Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé dobrovolnictví (jedenáct měsíců)
Termíny konání: 31. leden—31. prosinec 2024
Místo konání: Puente Genil, Cordoba, Španělsko
Dobrovolnice: Natálie H.
Hostitelská organizace: ASOCIACIÓN EUROPA 2020
Deník z této ESC:
17. červen 2024
31. květen 2024
Následující dva měsíce probíhaly v opravdu nabitém tempu. Po našem tréninkovém kurzu v březnu jsme pracovali na jeho uzavření, zároveň ale probíhaly přípravy na další, který se měl konat už v květnu. Práce na dvou tréninkových kurzech zároveň udělala toto období opravdu hektické. Ale nerada bych předbíhala – na začátku dubna za mnou totiž přijela mamka a strávily jsme spolu několik dní v přímořském městečku Nerja na Costa del Sol. Náš výlet byl naplněný dobrodružstvím – navštívily jsme podzemní jeskyni Cueva de Nerja (za mě naprosto fascinující!) a malebné horské městečko Frigiliana, ale našel se i čas na relax na pláži a samozřejmě na skvělé jídlo.
Později v dubnu jsme také pořádali menší lokální akci, jejímž hlavním cílem bylo podpořit povědomí o volbách do EU, aktivní občanskou participaci a seznámit lidi s programem Erasmus+. I když akce byla skromná, Španělé nikdy nešetří na jídle – a tak se uvařila obrovská paella pro všechny zúčastněné. Událost se stejným zaměřením, ale s trochu jiným programem (tentokrát bohužel bez paelly), proběhla i v Cordobě. Po ní jsme zamířili do luxusní restaurace, na kterou jsme pak vzpomínali až do konce našeho dobrovolničení – a kdykoli se naskytla příležitost ji znovu navštívit, neváhali jsme. Takže pokud někdy zavítáte do Cordoby – Casa Pepe de la Judería vřele doporučuji!
Přibližně měsíc před naším tréninkovým kurzem v květnu nám přišel e-mail s pozvánkou na On-arrival tréninkový kurz pro dobrovolníky, který se měl konat jen týden před naším květnovým kurzem, což nám výrazně zkrátilo čas na přípravu. Samotný On-arrival kurz ale byla neuvěřitelně obohacující zkušenost! Potkat dobrovolníky z mnoha zemí, kteří právě prožívají první týdny svého dobrovolničení – s podobnými radostmi i překážkami – bylo nesmírně inspirativní. Sdíleli jsme zkušenosti, příběhy, zážitky i trable, se kterými se jako dobrovolník můžete setkat, a zároveň jsme se mohli vzájemně podpořit. Nechyběly týmové aktivity, které nás stmelily, a lekce španělštiny, které naše skupina uměla proměnit v zábavu. Stud a strach šly rychle stranou, a tak jsme si vytvořili úžasné, inkluzivní prostředí, ve kterém byla radost pracovat. Jedno odpoledne jsme měli volné a mohli jsme si sami vybrat, co podnikneme. V naší španělské skupince padl nápad na taneční lekci, a tak jsme s naší skoro neexistující španělštinou (a rukama, nohama) přemluvili našeho lektora k hodině bachaty. A nakonec to byl asi ten nejlepší workshop! Strašně jsme se nasmáli a hodina a půl tance nám dodala neskutečné množství energie a ještě víc upevnila naše vztahy. Jeden večer jsme navíc vyrazili do přilehlého města Fuengirola na Mezinárodní veletrh kultur (Feria Internacional de los Países de Fuengirola), kde jsme protančili střevíce a strávili noc pobíháním mezi stánky Uzbekistánu a Kuby. On-arrival tréninkový kurz v Torremolinu byl jedním z nejhřejivějších momentů mého dobrovolnictví – a co víc, s některými dobrovolníky jsem dodnes v kontaktu.
Jen pár dní po návratu zpět do Puente Genil jsme už startovali náš druhý projekt – TC Gamifying Ecopreneurship Education. Vedl ho kolega Michael z Chorvatska, který dorazil až v den příjezdu účastníků, takže jsme si nebyli úplně jistí, jak si program sedne s novým facilitátorem v novém prostředí. Obavy ale byly zbytečné – projekt probíhal ve skvělé náladě a Michael dokázal najít řešení na každou situaci. Program byl přes den dost nabitý, takže večery patřily zaslouženému odpočinku – a španělské verbena party byly ideální příležitostí. Tyto pouliční koncerty se konaly téměř každý druhý týden, zejména v počínajících letních měsících, a každý víkend se střídala lokalita. Ale právě verbena na hlavní ulici Matallaně, které se zúčastnili i účastníci květnového tréninkového kurzu, byla jednou z nejlepších. A i když trvala několik dní, účastníci si ji nenechali ani jeden den ujít.
Hned po skončení tréninkového kurzu začaly přípravy na Cruz de Mayo – tradiční květnovou slavnost, jejíž hlavní součástí je stavba velkého kříže posetého růžemi, umístěného na viditelném místě u domu nebo komunitního centra, kde se oslava koná. V našem podání byl kříž laděn do růžových tónů a umístěn před rezidenci, kde probíhaly všechny projekty. Před vyvrcholením panovala ve městě poměrně napnutá atmosféra, neboť se v okolí soutěžilo o to, kdo bude mít slavnost nejhezčí. V naší komunitě jsme si na přípravě i propagaci dali záležet, což přilákalo mnoho lidí – a jejich velký nával na sebe nenechal dlouho čekat. Jako dobrovolníci jsme se společně s místními Španěly zapojili do organizace – pracovali jsme jako barmani, facilitátoři, starali jsme se o drinky, čistotu a dobrou náladu hostů a rozdávali dárky. Ačkoliv jsem před slavností byla dost nervózní, nakonec se z ní vyklubala skvělá víkendová akce s nabitým playlistem hitovek, na které se sešlo snad celé město. Naše událost měla obrovský úspěch a skvělé ohlasy, což nám všem udělalo ohromnou radost. A výhra trofeje v pití piva společně s dobrovolnicí z Chorvatska? To už byla jen třešnička na dortu. České (a zejména plzeňské!) kořeny se asi zkrátka nezapřou:)
