. Pravda, královna chyběla, ale paní předsedkyně vlády rozdávala úsměvy společně s ranní kávou pro 60 000 návštěvníků. Dále jsou na festivalu zastoupeny různé spolky propagující skauting, ekologické zemědělství, zdravý životní styl apod. Podařilo se mi navštívit další dva ostrovy, které jsou vzdálené hodinu svižnou plavbou lodí od Bornholmu – Christiansø a Frederiksø, kde žije kolem 100 lidí. Časem byly stále častější mé pokusy o komunikaci v dánštině, hlavně mimo školu. S radostí jsem testovala své naučené základní fráze, které jsem pilovala v hodinách dánštiny společně s mnoha dalšími cizinci. Přesto musím konstatovat, že plynně dánsky jsem se bohužel nenaučila. Avšak díky přítomnosti anglických rodilých mluvčích jsem zdokonalovala svou angličtinu. Od několika skupin výměnných studentů a učitelů jsem přejala pár slov z francoužštiny či italštiny. 

Byl to určitě rok neobyčejný a jak pravý jedno dánské rčení: “Rok na Efterskole je jako 7 let „běžného“ života,  ale teď už…”
Vi ses Danmark  og tak for i år – Nashledanou Dánsko a děkuji za celý rok.
 

Ráda bych ještě poděkovala EYCB za úžasnou spolupráci, jmenovitě Kubovi Miklínovi za pečlivou přípravu před odjezdem a pravidelnou emailovou korespondenci během pobytu, rovněž za veškerý nepředstíraný zájem. Též Dansk ICYE (http://www.icye.dk) jakožto mé koordinující organizaci, která nejenže vždy poslala všechny slibované peníze včas, ale podporu mi poskytovaly například i pravidelné campy, kde jsem se setkala s dalšími zahraničními dobrovolníky a také Dány. Taktéž dánské Národní agentuře za dvě naprosto báječně připravená školení – on-arrival training a mid-term training. Stejně jako české Národní agentuře za milé vikendové soustředění – tzv. pre-departure training. 

V neposlední řadě hlavně Rejsby Europæiske Efterskole za svěřenou důvěru (což je krásný dánský zvyk a lidé si tak více vzájemně věří) a za možnost a prostor pro realizaci téměř všech mých nápadů. Žila jsem v místě, kde se člověk mohl setkat s mnoha nadšenými lidmi – studenty a též učiteli. 

Post scriptum: Asi nikdy nezapomenu na dort na závěrečném školním večírku pro zaměstnance. Na dortu byly dvě fotografie nás dobrovolníků. Dánskou tradicí je, že „oslavenci“ sami sebe zaříznou a ostatní při zakrajování nože křičí. Jaké rozloučení!

Olga Neprašová



Zobrazeno: 1962 x