Termín konání: 5.-11. září 2017
Místo konání: Casa del Trigo, Caravaca, Španělsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Prosím důkladně si přečtete infopack
Účastníci: Monika Lazarová, Libuše Tsukahara
Účastnický poplatek (vybírali si ho samotní organizátoři): €60
Hostitelská organizace: Euroaccion Murcia
Report z projektu:
Wise Bodies – projekt zaměřený na práci s tělem v kombinaci s Gestalt terapií. Tento projekt proběhl 5. – 11. září v městečku Caravaca, které leží nedaleko Murcie na jihovýchodě Španělska. Do Španělska jsem přijela o dva dny dříve, což se ukázalo jako úžasný nápad, protože v té době v Čechách končilo léto a na letiště mě doprovázela zima a déšť. V Alicante jsem si užila teplého počasí, rozpáleného písku a vyhřátého more. Takže pokud se chystáte na dovolenou do Španělska, tak je září nejlepší termín. Moře je vyhřáté, hotely poloprázdné a stejně tak i pláže.
Po dvou dnech v Alicante jsem se přemístila do místa setkání, do Murcie. Před katedrálou jsem potkala první účastníky z Itálie, Řecka a Irska a hned jsem začala navazovat nové kontakty. Hodinová cesta autobusem nás zavedla do místa našeho ubytování Casa Del Trigo, které je 7 km vzdálené od města Caravaca, kde jsme se celý týden věnovali aktivitám zaměřeným nejen na tělo fyzické, ale taktéž na mentální, emoční a spirituální rovinu.
To vše pod vedením zkušených trenérů Marty a Diega. Díky nic jsem zažila celou řadu aktivit, které jsme nikdy předtím nezkoušela. Například:
- práci na osách těla, které reprezentují minulosti – přítomnost – budoucnost. – -protahovací cvičení a masáž celého těla
- párový tanec jak komunikace beze slov
- dýchací cvičení
- meditace
- a mnoho dalších.
Ráda bych vyzdvihla několik cvičení, která v účastnících zanechala velmi silné emoce.
Jedním z cvičení bylo rozvíjení poupěte. Jedna osoba ležela na boku schoulená v klubíčku. Za zvuku hudby ji dvě osoby hladili a masírovali po celém těla a jakmile se “poupě” – osoba ležící na zemi cítila komfortně se rozevřít, začal se pomalu otvírat jako rozvíjející se květina až do úplného rozvinutí. Toto cvičení bylo velmi něžné a intimní a v mnoha účastnících to vyvolalo velmi silné pocity.
Další z cvičení byla cesta životem přes překážky. V prostoru bylo rozmístěných několik předmětů jako židle, stůl, žebřík, dřevěná krabice a další. Jakmile započala hudba, tak se určitý počet osob vydal na cestu životem. Jakmile na této cestě potkal nějakou překážku (například stůl), tak se snažit vidět možnost, jak se s touto překážkou vypořádat. Někdo zkoušel najít více možností jak překážkou projít, někdo se vrátil jakmile nastala první komplikace, někdo to rovnou vzdal. Tato aktivita mi pomohla si uvědomit, jak se chovám, když v mém životě nastanou nějaké komplikace a překážky.
Poslední aktivita, kterou bych chtěla vypíchnout je práce s lanem. Na každém konci lana byla jedna osoba, která dostala od lektora Diega emoci, kterou ta osoba měla reprezentovat. Lídři, tedy ti, kteří drželi lano se mohli pohybovat po celém prostoru, avšak lano musela být vždy napnuté. Tuto aktivita jsem si vyzkoušela na vlastní kůži a byl to jeden z mých nejsilnějších životních zážitků. Moje emoce byla strach a emoce mého “protivníka” byla touha. Jakmile celá show za zvuků velmi intenzivní a agresivní hudby započala, pamatuji si jen, jak jsem se dívala do očí osoby stojící na druhém konci lana, pamatuji si barvu lana a všechny ostatní účastníky vidím jako barevní rozmazané šmouhy. Strach, který jsem měla původně reprezentovat se mě zmocnil a já začala plakat, naříkat, prát se s lanem, křičet až hystericky řvát. Pamatuji si pouze pokyny Diega, který nám řekl, ať tuto situaci nějak ukončíme a já se rozhodla, že už se nechci bát a že se strachu chci postavit. Zatáhla jsem velmi silně za lano, druhou osobu si k sobě přitáhla a s vítězným pohledem se “strachu” podívala do očí. Další instrukce zněla, vyměňte si emoce, čehož já jsem nebyla schopná a tudíž musela jít na řadu další osoba. Najednou jako bych se probrala z transu a viděla následky této aktivity. Zděšení, pláč, smutek, ale i pozitivní emoce jako jsou odhodlání, které jsem ostatním účastníkům vlila a díky němuž do této aktivity také šli, protože se chtěli postavit svým démonům.
A o tom práce na sobě je! Postav se svým démonům, svých strachů, vystup z komfortní zóny a zkus něco, co tě sice děsí, ale neskutečně tě posune!
