Termín konání: 15. ledna – 14. července 2021
Místo konání: Athény, Řecko
Program a akce: Evropský sbor solidarity, dlouhodobý dobrovolnický projekt
Přečtěte si prosím infopack.
Pro to, abyste na tento projekt mohli jet je nutné, abyste vlastnili nejen občanský průkaz (který musíte mít ze zákona), ale také platný cestovní pas (s platností min. ještě 150 dní od datumu začátku vámi vybraného projektu).
V rámci programu Evropský sbor solidarity jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů ESC je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, kapesné, povinné doplňkové pojištění u pojišťovny Cigna, jazykový kurz, místní doprava a cestovní náklady (v případě tohoto projektu) do max. výše €275, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu Evropský sbor solidarity a zařízeno organizátory.
Téma: pomoc znevýhodněným osobám, handicapovaní
Hostitelská organizace: IASIS
Dobrovolnice: Héloïse Enjalbal
Report z ESC:
Jmenuji se Héloïse Enjalbal, je mi 23 let a jsem Francouzka žijící v Praze od narození. Na začátku roku 2021 se mi naskytla možnost jet na půl roční dobrovolnictví v rámci Evropského Sboru Solidarity v Aténách. Vždy jsem se chtěla věnovat dobrovolnictví více než jednou týdně. Zároveň si myslím, že není třeba jet na jiný kontinent, aby člověk někomu pomáhal. Na programu European Solidarity Corps (ESC) je zároveň fajn, že je financován
Evropskou Unii. Tím pádem neplatí dobrovolník ani ubytování, ani jídlo nebo dopravu. Dobrovolník taky dostává na každý měsíc kapesné. Evropské centrum mládeže Břeclav (EYCB) mi umožnilo tuto možnost využít. Dneska Vám budu vyprávět o mém stráveném času v Řecku za poslední půlrok, jak během pracovních dnů tak během volna.
Nezisková organizace, která iniciovala tento ESC se jmenuje IASIS. Tato nezisková organizace se zaměřuje zvláště na lidi s mentálním postižením ale také na lidi, kteří potřebuji obecně pomoc s koupí nezbytného zboží. V jejich pobočce jménem Connect Your City v centru Athén se vytvořil projekt Intervention to the Community. Měla jsem možnost pracovat na tomto projektu jako sociální pracovnice a to přímo v terénu. Každý den jsem
odnášela obědy čtyřem lidem. Skoro všichni trpěli bipolarní poruchou nebo silnými depresemi. Jelikož
nemluvili anglicky a já uměla jen základy řečtiny, naše komunikace spočívala spíše v řeči srdce a očí. Dvakrát týdně jsem také chodívala na farmářské trhy. Náplň moje práci se dělila v odebírání neprodaného ovoce a zeleniny a poté v rozdávání surovin v dětských domovech.
Koronavirová opatření byla během prvních měsíců v Aténách dost přísná a trávila jsem většina projektu v přísném lockdownu. Patřila jsem mezi skupinu pracovníků, kteří mohli přesto pracovat i nadále. Tento čas jsem využila i k poznání města. Poznávání města bylo skvělé, protože nebyli tu skoro žádní turisti, ale také, proto, že jsem mohla trávit čas sama se sebou. Měla jsem devět spolubydlících a nebylo vždy lehké být uzavřena v bytě. Od května se opatření uvolnilo a zažila jsem Řecko úplně jinak – a to v plném proudu. Měla jsem tu čest procestovat ostrovy, například Zakynthos. Také jsem se seznámila s mnoha lidmi, se kterými jsme chodívali na kulturní akce a do různých podniků. Bylo to úžasný, vážně. 🙂
Jsem velice ráda, že jsem na projekt ESC jela a zpětně si říkám, že mi to dalo toho hodně. Vždy to zní jako klišé, když člověk řekne, že se toho naučil víc za poslední půl rok než za celý život. Po těchto měsících v Aténách se takto cítím. Je to tím, že i když jsem v minulosti žila v zahraničí, poprvé jsem doopravdy vyšla z komfortní zóny a to protože jsem se naučila růst v neustálé nejistotě. Shrnula bych to tak, že jsem přijela zpět do České
republiky jako Héloïse, která se mi líbí o dost víc než ta, která odjela do Řecka. Doporučila bych zajet na dobrovolnictví v rámci ESC všem lidem, kteří chtějí něco v sobě najít – jsem si jistá, že pomoci jiných to najdou 🙂
Héloïse Enjalbal
