Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé dobrovolnictví (7 měsíců)

Termín konání: 12. květen—12. prosinec 2024

Místo konání: Molfetta a Bisceglie, region Apulia, Itálie

Dobrovolník: Hanka N.

Hostitelská organizace: Associazione InCo – Interculturalità & Comunicazione APS

Deník z tohoto dobrovolnictví:

15. červenec 2024

První 2 měsíce jako ESC dobrovolník na eko farmě v jižní Itálii

Úvod, co předcházelo

Ahoj, jmenuji se Hanka a v květnu tohoto roku jsem odjela dobrovolničit  na skoro úplný jih Itálie, do oblasti Apulie. Na příležitost stát se dobrovolníkem jsem narazila v pravidelném emailovém newsletteru EYCB, který odebírám. Nejprve jsem projekty jen zběžně projela, ale při přečtení popisu některých z nich jsem si říkala „wow, to zní jako skvělá příležitost!“. A tak jsem pátrala hlouběji a nakonec zaslala přihlášku na 2 dlouhodobé výjezdy. Jedním z nich byl právě sociálně ekologický podnik v Apulii XFarm Agricoltura prossima. A právě tato organizace mi nabídla se na 7 měsíců stát jejich dobrovolníkem. Byl březen a já se nacházela v bodě, kdy jsem potřebovala zásadnější životní změnu a odstup od směru, kam se můj život vyvíjel. Trvalo tak 2 týdny zjistit, zda bych si mohla vůbec dovolit na tak dlouhou dobu odjet, projít si to vše hlavou a získat i zpětnou vazbu od svých blízkých. Nakonec se vše nějak seskládalo a já mohla 12. května vyrazit za dobrodružstvím.

Dobrovolničení

Aneb to hlavní, proč tady jsem. Jak jsem zmiňovala, moje dobrovolnictví probíhá na eko farmě XFarm Agricoltura Prossima nedaleko městečka San Vito Dei Normanni, kde bydlím. Jedná se o 50 hektarů půdy, která byla zabavena italské mafii a postupně transformována na udržitelné zemědělství a ekologické praktiky.  Zároveň je to i sociální podnik, který nabízí pracovní místa různě znevýhodněným osobám a také místo konání akcí, workshopů, vzdělávacích kurzů pro veřejnost, představení či letních kempů…

Moje činnost zde je různorodá. Hlavní náplní je samozřejmě výpomoc v zemědělské činnosti, tzn. plení, vyštipování, sklizeň plodin, tvorba zeleninových bedýnek pro klienty, výpomoc na vinici, tvoření záznamů o snesených vejcích, výskytu škůdců, úklid a organizace, výpomoc v kuchyni, na akcích a vzdělávacích programech atd… Moje činnost se mění a časem vyvíjí i s ohledem na moje zájmy, schopnosti a dovednosti. Tzn., že se mi tu snaží i vyhovět v tom, aby práce pro mě byla smysluplná a pokud možno mě bavila….Zaměstnavatelé si např. všimli, že mě baví kreativní činnost a sociální sítě, tak jsme společně vytvořili reel, jak seskládávám zeleninovou bedýnku nebo jsem měla na starosti ztvárnit tabuli s menu Řecké a Libanonské noci u nás na farmě.

Žití v Itálii

Italský způsob života je velmi odlišný od toho, jak je to běžné u nás. Na jihu Itálie, kde žiji, jsou spíše noční sovy, města ožívají tak kolem sedmé, osmé hodiny večerní, většina obchodů a podniků celkově má od 13 do 16:30/17 zavřeno, protože je čas siesty a odpočinku, veřejná doprava má věčně zpoždění a lidé jsou tu celkově více v pohodě, tolik se nehoní a nespěchají. Na některé věci bylo snazší si zvyknout, než jiné. Např. noční život stále není nic pro mě a proto se už do něj ani nesnažím napasovat, ale naopak si užívám klidná brzká rána bez lidí, kdy si ve svém volnu mohu jít sednout do kavárny a užívat si ještě snesitelné teploty vzduchu. Naopak větší uvolněnost a méně spěchu jsou mi sympatické, ale na časovou nepřesnost a častá zpoždění si stále zvykám.

Shrnutí, život zde

Na projektu jsem nyní 2 měsíce a více méně jsem tu spokojená. Žádnou horskou dráhu emocí jsem zatím (klep klep) nezažila, ale je to možná i tím, že jsem se snažila si netvořit větší očekávání a prostě se nechat překvapit, co zažiju. Někdy vnímám jazykovou bariéru, která je stále přítomná a tvořit hlubší vztahy je pro mě tak náročnější. Myslím, že pro dobrovolnictví v zahraničí obecně je důležité přistupovat k tomu hlavně se zvědavostí a otevřenou myslí, jaké to bude, zažít jinou kulturu, žití v jiné zemi a naučit se nové dovednosti a v rámci možností i jazyk. To mi jde docela pomalu, ale pracuji na tom. Momentálně je pro mě asi největší výzvou léto tady a dlouhodobě vysoké teploty vzduchu, které moc neklesají ani přes noc. Žití v centru města a bez klimatizace jsou tyto dny poměrně náročné. Zároveň v blízkosti není moc stinných útočišť a bez auta je dopravit se např. k moři složitější (mám kolo, ale v tom horku se průměrná hodina cesty na pláž protáhne na 2 hodiny a není to nic příjemného). Zachraňuje mě větráček, spousta vody, stín v kavárně a taky místní parčík! A tím bych to pro shrnutí dvouměsíčního pobytu tady ukončila. Jsem zvědavá, co přinese další část léta, podle místních zde srpen bývá snesitelnější, hlavně díky postupně kratším dnům. Tak zase příště, ciao!