Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé individuální dobrovolnictví

Místo konání: Kaunas, Litva

Termín konání: 1. červenec — 1. duben 2026

Dobrovolník: Daria

Hostitelská organizace: NGO „Actio Catholica Patria“

Deník z dobrovolnictví:

17. říjen 2025

Když mluvím o svých zkušenostech s dobrovolnictvím v Litvě, ráda bych začala tím, že jsem sem chtěla přijet, protože jsem cítila silné pouto s místní kulturou a světovým názorem lidí. Rozhodující roli sehrála hudba, která mi otevřela dveře do dosud neznámého světa.

Pokud však očekáváte, že vám povím, jak snadné a neuvěřitelné byly moje první týdny, musím vás zklamat. Na školení nám říkali, že cesta každého dobrovolníka je univerzální a začíná fází euforie, po které následuje zklamání nebo dokonce deprese. Já jsem začala právě s posledními stavy: vedly k tomu potíže s adaptací na nové místo, pocit úplné ztracenosti a nepředvídatelné výdaje – nakonec jsem dokonce onemocněla. To vše mě přimělo k myšlence ukončit projekt tady a teď.

Právě v tomto přelomovém období jsem však zjistila, jak neuvěřitelně milí a pozorní jsou lidé kolem mě: moje sousedka a kolegové se o mě upřímně starali a já jsem cítila, že jsem v dobrých rukou.

Po této složité fázi se situace začala zlepšovat a já jsem se plně zapojila do běžného rytmu života. Pracuji v knihovně, která je obecně vnímána jako ztělesnění klidu. Moje zkušenost však rychle ukázala, jak mylná byla tato představa. Když jsem přijela, zbývalo málo času na přípravu letních táborů pro děti, a právě tento časový tlak dodal celému projektu dynamiku a vyžadoval kreativní přístup.

Velkou motivací pro mě bylo studium litevského jazyka. Začala jsem ještě před příjezdem a i když moje úroveň nebyla zpočátku vysoká, přinášelo mi to radost. Proto jsem neztrácela příležitost mluvit litevsky i s dětmi.

Připravovala jsem pro ně originální lekce a brzy jsem zjistila, že když s nimi komunikuji, někdy sedím a úsměv mi nezmizí z tváře. Právě v těchto momentech jsem pochopila, že děti opravdu miluji, a ony mi to oplácely tím, že mě na konci každého dne objímaly.

Během prvních týdnů jsem byla také příjemně překvapena, kolik svobody pro seberealizaci mi tato práce dává. Nemusela jsem se omezovat pouze na vytváření vizuálních materiálů pro knihovnu, ale měla jsem prostor pro aktivní tvořivost a realizaci různých akcí. Mým velkým osobním úspěchem bylo rozhodnutí otevřít kurzy litevského jazyka pro Ukrajince. Mohla jsem se omezit na kurzy angličtiny, ale cítila jsem, že je to příliš „snadné“ a že moje motivace a stávající znalosti litevského jazyka jsou dostatečné k tomu, abych se vydala jinou cestou. Tato iniciativa, ačkoli se zpočátku zdála nereálná, se nakonec úspěšně uskutečnila.

Samozřejmě nemohu opomenout hudbu, protože právě ona mě přivedla do Litvy a zůstala důležitou součástí mého pobytu zde. Kromě dobrovolnictví jsem začala navštěvovat mnoho kulturních akcí, koncertů a výstav. Žiji ve druhém největším městě Litvy – Kaunasu, kde žije mnoho kreativních lidí, o čemž svědčí četné graffiti na obyčejných domech města, z nichž každý má svůj jedinečný význam. Díky různým kulturním událostem jsem pocítila, jak moc se můj vlastní pohled na svět podobá pohledům jiných lidí. Celkově mi atmosféra pobytu mezi nimi zanechala jedinečný pocit – jako bych se konečně ocitla doma, i když poté, co jsem opustila Ukrajinu, jsem se nikde jinde tak necítila.

Daria