Termín konání: 15. 8. – 10. 10. 2017
Místo konání: Sofia, Bulharsko
Program, akce: Erasmus+, KA1, Evropská dobrovolná služba – krátkodobá
Prosím přečtěte si infopack.
Pro to, abyste se na tento projekt přihlásili je nutné, abyste vlastnili nejen občanský průkaz (který musíte mít ze zákona), ale také platný cestovní pas (s platností min. ještě 150 dní od datumu začátku vámi vybraného projektu).
Dobrovolnice: Ivona Pokorná
V rámci programu ERASMUS+ jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů EVS je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, povinné pojištění u pojišťovny Cigna, jazykový kurz, místní doprava, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu ERASMUS+ a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (v případě tohoto projektu) ve výši max. €275 z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.
Účastnící se země: Bosna a Hercegovina, ČR, Maďarsko, Slovensko
Hostitelská organizace: Bulgarian sports development association
Report z EVS:
Jak udělat tvou EVS nezapomenutelnou
Máte spoustu možností. Představte si, že ztratíte pas, nabouráte si auto a zlomíte ruku. Mohli byste na to někdy zapomenout? Byla jsem vybrána na EVS v Bulharsku. Znáte Bulharsko? Tady je to jedno z míst, kdy se vás každý zeptá „proč“, když řeknete, že tam chcete jet.
„Proč ne? Sousedí s Řeckem a Tureckem. Chci tam jet autem, abych měla možnost jet kamkoliv, kdykoliv se mi zachce. A pojedu tam skrz Maďarsko a Rumunsko, takže budu moct navštívit kamarádku.“
Táta mi řekl: „Buď opatrná. V Rumunsku je to samý cikán a hafo uprchlíků. Nezastavuj nikde mimo velká města! Viděl jsem ve zprávách, že uprchlíci blokují silnice a unášejí nákladní auta. Schovají se tam a nutí řidiče, aby je vzal přes hranice. A já si pamatuju, když jsme tam byli a zastavili někde v lese na piknik. Široko daleko nikde nic, nečekala bys tam živáčka, ale v několika minutách se tam začali shromažďovat cikáni a pozorovat nás. Sebrali jsme si věci a utekli. Ale nechci tě odrazovat, vůbec ne. Jeď. Ale neber si moje auto.“
A máma: „Ježíši Kriste do Bulharska? Vždyť nemají ani záchody! Mají jen díru v podlaze a toaletní papír vyhazují do rohu místnosti! Dneska už je to snad jiný obzvlášť v Sofii, ale když my jsme tam byli, tak to bylo běžný.“
Dokonce i můj bulharský kamarád mě odrazoval! Díky, lidi, to je přesně to, co chcete slyšet, když už jste byli vybráni :-D. Tak jsem vzala mámino auto, když mi táta odmítl půjčit svoje, a vyrazila vstříc novému dobrodružství.
Teď ta nejtěžší část. Tohle by měl být krátký článek. Jak to mám vtěsnat do několika vět? Potkala jsem tolik úžasných lidí a naučila se něco od každého z nich. Dokonce od 15 let starého kluka, což je pro mne neuvěřitelné. Mohla bych být jeho matka! Když už jste dospělí, zkušení a mluvíte s mladšími, obvykle slyšíte hlas z minulosti. Slyšíte sebe v jejich věku. Názory, které jste už změnili, problémy, které jste si už vyřešili, nic co by vás nějak obohatilo. Ale občas vás někdo překvapí.
A to je to, o čem to celé je. Učíte se od lidí, mluvením, poznáváním odlišných osobností. Téma mé EVS bylo organizování sportovních událostí. Konkrétně: mezinárodní šampionát v badmintonu, nějaké menší události pro děti, a mezinárodní konference European Everyday of Sport, která byla vrchol všeho a my – 4 dobrovolníci ze 4 zemí – jsme měli pomoct s její organizací. Zní to záživně, že?
Realita byla taková, že jsme neorganizovali nic. Malé události a 2 šampionáty byly už kompletně zorganizovány bez nás, a když jsme se měli nějaké události účastnit, dostali jsme nějaký směšně jednoduchý úkol a celou dobu jsme byli na wi-fi a chatovali. Cítili jsme se beznadějně neužiteční a znudění. Na druhou stranu práce v kanceláři byla lepší. Dali jsme dohromady několik výzkumů, přeložili webovou stránku do našich jazyků, aktualizovali stránky projektů na sociálních sítích, vytvořili prezentaci na konferenci, obsah pro webové stránky, shromáždili a připravili faktury pro závěrečný report pro evropskou komisi, a samozřejmě jsme také dělali spoustu směšně jednoduchých věcí jako nahrávání fotek na web. Když něco takového děláte, něco co může dělat i cvičená opice, a zvážíte, kolik vlastně stojíte (ubytování, cestovní náklady, kapesné), připadáte si provinile. Ale někdo to dělat musí.
Musíte si uvědomit, že EVS není o tom poskytnout profesionály hostující organizaci. Je to o tom dát vám, dobrovolníkovi, příležitost učit se. Učit se o rozdílech a podobnostech mezi rozdílnými kulturami, naučit se, že Bulharsko není tak zaostalá země, jak si moji rodiče myslí, učit se o skutečných problémech, kterým ta země čelí. Jak jsem řekla, byli jsme dobrovolníci ze 4 zemí, takže jsme mohli porovnat naši politiku, ekonomickou situaci, náboženství. Naučila jsem se víc o Islámu, o rozdílných přístupech k náboženství, o toleranci v Bulharsku nebo v Bosně. Protože jaké jsou cíle E+ projektů? Vytvořit spolupráci a mobilitu mezi zeměmi EU, podpořit učení, reformy, povzbudit mladé lidi k aktivní účasti na demokracii v Evropě, snížit nezaměstnanost – zkrátka vybudovat silnou a sjednocenou Evropu pomocí neformálního a informálního vzdělávání. Tak to funguje. Já se naučila mnoho. I když jsem nedělala žádné důležité úkoly, viděla jsem, co musíte udělat, když chcete organizovat mezinárodní konferenci. Viděla jsem, jakým problémům můžete čelit, co všechno se může podělat. I když jsem neorganizovala žádný Erasmus+ projekt, mám teoretický základ jak to udělat od začátku do konce.
Obecně vzato to byla opravdu cenná a nezapomenutelná zkušenost. Navzdory tomu, že jsem nakonec neztratila pas, nenabourala auto ani se nezranila. Nemusíte se zabít, stačí být otevřený, poslouchat, pozorovat a učit se! Je to jen na vás, kolik si toho odnesete. Máte přístup k informacím, které vás zajímají. Nečekejte, že vám je někdo naservíruje na talíři. Vezměte si je!
Ivona Pokorná
