Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — krátkodobé individuální dobrovolnictví (dva měsíce)
Termín konání: 17. březen—16. květen 2024
Místo konání: Ommen, Nizozemí
Dobrovolník: Michal K.
Hostitelská organizace: Olde Vechte Foundation
Deník z ESC:
Nomen Ommen. Dobrovolnictví v Olde Vechte
V polovině března jsem se vypravil jako dobrovolník Evropského sboru solidarity na dva měsíce do nizozemské organizace Olde Vechte (dále OV). Ta se nachází ve městě Ommen a její zázemí tvoří několik budov na ostrově obklopeném ramenem řeky Vecht. OV se specializuje na osobnostní rozvoj a pro tento účel vyvinula několik vícedenních tréninkových programů, které během roku nabízí komukoliv. Pokud zrovna nějaký z nich neprobíhá, organizace pronajímá své prostory pro větší skupiny povětšinou mladých lidí na různé výměny mládeže, školení a tréninkové kurzy.
Hlavní náplní práce dobrovolníků je pomáhat s chodem této organizace. Jednou týdně, poté co skončí právě probíhající pobyt, je potřeba uklidit všechny pokoje a společné prostory, což vždy zabere skoro celý den. Na každý týden je také vybráno několik dobrovolníků, kteří dostanou za úkol pomáhat v kuchyni. Tato práce byla časově nejnáročnější, ale když se sejde dobrá parta, je to fajn. Naučil jsem tam několik nových receptů a vyzkoušel jsem si, jaké to je sám připravit snídani pro třicet lidí. Zbytek dobrovolníků pak pomáhá s údržbou, což může být například oprava jízdních kol a plotů, pokládání dlažby nebo malování pokojů.
OV je výjimečná v tom, jaký prostor dává dobrovolníkům rozvíjet se v oblastech, které si sami vyberou. Je tedy možné, po domluvě s vedením, až dvakrát týdně pracovat mimo OV v místě dle vlastního výběru. Je ovšem potřeba mít motivaci a jít si za svým, protože si to člověk musí sám domluvit a obhájit. K tomuto přístupu obecně OV dobrovolníky podněcuje a klade na něj důraz. Já jsem zmíněné možnosti využil a chodil jsem pomáhat do malé továrny na norské krekry ve vedlejším městě, kde její vedení zaměstnává a dává šanci znevýhodněným a handicapovaným lidem. V Kari’s Crackers se docela podivovali, že se tam z čista jasna zjevil cizinec z Česka a když viděli staré rezavé kolo, na kterém jsem tam vždy dvacet kilometrů dojel, byl jejich údiv ještě větší. Rychle mě tam ale přijali mezi sebe a mohl jsem si vyzkoušet různé práce jako skládání krekrů na sebe, jejich balení a lepení nálepek na hotové produkty. O přestávkách jsem se vždy nejvíc těšil až si popovídám se zakladatelem a ředitelem továrny Patrikem. Neznám mnoho lidí, kteří by byli tak milí, velkorysí a vstřícní jako on a navíc se srdcem na správném místě.
Velkou výhodou být součástí OV také je, že dobrovolníci mají možnost účastnit se tréninků na osobnostní rozvoj, které jsou jim nabízeny s výraznou slevou. Jednoho z nich (Event Wise) jsem se zúčastnil a byl to jeden z vrcholů mého dobrovolnictví. Uvědomil jsem si tam o sobě docela hodně věcí a dalo mi to návod a praktická cvičení, jak něco změnit a dosáhnout svých cílů. Když se zpětně ohlédnu na tento trénink, jsem překvapený, jakou roli mohou v životě hrát různé náhody. Někdo má štěstí a někdo ne. Tento rozdíl ale může do určité míry vyrovnávat, pokud člověk v různých nenadálých situacích dokáže rozpoznat potenciál a vidět v nich šanci.
Za tvrdou práci na zadaných úkolech, ale i na sobě samém, jsem byl odměněn na dobrovolnické poměry luxusním zázemím v nově postaveném bungalovu a vlastním pokojem. Dostal jsem také možnost půjčit si na celou dobu pobytu jízdní kolo. Žádné sice nebylo pojízdné, ale jedno z nich jsem si postupně opravil a jezdit na něm pak byla jedna z mých největších radostí, protože okolí města Ommen je doslova protkáno prvotřídní cyklistickou infrastrukturou a nádhernými asfaltkami vedoucími lesy, alejemi a venkovskou krajinou bez aut. Nekonečné možnosti trávení volného času nabízí nedaleké nádraží, z něhož se dá jednoduše a rychle dostat po celém Nizozemsku. O víkendech jsem se podíval do Amsterodamu, Rotterdamu, Utrechtu, Den Haagu, Zwolle a Leidenu, který se mi ze všech zmíněných měst líbil nejvíce. Poslední víkend svého pobytu jsem se také vypravil na ostrov Texel, který jsem s batohem přešel z jednoho konce na druhý a obdivoval jsem jeho krásné pláže, písečné duny, bažiny, jezírka a lesy.
Kdybych měl svůj pobyt celkově zhodnotit, řekl bych, že to byl dobře a intenzivně strávený čas. Naučil jsem se tam a zdokonalil se ve spoustě věcí, ať už praktických jako je spravování kol, vaření nebo práce na výrobní lince, tak “měkkých” sociálních schopnostech a týmové práci. Za dost důležité také považuji, že jsem v Nizozemsku zažil několik situací, které mě utvrdily v tom, že stojí za to být k ostatním milý a velkorysý a že klíčem ke šťastnému životu je jít si za svými sny a nevzdávat se, jakkoliv bezvýchodné se vše může zdát. Evropskému Sboru Solidarity a organizacím OV a EYCB jsem vděčný za to, že jsem si v rámci svého dobrovolnictví mohl vyzkoušet různé nové práce a činnosti a že jsem zase o trochu lépe poznal sám sebe. To byly mé hlavní cíle proč jsem do Nizozemska jel. Všechny se mi splnily a otevřely se mi nové obzory, o nichž jsem dřív buď nevěděl nebo jsem si je neuvědomoval. Jsem rád, že jsem této možnosti využil a budu na svůj dobrovolnický pobyt rád vzpomínat.
Michal K.
