Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dobrovolnické týmy
Termíny konání:
- 4 dobrovolníci: 16. července — 14. září 2024
- 1 dobrovolník: 23. srpen — 14. září 2024
- 1 dobrovolník: 30. srpen — 14. září 2024
Místo konání: Demre, Antálie, Turecko
Poslechněte si podcast (7. díl) s jednou z českých dobrovolnic Annou o tom, jak tato ESC vypadala a jak se jí v Demre s želvičkami líbilo.
Prosím podívejte se na video, jak to této ESC vypadalo v r. 2021.
Hostitelská organizace: LIDOSK
Deník z dobrovolnictví:
Caretta Caretta Turtle Volunteering
Za český tým: Anna N.
Procházky při východu slunce, pozorování čerstvě vylíhnutých želviček spěchajících do mořských vln nebo doslova koupání s želvami. Ne, to není začátek dechberoucího dokumentárního filmu o přírodě, ale realita našich dobrovolnických dní strávených v tureckém městečku Demre. Spolu s dobrovolníky z Lucemburska jsme se v půlce července připojili k dobrovolníkům z Polska, abychom pomáhali ochraňovat želvy Caretta Caretta, které jsou ohroženým druhem.
První týdny našeho pobytu bylo naším hlavním úkolem pomáhat čerstvě vylíhnutým želvičkám dostat se do moře. Vstávali jsme brzy ráno, a ještě před východem slunce jsme jezdili na pláže a hledali stopy po líhnutí. Hnízda jsme vlastnoručně vyhrabávali, k čemuž jsme museli mít nasazené ochranné rukavice. V hnízdech byla schovaná vajíčka a taky čerstvě vylíhnuté želvičky, kterým jsme pomáhali na svět, protože pro některé z nich bylo náročné se vyhrabat z písku vlastními silami. Zbylá nevylíhnutá vajíčka jsme poté ukládali zpátky do hnízda.
Pozorovat následně tato malá stvoření, jak se snaží malými krůčky pomalu dostat do moře, byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Mysleli byste si, že želvičky jsou automaticky přitahovány mořem, ale tak to není. Přitahuje je nejsvětlejší bod, který spatří jako první – to je většinou světlo měsíce odrážející se od hladiny moře. Zároveň se líhnou právě v noci, kdy je menší pravděpodobnost ulovení predátorem. Čerstvě vylíhnuté Caretty ale nejsou přizpůsobeny jiným zdrojům světla vyskytujícím se v okolí hnízd, jako jsou například pouliční lampy. Občas se tak může stát, že se vydají špatným směrem a jejich život skončí předtím, než vůbec začal – třeba pod koly auta. Z tohoto důvodu jsme také hlídali, jestli želvičky bezpečně dorazí až do moře a občas jsme jim v cestě náročným terénem pomohli.
V Demre jsme byli ubytovaní v apartmánech se vším potřebným vybavením: od ledničky až po pračku nebo myčku na nádobí. Uvnitř byla naštěstí i klimatizace, bez které bychom nekončící tropická vedra tureckého léta asi jen těžko zvládali.
Dostávali jsme měsíční příspěvek na jídlo a kapesné, za které jsme si nakupovali vlastní potraviny na vaření. Většinou jsme si připravovali jídlo každý zvlášť, ale někdy jsme vařili i společně.
Další téměř každodenní aktivitou našeho dobrovolnictví byl úklid pláží. Každý den jsme kolem páté hodiny večer vyjeli naším Caretta busem na jednu z pláží, kde jsme před úklidem měli ještě dvě hodiny čas, který jsme mohli využít podle vlastního uvážení. Někteří relaxovali ve stínu, jiní si šli užít večerní koupání. V sedm hodin jsme si vzali rukavice, naše Caretta team trička (ta jsme museli nosit na každou dobrovolnickou aktivitu) a pytle na odpadky a vydali jsme se na cestu po pláži sbírat odpadky, nedopalky cigaret a všechno, co na pláž prostě nepatří. Někdy jsme narazili třeba na rybářské háčky, které mohou být velmi nepříjemným zážitkem, pokud by na ně člověk omylem šlápl. Často nás během úklidu provázeli i toulaví psi, kteří se vyskytují všude po celém Turecku.
Toulaví psi jsou také jedním z faktorů ohrožujícím želvy Caretta Caretta – vyhrabávají želví hnízda a žerou a ničí vajíčka, takže se želvičky ani nemají šanci vylíhnout. Také tomu se snaží zabránit turecká nezisková organizace LIDOSK a její dobrovolníci svojí činností, kdy nad nalezené želví hnízda staví klece mající za cíl zabránit psům dostat se k vejcím. Bohužel je ale zároveň nutné, aby se do hnízda dostala dospělá želva, tudíž klece nejsou úplně odolné. V letošním roce se pod ně psi dostali i přes snahu, aby se tak nestalo. Kvůli tomu byla na jedné z pláží všechna hnízda naneštěstí zničena.
Kromě dobrovolnických aktivit jsme měli možnost vyjet i na různé výlety, do muzeí a podobně. Součástí jednoho z výletů bylo i potápění u města Kaş, které bylo pro všechny z nás opravdu neskutečným zážitkem. Nejednalo se totiž o klasické potápění s brýlemi a šnorchlem, ale s kyslíkovou bombou a instruktory potápění. Každý z nás měl možnost si na patnáct minut vyzkoušet, jaké to je dýchat jenom ústy a nezpanikařit, když všechno, co vás obklopuje, je jenom voda, ryby a také naprosto ohlušující ticho. Zážitek to byl nezapomenutelný a děsivé krásný.
Během našeho pobytu v Turecku jsme se občas dostali do situací, které bylo potřeba vyřešit vzájemným porozuměním a pochopením druhých. Každý z nás pocházel z jiného prostředí a často i z jiných kultur a zvyklostí, proto jsme se neustále učili, jak spolu vycházet, tedy vzájemné toleranci, respektu a pochopení. Zároveň to ale byla skvělá příležitost, jak se dozvědět něco o jiných zemích jinak než pomocí Googlu, protože osobní zážitky a povídání jsou a vždycky budou mnohem víc.
Dobrovolnictví v Turecku nám dalo obrovské množství zkušeností a také zážitků na celý život. Naučilo nás, jak vzájemně komunikovat, jak se přizpůsobit ostatním a diskutovat s co nejmenšími konflikty. Jsme nesmírně vděční za to, že jsme měli možnost něco takového zažít. Navždy si poneseme nejen to, že jsme mohli strávit dva měsíce v krásném Turecku, ale hlavně možnost být součástí něčeho většího, pocit, že jsme byli nápomocní v záchraně ohrožených želv a možnost i dále vnášet povědomí o situaci s želvičkami mezi ostatní lidi ve společnosti.
Anna
