#glocal — Litva

single-image

Termín konání: 23. září 2019 – 12. červen 2020

Místo konání: Kaunas, Litva

Program, akce: Evropský sbor solidarity, dobrovolnické projekty – dlouhodobé

Přečtěte si prosím infopack.

Dobrovolnice: Barbora Otáhalová

Hostitelská organizace: Kaunas Kazys Griunius progymnasium

Něco o projektu: Jednalo se o dlouhodobý projekt, který měl původně trvat devět měsíců. Kvůli epidemii koronaviru bylo však nutné projekt zkrátit asi o tří měsíce. Mou hostitelskou organizací byla základní škola Kauno Kazio Griniaus Progimnazija. Náplní mé práce byla výuka angličtiny, španělštiny a případná asistence slabším žákům během hodin anglického jazyka.

Report z projektu:
Můj projekt byl od samého začátku skvělý. Když jsem přišla poprvé do mé školy, čekalo mě nádherné přivítání. Na dveřích školy byla má fotka a všude ve škole děti nachystaly spoustu balónků. Děti mi také složily básničku na přivítanou. Byla jsem tím opravdu unešená.
Další den jsme ve škole řešili praktické věci. Jelikož to bylo jak pro mě, tak pro školu něco úplně nového, nevěděli jsme úplně hned, co přesně bude mým úkolem, kromě pomáhání dětem během hodin angličtiny. Nakonec jsme se shodli na tom, že začnu učit i kroužek španělštiny a potom také kurzy angličtiny pro učitele. Má srdcovka byla potom angličtina pro prvňáčky. V Litvě je angličtina povinná až od druhé třídy, proto jsem přišla s nápadem tohoto nepovinného kroužku. Musím říct, že tento kroužek mě bavil úplně nejvíc. S malými dětmi se mi celkově pracuje úplně nejlépe, protože si na nic nehrají a vždy mi upřímně řeknou, co si v daný moment myslí. Většinu času jsme spolu zpívali, hráli různé hry anebo se dívali na krátká videa. Snažila jsem se je naučit toho co nejvíce hravou formou.
Ve volném čase jsme se snažili co nejvíce cestovat. Často to bylo stopem – nejdál jsme se takto svezli až do hlavního města Lotyšska, do Rigy, která je vzdálená přibližně 340 km od Kaunasu. Co nás ale hodně odrazovalo od cest, bylo počasí. Většinu času bylo zataženo a pršelo. Slunce vždy vysvitlo jen na pár vteřin, ale pak se zase schovalo za mraky. Občas to bylo velmi deprimující, a i když jsme měli na plánu několik aktivit a výletů během volných dnů nebo víkendů, několikrát jsme naše plány zrušili.
Kromě počasí se mi na Litvě nelíbila ještě jedna věc, a to absence hor. Litva se sice pyšní spoustou lesů, přírodních parků a jezer, ale horu nemá ani jednu.
V Kaunasu nás jinak bylo 23 dobrovolníků z Německa, Francie, Španělska, Rakouska, Gruzie, Lotyšska, Česka, Ukrajiny, Belgie, Turecka, Dánska, Egyptu, Řecka a Ruska. Moc se mi líbilo, že jsme se všichni mezi sebou znali a fungovali jsme společně jako rodina.
Jestli jsem se v Litvě něco naučila, tak to byla ruština. Sice jsem se rusky učila na střední škole, ale moje úroveň byla dříve vážně otřesná. Kvůli tomu, že Litva byla v minulosti v Sovětském svazu, uměla starší generace Litevců mluvit plynně rusky. Jelikož anglicky nemluvili, musela jsem tedy začít používat ruštinu. Ze začátku to moc bolelo, ale po pár měsících jsem se zvládla dorozumívat bez problémů.
Za všechny lidi a zkušenosti z Litvy jsem opravdu moc vděčná. Pokud mě ovšem něco mrzí, tak je to konec mého projektu. Z Litvy jsem totiž musela neplánovaně odjet v polovině března kvůli pandemii koronaviru.

Barbora Otáhalová

Možná se ti bude líbit