Termín konání: 7.-14. listopad 2018
Místo konání: Worcester, Velká Británie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: Tréninkový kurz
Přečtete si info-pack.
Účastníci: Jana Lejskeová, Jana Karasová
Hostitelská organizace: Consilium Development and Training
Účastnící se země: UK, Austria, Bulgaria, CR, Estonia, Greece, Hungary, Italy, Netherlands, Lithuania, Macedonia, Poland, Romania, Slovakia, Spain, Turkey, Slovenia, Latvia
Report z projektu:
Americký psycholog Daniel Goleman říká, že EQ (tedy emoční inteligence) může být důležitější než IQ. I to byl jeden z důvodů, proč se britská organizace EU Consillium rozhodla uspořádat tréninkový kurzu o emoční inteligenci pro pracovníky s mládeží. Od 7. do 14. listopadu 2018 se téma emoční inteligence dostalo do guidlhall – starého cechovního domu anglického Worcestru, kde se kurz konal. Dnes slouží honosná budova jako radnice a 26 účastníků kurzu přivítal poslední den kurzu ve své dřevem vykládané kancelář i místní starosta. Zajímalo ho, co si účastníci z kurzu odnesli i jak se jim líbil Worcester. Naopak účastníci se pod dojmy z probíraných témat starosty ptali především na spolupráci v týmu, naslouchání druhým, řešení neshod a skloubení politického, pracovního a osobního života.
Nebylo to jediné překvapení, které si Worcester pro účastníky z 18 evropských zemí přichystal. Místní zvoníci jedno odpoledne vzali skupinu zvědavců na prohlídku věže krásné středověké katedrály a poodhalili jim tajemství hraní na zvony. Ve Worcesteru jich mají 16 a považují je za jedny ze dvou nejlépe znějících sad zvonů na světě. Když si během prohlídky účastníci prohlíželi netradiční partitury pro hraní na zvony a dozvěděli se, že si je zvoníci musí pamatovat zpaměti, došlo jim, že hraní na zvony není úplně hračka. Zároveň to není zas až tak složité, aby to nezvládli děti i starší lidé. Jak se koneckonců někteří účastníci sami přesvědčili během pravidelného nácviku místních zvoníků, během kterého si tzv. bellringing mohli i sami vyzkoušet. Věž worcesterské katedrály neskrývala jen tajemství zvoníků, ale také nádherný výhled na město a okolí.
Všechny tyto netradiční zážitky vyvolali v účastnících silné emoce, což bylo vzhledem k tématu kurzu více než patřičné. Porozumění vlastními emocím, jejich kontrola, motivace, empatie, práce s emocemi v osobním rozvoji i spolupráci v týmu byla témata, kterých se týdenní program kurzu opakovaně dotýkal a propojoval je s nástroji pro práci s mladými. Už z prvních částí programů bylo jasné, že práce s mládeží je napříč Evropou velmi různorodá. Někde jsou pracovníci s mládeží spíše dobrovolníci, jinde profesionálové a ve Velké Británii a v Estonsku je možné práci s mládeží studovat i na univerzitě. Rozdílné zkušenosti hezky reflektovaly i různorodost prožívání emocí, kterou si účastníci mohli uvědomit druhý den kurzu, který se zaměřil na představení konceptu emoční inteligence.
Další den se účastníci dívali do sebe, aby o den později mohli svou pozornost zaměřit na svět a lidi okolo. Mluvilo se o vlastní motivaci a rozdílných aspektech, které nás motivují něco dělat. Na vlastní kůži si účastníci vyzkoušeli několik nástrojů, jak reflektovat své předchozí zkušenosti a plánovat svůj osobní rozvoj. To všechno, aby si lépe uvědomili, jak a jaké emoci prožívají. To, že nejen emoce druhých, není vždy jednoduché odhadnout, potvrdilo několik zajímavých týmových her jako trh dovedností nebo kartová hra Pět triků. A naopak, že sdílet s druhými své emoce, ale také užitečné nástroje, jak s nimi pracovat, může být přínos pro každého, ukázalo dopoledne, kdy se programu ujali přímo účastníci a vedli workshopy například o nenásilné komunikaci, řešení konfliktů nebo stanovování cílů.
Na konci kurzu přišel čas ohlédnout se zpět na nabyté znalosti a zkušenosti, a zároveň začít přemýšlet o tom, jak tyto znalosti a zkušenosti mohou pracovníci s mládeží předávat dál a používat ve své praxi. Ve skupinkách vytvářeli doporučení, jak v osobní i pracovní praxi posilovat jednotlivé kompetence emoční inteligence, mezi které patří sebepoznání, sebekontrola, motivace, empatie a sociální dovednosti. „Jak si udržet sebekontrolu v emočně vypjatých situacích? Zkuste se nejprve třikrát nadechnout a až pak začít jednat.“ Takto zněla jedna z rad, kterou účastníci dali dohromady s vizí, že bych právě z těchto doporučení mohl v budoucnosti vzniknout nástroj, který by pracovníkům s mládeží pomáhal zahrnout emoční inteligenci do své práce. Plný příjemných emocí byl závěrečný večer se slavností večeří, sdílením dárků a loučením. V praxi ukázal jedno z doporučení, které během kurzu zaznělo, a to „uvědomovat si věci, za které jsme vděční, které nás potěšili a díky kterým jsme pocítili štěstí.“
Jana Karasová
