Termín konání: 1. 5. 2015 – 1. 5. 2016
Místo konání: Zethau, Německo
Program, akce: Erasmus+, Evropská dobrovolná služba
Účastník: Martin Václavík (12 měsíců) a Martina Kotorová (3 měsíce)
Něco o projektu: Jedná se o dvě dlouhodobé EVS, hostitelskou organizací je „Grüne Schule grenzenlos“ e.V. Tato nezisková organizace se zabývá environmentálním vzděláváním mládeže, pričemž hodně využívá metod neformálního vzdělávání, her a zážitkové pedagogiky. Pořádá projektové dny pro školy, mezinárodní setkání mládeže, školní exkurze, prázdninové tábory, kulturní akce, apod. Hlavním předmětem zájmu sdružení jsou ochrana přírody, lesní pedagogika, environmentální vzdělávání, organické farmářství, multikulturní dialog a mezinárodní akce.
Publicita: Průběh Martinovy EVS můžete sledovat na jeho blogu https://zapiskyzezethau.wordpress.com/.
Video o Martinově roku v Grüne Schule grenzenlos můžete shlédnout zde. Děkujeme Veronice Kupkové za vytvoření videa a svolení s jeho uveřejněním na našich stránkách.
Reporty z projektu: Ráda bych ohodnotila EVS projekt v organizaci Grüne Schule ,,grenzenlos“ e. V. v Zethau v Německé spolkové zemi Sasko, který trval od 24. června do 24. září 2015.
Již na podzim 2014 jsem příležitostně sledovala síť organizací, které přijímají EVS dobrovolníky a vybírala jsem si projekt. Vzhledem k tomu, že studuji Německou filologii, tak jsem chtěla vyjet do země, kde se mluví německy. O tomto konkrétním projektu jsem se dozvěděla prakticky náhodou prostřednictvím facebookové skupiny naší fakulty, jeden ze studentů totiž EVS pobyt v krušnohorské vesnici Zethau již absolvoval a právě na této stráce sdílel informační letáček. Organizace hledala dobrovolníky na celý rok, po domluvě jsme se přesto dohodli na projektu pouze tříměsíčním, protože vyjet na celý rok by pro mě znamenalo přerušení studia a to jsem nechtěla.
Po tom, co jsem byla vybrána, jsme netrpělivě čekali, zda bude tříměsíční projekt schválen. Několik týdnů před odjezdem jsem byla často v kontaktu s EVS dobrovolnicí Veronikou, která mi zodpověděla všechny otázky a poskytla mnoho potřebných informací.
Po příjezdu a přivítání jsem byla hned zapojena do programu. Prakticky celé léto se v Grüne Schule pořádají pobyty pro děti – školní výlety nebo dětské tábory. Dobrovolníci většinou doprovází skupinu, chodí s ní na výlety a podílí se na tvorbě programu zaměřeného na vzdělávání v oblasti regionálních tradic a ekologie, jako je třeba praktická ukázka zpracování lnu v malém muzeu, které spravuje právě Grüne Schule nebo návštěva rodinného statku, jehož produkty mají bio certifikát.
Pro děti jsme připravovali i hodiny v našem výtvarném ateliéru, při kterých si mohly vyrobit různé drobnosti nejčastěji recyklovaných materiálů. Ukázali jsme si například, jak ze starého kartonu vyrobit nový ozdobný papír. Ocenila jsem možnost samostatně si připravit hodinu s jednoduchými fyzikálními a chemickými pokusy.
Neméně důležitou součástí naší práce byla příprava akcí pro místní. Připravovali jsme již tradiční společenské večery s promítáním filmů (v Grüne Schule bylo natočeno několik krátkých filmů hlavně o přírodě), na které pravidělně jezdí lidí i z okolních vesnic. V polovině září jsme pro veřejnost v rámci celostátního Dne památek otevřeli Muzeum lnu.
Na samém konci mého pobytu v Zethau se uskutečnilo v rámci oslav Mezinárodního dne seniorů v Lounech společné setkání místních s Klubem Seniorů a dětmi z české základní školy. Součástí byla i beseda spojená s předčítáním výpovědí očitých svědků o vypálení a dalším osudu vesnice Lidice.
Pestrý výčet pracovních úkolů doplňuje občasná manuální práce, jako je třeba posekání chráněné louky blízko Zethau, údržba skleníku nebo mapování výskytu netopýrů v kostele nedaleké vesnice. Také jsme s kolegou Martinem vytvářeli různé letáky a plakáty a částečně jsme se starali o propagaci chystaných akcí.
Ve volném čase jsme jezdili na výlety převážně do blízkého okolí. Příroda Krušných hor je kouzelná. I když jsem byla v Zethau relativně krátkou dobu, podařilo se mi navázat kontakt s místními. Kulturní akce a výlety, na které nás pozvali místní, byly obzvlášť zajímavé. Během bohatého doprovolného programu jazykového kurzu na Bergakademie Freiberg jsme se také rozhodně nenudili.
Není úplně jednoduché shrnout, co mi projekt přinesl a co konkrétného jsem se v jeho průběhu naučila, ale pokusím se o to. Jedním z důvodů, proč jsem na EVS do Německa vůbec jela, byla možnost používání němčiny v přirozeném prostředí. Během pobytu jsem zaznamenala rozšíření slovní zásoby a zlepšila se má schopnost pozorumět místnímu nářečí.
