Datum konání: 22. – 28. února 2010
Místo konání: Samsun, Turecko
Pořadatel: Samsun Education Volunteers, Turecko
Partneři: Turecko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko
Účastníci: Michal Studýnka (group leader) Radka Valová, Lenka Bernátová, Václav Prak, Lubomír Chudoba, Marek Ehrenberger
Report: Tento projekt byl pro mě v několika věcech jedinečný. Bylo to poprvé, co jsem měl příležitost navštívit Turecko, téma mi bylo také blízké, protože se práci s dětmi věnuji už několik let. Kromě pořádající turecké skupiny jsme v Samsunu pracovali společně s výpravami z Estonska a Maďarska. Ubytování bylo v krásném hotelu asi 15 minut jízdy od vzdělávacího centra, kde jsme dělali většinu workshopů a jiných činností. Toto centrum bylo vybudováno jako utočiště pro děti převážně ze slabších sociálních vrstev. Vždy po škole si sem mohli zajít a věnovat se nějaké aktivitě od hraní her až po dramatické a literární kroužky. Při našich workshopech jsme se zaměřovali především na tvorbu věcí určené dětem. Jeden den jsme například vyráběli hračky, druhý jsme malovali na zeď postavy z pohádek, další den jsme vytvářeli loutky pro loutkové divadlo atd. Netrávili jsme ale veškerý čas jen ve vzdělávacím centru. Čtvrtý den jsme například navštívili školu pro mentálně postižené děti, kterým jsme věnovali námi vyrobené hračky. Dále jsme navštívili například radnici, kde jsme se za přítomností místních novin setkali se starostou a guvernérem Samsunu. Kromě situace, kdy naši skupinu starosta přivítal slovy: “Vítám také výpravu z Československa.“, to byly velice příjemně strávené chvíle.
Když je řeč o příjemných chvílích, tak musím říct, že jsme se s účastníky ostatních zemí dobře bavili. Společně jsme museli překonávat mnohá úskalí, jako například velice striktní pravidla hotelu. Ta totiž zakazovala konzumaci jakéhokoliv alkoholu nebo i jeho přítomnost na pokojích, což vyústilo v několik velice nepříjemných momentů, kdy nám byly při úklidu zabavovány některé věci. Nebo třeba projevy náklonosti byly v hotelu přísně zakázané. Vzpomínám si na situaci, při které se manželský pár z maďarské výpravy políbil na chodbě a natočila je kamera. Byl z toho potom velký povyk a dostalo se nám kázání o tom, že takovéto věci se prostě nesmí. Zkrátka jiný kraj jiný mrav. Díky bohu byla nedaleko hotelu pláž, na které jsme nebyli omezováni pravidly a tak jsme tu pořádali seznamovací a sbližovací akce, na kterých jsme zažili spoustu legrace.
Celkově tedy hodnotím projekt Children Olympic Games za velmi podařený, jak programově, tak po stránce účastníků. Zejména bych chtěl vyzdvyhnout pořadatelskou výpravu z Turecka, která byla vynikající a velice ochotná pomoci nám s jakýmkoliv problémem. Celý projekt byl navíc zakončen slavnostním ceremoniálem, kde nechyběl ohňostroj nebo i olympijský oheň, a kde jsme dostali památní dárky a medaile… koneckonců co by to bylo za olympiádu bez medailí.
Michal Studýnka
