ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 16.—25. listopad 2025
Místo konání: Baile Govora, Rumunsko
Český tým: 1 účastník — pracovník s mládeží (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Přečtěte si také, jak vypadaly předchozí edice tohoto projektu:
- Thematic Awareness Training: Peers for Inclusivity
- Thematic Awareness Training: Peers for Integration
- Thematic Awareness Training: Peers for Diversity
Hostitelská organizace: Ofensiva Tinerilor
Report z projektu:
Tento projekt se uskutečnil mezi 16. a 24. listopadem 2025. Odehrával se v malém lázeňském městě Baile Govora, přibližně 3 hodiny od hlavního města Bukurešti. Celkově se zde sešlo 33 účastníků z evropských zemí, a to z Dánska, Švédska, Bulharska, Srbska, Severní Makedonie, Španělska, Itálie, Litvy, Maďarska, Řecka, Slovenska, Česka a také domácího Rumunska. Prijektem nás provázel skvělý Sergiu, místní, který měl perfektně zvládnutou teorii projektu, skvělý smysl pro humor, kterým nás vždy dokázal rozesmát, ale také musím ocenit jeho srdečnost a ochotu.
Ubytování, jídlo a celkové zázemí projektu bylo zajištěné ve Vila Crisantema, kde jsme měli vždy 3 teplá jídla a svačinky mezi lekcemi.
Jeden den jsme měli dokonce prostor vyjet na výlet či navštívit místní vyhlášené lázně.
Jednalo se o můj druhý projekt a moje očekávání byla různá. Poprvé v Rumunsku, poprvé jediná Češka v celém kolektivu, navíc velká skupina. Obavy byly, ale přetrvávala zvědavost a natěšenost.
Před projektem jsem se chtěla seznámit s Rumunskem a strávila jsem nějaký čas v Bukurešti a poznáváním nejznámějších rumunských hradů. Cestou už jsem měla možnost potkat nové lidi, takže jsem věděla, že poznávání ve velké skupině už nebude problém. V neděli 16. listopadu už moje cesty ale mířily směr malé lázeňské městečko. Doprava tam nebyla jednoduchá, naštěstí s tím organizátoři počítali a pomohli nám s dopravou z větších měst poblíž, díky za to. Hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní, byl znám tím, že v něm pobýval bývalý rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu, který zde měl i svůj vlastní apartmán, ve kterém sice nikdo z nás nebyl ubytovaný, ale pár z nás jej první den smělo navštívit.
První večeře byla plná seznamování a poznávání nových tváří. Už tenhle večer ze mě spadly veškeré obavy o kolektivu, které jsem měla. Všichni byli velmi přátelští a otevření, a hned jsem věděla, že tento projekt bude bohatý jak o výměnu názorů a poznatků, tak o nabití nových pout.
První den projektu, tedy pondělí, jsme věnovali seznamování. Zapamatovat si přes 30 nových jmen nebyl rozhodně jednoduchý úkol, ale každý z nás se snažil, jak jen mohl, aby jich zvádl co nejvíc. Ještě tentýž den jsme si představili téma celého projektu, které nás doprovázelo následujících 7 dní. “Peers of diversity”, co od tohoto tématu očekávat, co nás všechno čeká, a jakým způsobem budeme pracovat. Většina témat, která jsme měli v seznamu, už jsem se učila na vysoké škole, takže jsem základní znalosti měla. Těšila jsem se však na diskuze a na úhel pohledu lidí z různých zemí.
Každý den nás čekaly 3 studijní bloky, které byly často intenzivní, povídací nebo skupinové. Při každé hodině se velmi dbalo na to, aby se všichni účastníci cítili dobře a každý měl prostor vyjádřit svůj názor. Během celého týdne jsme společně probrali témata jako Emotional inteligence, Interculltural Communication, Group dynamic, Stereotypes nebo Inclusion. Kromě toho, že lekce byly vedeny lidským přístupem a doprovázené různými aktivitami, bylo opravdu velmi zajímavé poslouchat, jak na tyto problematiky koukají lidé z různých koutů Evropy. Respektive jak se na tuto problematiku koukají tradičně ty dané země. Myslím si, že většina účastníků by se shodla na tom, jak přistupovat k mládeži, ale naše systémy to zatím tolik nedovolují. A právě v těchto rozdílech jsem viděla obrovský potenciál pro růst nejen nás samotných, ale jako pracovníků s mládaží také možná nějaký hnací motor snažit se tyto věci změnit.
Ve čtvrtek jsme měli celý den pro sebe. Většina lidí se dohodla, že vyrazíme na výlet do historického města Sibiu. Sergio byl neskutečně hodný a domluvil nám soukromý autobus. Cesta tam byla upršená, asi jako dosud celý projekt, ale po zastavení v naší cílové destinaci vysvitlo sluníčko, a drželo se nás po celý zbytek dne. Prošli jsme si staré hradby, centrum města, které už zdobily vánoční ozdoby a hlavně velké vánoční trhy. Společně jsme si také zašli do restaurace na tradiční rumunské jídlo, protože bez toho přece nemůže být návštěva cizí země. Na výletě jsme si odpočali a byli plně připraveni na další dny společného studování a diskutování.
Předposlední odpoledne projektu pár z nás navštívilo místní lázně. Všichni jsme se uvolnili a zrealxovali. Rozhodně jsme potřebovali nabrat sílu na to, co nás bude čekat další den – loučení.
Nikdo z nás by asi za začátku nečekal, jak velkým slzavým údolím budeme budet projít. Za ten týden, kromě toho že jsme se naučili nové věci, jsme ale navázali nová a silná spojení, přátelství. Byli jsme spolu celý týden, od rána do večera, a teď se máme rozjet každý k sobě domů a pokračovat ve svých normálních životech? A jak?
Jsem si jistá, že každý z nás z tohoto projektu odjížděl bohatší jak o zkušenosti, tak o přátele. Osobně tohle pro mě byl naprosto kouzelný týden. Připadala jsem si jako na dětském táboře, kde se učíme, ale zároveň si užijeme spoustu zábavy, kde si vytvoříme svět mimo normální realitu, a pak je těžké se vrátit.
Moc děkuji Sergiovi za naprosto skvělé vedení celého projektu, za ochotu a za každý úsměv, který jsi vykouzlil. Děkuji i všem účastníkům, protože právě díky vám byl tenhle projekt nezapomenutelný.
Lucie S.
