Meaning-Making Models — Itálie

Tréninkový kurz od organizace Coda di Lupo se konal v hlavním městě Sardiníe, Cagliari v termínu 9-14.12.2018. V Čechách to dobou začínalo Vánoční šílenství, takže útěk od civilizace byl pro mě přidaným benefitem projektu. 

 

Kurz byl určen pracovníky s mládeží a dobrovolníky neziskových organizací. Své 3 zástupce vyslaly následující země: Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Turecko, Španělsko a Řecko, Kypr a Litva. Po celou dobu nám byli oporou samotní organizátoři Luca a Elena, kteří dohlíželi na průběh jednotlivých workshopů. 

 

Občas se na nás přišel podívat i nějaký člen z jejich psí smečky. Dozvěděli jsme, jak pejskové pomáhají při práci s postiženými lidmi. Nejsou to klasičtí vycvičení asistenční psi, ale i „obyčejní“ kříženci a samotný kontakt s nimi je velice léčivý. 

Ubytováni jsme byli v hostelu Marina, který byl velice pěkně zařízený a situovaný v centru města. Stravování bylo výborné, snídaně byly v hostelu, obědy a večeře v restauraci, kde jsme měli možnost ochutnat typické místní speciality. 

 

První den probíhaly klasické seznamovací aktivity, představení jednotlivých účastníků a jejich vazby na neziskovou organizaci či dobrovolnictví. Sdělili jsme si naše očekávání a obavy ohledně projektu. Dále jsme diskutovali o tom, jaké vlastnosti by měli pracovníci s mládeží mít, jakých chyb bychom se měli vyvarovat a v čem se můžeme nadále zlepšovat. Bylo zajímavé sledovat, v jakých charakteristikách se shodneme a v čem již vznikají drobné rozdíly. Druhý den jsme navštívili místní bibliotéku a účastnili se přednášky neziskové sportovní organizace, která pomáhá basketbalistům s postižením. Bylo velice inspirativní poslouchat jejich příběhy a nekončící motivaci. Jako další vystoupil i nevidomý malíř, jehož obrazy nám doslova vzaly dech. Odpoledne pokračoval workshop od organizátorů na téma Meaning-Making-Models a rozebírali jsme jednotlivé aspekty a modely práce v neziskovém sektoru se zaměřením na mladé lidi se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním.  Večer proběhly tzv. intercultural nights, kde jsme ochutnali tradiční pokrmy z jiných zemí a poznávali více jednotlivé vysílající organizace účastníků. 

 

Další den jsme diskutovali o rovnováze našich životů, kolik času nám zabírá naše práce, volný čas a spánek. Toto cvičení bylo velice důležité k tomu, abychom si uvědomili, že velkou část dne a týdne vlastně trávíme činnostmi, které nás vůbec nenaplňují a neposouvají dál. Ačkoli se tato aktivita může zdát zbytečnou, je ve skutečnosti jednou z nejdůležitějších. Pokud vykonáváme práci, která nás vnitřně nenaplňuje, těžko pak můžeme předávat motivaci a chuť žít ostatním. Obzvláště při práci s mladými či lidmi s nějakým znevýhodněním či postižením je toto právě klíčový atribut. 

 

Poslední den jsme navštívili i místní zastupitelstvo a diskutovali o vybavenosti města pro lidi s postižením (bezbariérový přístup, zvuková signalizace semaforů, nápisy v Braillově písmu, apod.)

 

Vyzkoušeli jsme si i odlehčené aktivity ve stylu „storytelling.“ I tyto workshopy byly velice užitečné, neboť jsme si je sami zažili a nyní je můžeme využít i v naší budoucí práci s mládeží. 

 

Přesto, že tréninkový kurz trval pouhých pět dní, přinesl nám spoustu nových poznatků, zkušeností, ale hlavně inspiraci a motivaci pro další práci s mladými lidmi.