Termín konání: 3.-13. července 2014
Místo konání: Kobuleti, Gruzie
Program a akce: program Mládež v Akci, akce 3.1.1. výměna mládeže
Účastníci: Katarína Novanská, Amálie Andršová, Kristýna Prachařová, Zdeněk Hájek, Martin Fišer (group leader)
Report z projektu:
Projekt Hands on – environmental protection in Batumi probíhal v Gruzii od 03.07 do 13.07 2014 v Kobuleti, což je zhruba stotisícové městečko na pobřeží Černého moře. Zúčastnilo se ho hned 40 mladých lidí z 8 různých zemí – České Republiky, Španělska, Německa, Belgie, Ukrajiny, Arménie, Azerbaijanu a konečně hostitelské Gruzie. Hlavním tématem, jak už můžeme z názvu projektu vyčíst, bylo životní prostředí.
Měl jsem již štěstí se na několika projektech podílet, či se jich účastnit a mohu říci, že tento patřil k těm nejlepším. Stále přemýšlím, jestli vůbec nebyl nejlepší. Spousta lidí jezdí na projekty především kvůli poznání dané země, její kultury, její gastronomie, okoupat se v moři, které nám v Čechách chybí, atd… Zdá se mi, že někde ještě pořád převažuje takový ten turistický aspekt a samotný program je pro účastníky až druhotný. Byl jsem velice rád, že naše skupina z Čech byla velice aktivní a otevřená a opravdu se do programu ponořili a snažili si z něho odnést co nejvíce.
A bylo z čeho brát. Program byl dle mého názoru poskládaný velice dobře. Ze začátku jsme se především poznávali skrze klasické hry se jmény, přes nějaké teambuildingové aktivity nebo i skrze interkulturní večery. V další fázi jsme se zaměřili obecněji na životní prostředí. Skrze workshopy jsme se vžívali například do role vlády, investorů, občanů, odborů apod.. při rozhodování u konkrétního investičního záměru (velice zjednodušeně: vykácet les a vytvořit pracovní místa x zachovat dobré životní prostředí a trpět nezaměstnaností). Dostali jsme se také blíže k místním obyvatelům, jelikož jsme se je zpovídali skrze dotazníkové šetření. Otázky se točili okolo životním prostředí v regiónu Adjara (jaké jsou problémy, co se dá udělat, co oni dělají, co vláda…)
Od teoretického jsme stále více přecházeli ke konkrétnímu. Nakonec jsme i na základě naší analýzy situace připravili kampaň na záchranu endemitních druhů ptáků v místní CHoroki deltě v Batumi. Zdejší ptactvo je ohroženi především ilegálním lovem. Práce byla velice dynamická a každý tým měl něco na starosti. Zároveň mezi týmy fungovali jakýsi spojovači, kteří se jednotlivé části kampaně snažili dát dohromady. Nakonec jsme vytvořili jakýsi flashmob s vystoupením, který upozorňoval především na to, že je potřeba se o situaci více zajímat. Zároveň jsme měli připravené odborné letáčky, které jsme místním rozdali, rámy v kterých se fotili, když podporovali stejnou myšlenku, atd.. Popisovat do detailu je zbytečné – nejlepší je se podívat na 3 reportáže, které vyšly v 3 různých gruzínských televizích (viz odkazy níže). Po jejich odvysílání jsme obdrželi telefonát od ministerstva životního prostředí, že situaci bude řešit. Jestli opravdu bud, je jiná otázka. Pro nás bylo a je důležité, že jsme měli opravdu konkrétní výstup, který vyvolal minimálně pozornost.
Samotnou kampaní projekt nekončil. Následovali finální reflexe, zhodnocení co jsme jak udělali. Vždy je obtížné pracovat ke konci projektu, když už víte, že brzy odjedete domů. Nicméně jsem u většiny účastníků opravdu viděl, že se seriózně zamysleli nad tím, co se naučili, co jim tento projekt dal, ale hlavně a především, kde jsou jejich limity a co mohou ještě zlepšit. I kvůli tomu jsme napsali závěrečný dopis, který jsme adresovali nám samotným o půl roku starším. Každý si ho napsal a vyměnil s nějakým dalším účastníkem a někdy před Vánoci si ho pošleme. No to bude dáreček.
A samotná Gruzie? Jak na nás zapůsobila? První co vyčnívá, jsou místní lidé. Jelikož jsem jel do Gruzie poprvé, hodně jsem přemýšlel, jací tam budou lidé. Jaké mentality se tam budou mísit. Asi nemám odpověď ani teď. Těch vlivů je tam opravdu celá řada. Nejviditelnějším rysem je pro mě jejich pohostinnost. „Host je boží dar“ říkají. I když už by se jim úplně nechtělo a vy je otravovali příliš, pravděpodobně Vám stejně prostě pomůžou. Je to i asi i kvůli silnému vlivu ortodoxního křesťanství. Není to ale tak, že by byli vtíraví (s výjimkou místních taxikářůJ ). Řekl bych, že jsou i při tom všem drobet uzavření. Rozhodně Vás nebudou zvát kamarádem (jak je tomu v jiných jižně položených zemích), dokud to tak opravdu nebudou cítit. Hodně dají na rodinu a dobré přátele a také na dobré jídlo. Vše toto obsahuje takzvaná SUPRA. Jejich tradiční „večeře“. Měli jsme to štěstí, že jsme na jedné taky mohli být.
Na SUPRA se sejdou většinou blízcí lidé, kteří se spolu chtějí dobře najíst a napít a zároveň něco emočně sdílet. SUPRA může trvat několik hodin ale i několik desítek hodin. Základem je stůl plný jídla, které všichni sdílejí. Jídla je opravdu hodně a pořád přibývají další a další pokrmy (Chačapuri, Chinkali, saláty, ryby, šašliky, ostri, tradiční kebab, atd..). U stolu je takzvaná Tamada – člověk který pronáší přípitky (běžně na mír, rodinu, přátelství, zesnulé, nový život, apod…) pije se vždy jen při přípitcích. Proslovy jsou často hodně emotivní, a tak se často brečí. Je to zvláštní mix emocí – výborné jídlo, opojení z alkoholu, emoční témata. I spousta lidí od nás se slzám a silným emocím nevyhnula.
Gruzie má nádhernou subtropickou flóru, krásné hory, moře. Když projíždíte zemí, budete překvapeni (pokud nepojedete Marshrutkou a nebudete se modlit, ať přežijeteJ ) členitostí hor, množstvím zeleně na horách, všudy přítomnými krávami. My jsme navštívili například Mtirala národní park a můžeme jen doporučit (obzvlášť místní vodopád). Města jsou kvůli terénu velice dlouhá a roztahaná podél hlavních silnic (např. naše Kobuleti bylo roztaženo na 17km!!), na menších městech je vidět, že Gruzie není ekonomický velikán a že lidé opravdu musí tvrdě pracovat, aby si vydělali na živobytí. Naopak v těch větších (jako Batumi, Tbilisi např..) Vám bude zrak přecházet. Staré většinou perfektně zachované kostely a další historické budovy jsou v rozporu s moderními mrakodrapy, mosty, sochami, tančícími fontánami. Z moderních čtvrtí oči opravdu přechází. Obzvláště v noci, kde je vše nádherně nasvíceno.
Gruzie je mix všeho. Střet mentalit a kultur, tradičního a moderního. Perfektní místo pro projekt pro lidi z tolika odlišných zemí. Gruzie má všechno.
Martin Fišer