Prakticky od začátku jsem musela řešit úkoly a případné problémy samostatně, případně s dalšími dobrovolníky. Vedení organizace obecně nechává dobrovolníkům dost prostoru na vlastní nápady a oceňuje vlastní iniciativu. V Grüne Schule je velmi důležitá flexibilita a všestrannost všech spolupracovníků. S každým dnem přichází nějaká nová situace, nová výzva. Zvyknout si na to, že pracovní doba nebývá pravidelná, mi nedělalo výraznější problémy.
Hlavně během pořádání akcí pro veřejnost jsem získala zevrubný přehled o fungování neziskové organizace tohoto typu a cenné zkušenosti s propagací toho, co připravujeme. Klíčové jsou pro mě zkušenosti, které jsem získala při příležitostném tlumočení nebo překládání různých dokumentů. Grüne Schule totiž po celou dobu své existence úzce spolupravuje s ogranizacemi v České Republice.
I po návratu jsem s kolegy (hlavně s EVS dobrovolníkem Martinem, se kterým jsem pracovala i trávila volný čas po celou dobu projektu) v kontaktu a oceňuji možnost další spolupráce s Grüne Schule hlavně při plánovaném setkání českých a německých studentů a při překladech a tlumočení.
Na závěr bych chtěla poděkovat kolegům, protože hlavně díky nim jsem zažila nezapomenutelné léto a samozřejmě i vysílající organizaci EYCB Břeclav za podporu během celého projektu a za milou a bezproblémovou komunikaci.
Martina Kotorová
Po dlouhém a napínavém čekání na schválení mého projektu a přijetí v organizaci „Grüne Schule grenzenlos“ jsem mohl sbalit věci a vyrazit do Německa. V malebné krajině Krušných hor (Erzgebirge), jsem se nastěhoval do bytu dobrovolníků ve starém hrázděném domě a začal se seznamovat s chodem „Zelené školy bez hranic“. Přijel jsem na začátku hlavní sezóny, kdy je do vesnice Zethau přijíždějí děti prvního stupně na školu v přírodě. V programu pro návštěvníky je seznámení s bio farmou, zpracováním lnu, lesní a vodní florou a faunou, tradiční vyřezávání ze dřeva, geocaching a také méně naučné aktivity jako je táborák, noční pochod, kino a další.
Po pár týdnech přišly letní prázdniny a s nimi i tábory s výpravami do okolí – poznání rašelinišť, historie hornictví v regionu a součastná volnočasová zábava.
Jelikož jsem do Německa přijel téměř s nulovými znalostmi němčiny, tak jsem se obával, že budu mít obrovské potíže při komunikaci a porozumění. V místě dobrovolné služby ale byli další dva čeští kolegové, takže po čase bylo češtiny až dost. Postupně se mi dařilo učit se i nová a nová slovíčka a na podzim se začátkem akademického roku jsem s další dobrovolnicí Martinou začal chodit na jazykový kurz do nedalekého Freibergu, kde je technická univerzita. Po podzimním kurzu jsem přešel na kurz pro cizince v zimním semestru.
S podzimem a přicházející zimou ubývalo programů pro děti, ale místo toho byla řada jednorázových akcí u kterých byla spousta nového. Kulturní kinovčery, čsko-německý projekt pro školy, mezinárodní den seniorů s účastí místních a přátel z Loun, příchod adventu.
Po celý rok v Německu byl čas i volný čas, kdy jsem vždy spolu s některým z dalších dobrovolníků (Veronikou, Martinou ), nebo s místními poznával okolní města a přírodu, hrady a zámky, podnikly nejrůznější túry s přenocováním venku, výlety na kole, vlakem, autem, kulturu v Drážďaněch a Chemnitz…
Na vánoční svátky jsem přijel domů do Břeclavi a poté opět pokračoval v dobrovolné službě. V lednu bylo činnosti s dětmi nejméně, ale místo toho bylo spoustu příprav na novou sezónu. Seznámil jsme se tak i s chodem administrativy tak jak je to v Německu. V lednu byl také druhý trénink (školení) k EVS. V Hanoveru, stejně jako na podzim ve Weimaru, jsem poznal nové přátele, kteří v té době byli v Německu na EVS. Vždy to byla směs nejrůznějších příběhů a osudů se zajímavým rozhledem a ponaučením.
S přibývající teplotou na jaře 2016 přibývalo i práce a opět začaly školní pobyty. Kromě toho také kolegyně Veronika získala podporu na dva česko-německé projekty, takže bylo i zde dost práce pro mě.
Kromě poznání Německa jsem poznal i těsně sousedící západní Čechy. Osud této krajiny a lidí byl pro mě objevením jako by to bylo také v cizí zemi.
Těsně před odjezdem se podařilo dokončit celoroční pomoc při komunikaci místních s českou stranou při obnově dřevěného kříže. Díky snaze mě a ostatních tak za velkého úsilí bude obnoven v na české straně Krušných hor malý krajinný prvek.
Za celý rok jsem potkal řadu nejrůznějších lidí, kteří mi pomohli když jsem to potřeboval, naučili mě nové věci a hlavně vnesly nový pohled do života. Na neštěstí toto ponaučení někdy přinesly i nepříjemná nedorozumění a nepochopení, takže část názvu projektu „International Understanding“ byl naplněn ve všech možných metaforách.
Velký dík patří Jakubu Miklínovi, který odvedl a odvádí za Břeclavskou vysílající organizaci obrovský kus práce a pomáhá tak mnoha lidem obohatit svůj život o zkušenosti, které by bez jeho pomoci nebyly možné.
Martin Václavík
