Termín konání: 12.-18. listopadu 2012
Místo konání: Nurri, Sardinie, Itálie
Účastníci: Petra Němcová, Jan Vacek
Program a akce: program Mládež v Akci, akce 4.3. tréninkový kurz
Report z projektu:
Partnership Building Activity (PBA) je projekt podporovaný programem Mládež v Akci, zaměřený na budování partnerství mezi zúčastněnými organizacemi. Cílem je seznámit se během projektu s programem Mládež v Akci hlouběji, poznat možnosti, které program nabízí a umět jich využít. Díky této aktivitě mají partneři možnost lépe se poznat, sdílet své myšlenky a rozvíjet je při společné práci na projektu, což je dalším velmi důležitým cílem.
Naše cesta na místo byla dobrodružná. Na letišti ve Vídni jsme se potkali s účastnicí ze Slovenska a zbytek cesty absolvovali společně. Do Říma probíhalo vše hladce. V Římě na letišti propukla stávka a lety se buď rušily nebo nabíraly značná zpoždění. Ten náš byl vnitrostátní, zpožděný o dvě hodiny. Zaslechli jsme radu jedné Italky: „Nikdy si neber vnitrostátní let přes Řím“. Tak možná do budoucna?
V Cagliari na nás čekali všichni účastníci, protože plán byl, dojet do Nurri společně jedním autobusem. Nurri je malá vesnička v kopcích, od Cagliari vzdálená asi hodinu autem po klikatých cestách. Náš hotel od ní byl vzdálený ještě další půl hodinku, cestou do údolí. Zpoždění nabralo ještě trochu délky v Cagliari v momentě, kdy jsme zjistili, že v Římě naložili špatná zavazadla. Své majitele našla pouze zavazadla, která cestovala přímo z Říma. Vyplnění formuláře o ztrátě byl taky zážitek.
Do Nurri jsme proto odjeli bez kufrů všichni tři.
Hlavním tématem projektu byla nezaměstnanost mladých lidí. Na toto téma jsme diskutovali jak mezi sebou, tak během seminářů. Používali jsme ale nejen slova, ale i naši kreativitu, která se dala i s tímto tématem spojit. Vytvářeli jsme koláže, kdy jsme od organizátorů dostali papír, lepidlo, nůžky a hromadu časopisů. Měli jsme si vybrat obrázky, které odráží naši představu o nezaměstnanosti mladých lidí. Někteří mapovali situaci v jejich zemi, jejich městě; někteří mapovali svou situaci nebo jak se vidí do budoucna. Nápadů bylo hodně. Měli jsme také řadu brainstormingů s následnou diskusí, mnohokrát jsme dělali práci ve skupině, kdy jsme pracovali na nejrůznějších otázkách a prezentacích.
První dny byly pro nás bohužel trochu zastíněné faktem, že naše zavazadla jsou bůhvíkde a my budeme muset strávit kdovíkolik dní v jednom oblečení? Šílená představa. Každý den jsme několikrát bombardovali telefonátmi letiště v Cagliari a informovali se o situaci. Naštěstí kufry došly ve středu po obědě, takže zasloužená očista mohla započít.
Aktivity ale byly zajímavé. Trochu jiné pojetí známých věcí mi dodalo opět novou inspiraci a nový úhel pohledu. Svým způsobem by se dalo mluvit o bourání určitých stereotypů.
Zúčastněné organizace byly z Portugalska, Slovenska, Lotyšska, Estonska, Turecka, Řecka, Polska, Rumunska, České republiky a Itálie. Lidi na projektu byli opravdu přátelští a zažili jsme hodně srandy, procházek a volných chvil, kdy jsme se bavili na nejrůznější témata. Dokonce i smíšené pokoje mi nakonec přišli jako dobrý nápad. Ačkoli ze začátku každý utíkal „do své země“. I my tuhle sbližovací „aktivitu“ používáme během našich projektů.
Jídlo bylo výborné. Snídaně byla formou švédského stolu, kde jsme si mohli vybrat z několika druhů džemů. Dál tradičně máslo, sýr, šunka, nutela a nesměly chybět ani croissanty s jablečnou náplní. Trochu problematické pro normálního strávníka mohl být fakt, že jsme měli na oběd i na večeři těstoviny. Pokaždé byl sice jiný druh s trochu jinou omáčkou, ale i tak to byli těstoviny. Někdy jsme měli dvouchodové jídlo – první chod byly těstoviny, druhý chod kuře se zeleninou. Největším překvapením asi byly hranolky a těstoviny. Součástí každého jídla bylo ovoce.
Ačkoli okolí hotelu byla opravdu krásná scenérie – údolí s rozlehlým jezerem, po několika dnech se tento pohled stal nudným. Hotel nebyl součástí vesnice, takže v okolí nebyl žádný obchod ani jiný tamní ruch. Což bylo trochu škoda, protože jsme moc nedošli do styku s tamní kulturou a povahou. Byli jsme tak nějak odříznutí a spoléhali jsme sami na sebe. To v nás ale prohlubovalo vzájemné sympatie a více nás sbližovalo.
Dokonce i počasí nám bylo nakloněno, a ačkoli bývá Sardinie během zimních měsíců deštivá, měli jsme během pobytu pouze jednu přeháňku. Jinak se scénář počasí opakoval – ráno bylo krásně svěže, do oběda bylo horko na opalování, po obědě se zatáhlo a začal pofukovat vítr a večery byly příjemné vláčné.
Poslední noc jsme strávili v hlavním městě Sardinie, Cagliari. TDM 2000 si pro tuto příležitost připravilo akci na ulici. V zapojených klubech a obchodech se odehrávaly různé aktivity – malování v obchodu s cyklistickou výbavou, čtení knihy v restauraci, živá hudba přímo na ulici. Večeřeli jsme „po italsku“ asi 4 hodiny. Hlavní chod byl studený předkrm z prošuta a sýrů. Následovali dva druhy těstovin a pak hranolky a biftek. Zvláštností byly bifteky z koňského masa udělané tradičním způsobem – zprudka orestované z obou stran a krvavě červené uvnitř.
Celkově hodnotím tento projekt kladně. A myslím, že bychom mohli být úspěšní alespoň v jednom projektu, který jsme v Nurri za dobu pobytu vytvořili. Kdoví, třeba se v příštím roce sejdeme v jiné zemi se stejnými lidmi.
18.11.2012, Petra Němcová