Monika Lazarová
____
Projekt nesoucí název Wise Bodies se konal 5.-11.9. v nádherném španělském prostředí domu Casa del Trigo, který si organizátoři prý sami postupem času vytvořili a velmi zvelebili. Dům se nachází v přírodní oblasti La Encarnación poblíž malého města Caravaca de la Cruz v regionu Murcia.
Celého projektu, jehož tématem bylo propojení Gestalt psychologie s pohybem vycházejícího z techniky contemporary, se nás zúčastnilo celkem dvacet dva (v zastoupení byly země: Španělsko, Irsko, Dánsko, Itálie, Arménie, Slovinsko, Řecko, Bulharsko a Česko). Našimi průvodci po cestě sebepoznání byli Diego – psycholog, terapeut, divadelní režisér – a Marta – úžasná empatická tanečnice a choreografka.
Naším Meeting pointem byla katedrála na náměstí Cardenal Belluga ve skvostném městě Murcia, které jsme si před srazem mohli projít, příjeli jsme-li dříve. Do Casa del Trigo jsme pak jeli společným busem cca hodinu.
Hned po příjezdu nás čekala večeře, kterou připravil kuchař Gi El se svým pomocníkem. Ti se nám starali o pestrobohatý jídelníček po celý čas pobytu. Každý den nás překvapovali úžasnými tradičními jídly o několika chodech (nechyběly ani dezerty) a na chuť si přišli jak masožravci, tak i vegetariáni. Ubytováni jsme byli ve dvou domech, kde byly příjemné a pohodlné pokoje s palandami pro 4-6 lidí a hezká nově zrekonstruovaná sociální zařízení.
Program probíhal střídavě buď přímo v Casa del Trigo ve společenské místnosti nebo na zahradě, a nebo v městečku Caravaca, kam jsme dojížděli autobusem do centra, jehož součástí byl menší taneční sál a velký venkovní dvorek. Každý den byl naplánovaný od rána do večera (včetně odpolední siesty). Součástí programu bylo většinou ranní rozpohybování a protažení a následovaly různé „hry“ či „experimenty“. Na konci dne jsme se sešli v kruhu, kde jsme sdíleli své pocity z celého dne.
Jelikož většina účastníků jsme byli lidé, zaměřující se na výchovu mládeže či práci s lidmi, bylo cílem Diega a Marty, ukázat nám různé způsoby odbourávání osobních bariér, komfortních zón a navazování nonverbální komunikace skrze pohyb.
Každý den jsme procházeli přes reflexe a různé dojmy k sebepoznávání. Hlavním tématem bylo objevit nějakou nekomfortní část našeho Já, většinou něco, z čeho máme strach, s čím jsme nespokojení, co nás trápí nebo něco co už jsme dávno zapomněli. To jsme pozorovali, prožili, a pokud to naše mysl dovolovala, tak to i překonali.
Příjemné bylo, že se kladl důraz na individuální proces. Pochopení a tolerance nás přímo obklopovala.
Pohyb byl klíčem k uvolnění a nalezení důvěry jak k vlastnímu tělu, tak k sobě samému, ale zároveň i k ostatním. Ohleduplnost, péče a starost, kterou jsme se učili, když jsme pracovali v párech byla pro některé z nás tak intenzivní, že dokázala až rozněžnit duši k slzám.
Psychologické hry, často propojené právě i s pohybem, nás seznamovaly s naší povahou, naším charakterem, ale také i s naší stinnou stránkou. S utrápenou částí naší duše, skrývající se pod nasazenými maskami, které držíme před společností.
Tento program je cílený pro kohokoli, kdo hledá sám sebe, což v dnešní době je celkem řešené téma. Je to zároveň i inspirace pro pracovníky s lidmi. Úžasné bylo sledovat, že ač jsme tam byli všichni rozdílného věku cca v rozmezí 20-50let, nikdy jsem nezažila takovou blízkost a vzájemnou rovnost, jako na tomto místě. Během pěti dnů, jako kdyby každý z nás vykvetl z utlačované a usedlé kukly v nádherného uvědomělého a sebevědomějšího motýla. Takový jsme měli pocit v den odjezdu.
Diego s Martou nám ukázali, jak je možné na sobě pracovat a jak je možné sám sebe a okolí vnímat. Není to pobyt, pro člověka, co čeká zázraky a změnu ze dne na den. Ale pro ty, kteří hledají možnosti. Zde jsme měli příležitost nahlédnout na určitý návod, jak pracovat s lidskou psychikou, ale cesta je dlouhá a je jen na nás, jak ji uchopíme.
Moc ráda bych poděkovala Deigovi a Martě za skvělou práci a péči, kterou nám věnovali. Gi Elovi za úžasné jídlo. Všem účastníkům za skvělou atmosféru. Janě Parolkové jako koordinátorce za umožnění prožít nezapomenutelné.
Libuše Tsukahara
