Termín konání: 19.-27. duben 2016
Místo konání: Misaktsieli, Gruzie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: trénink pro trenéry
Účastníci: Martin Kubiš, Tereza Winklerová
Účastnící se země: Ázerbajdžán, Bělorusko, ČR, Dánsko, Gruzie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Litva, Moldavsko, Polsko, Slovinsko, Turecko a Ukrajina
Hostitelská organizace: Institute for Cultural Relations Policy (Kulturális Kapcsolatokért Alapítvány)
Report z projektu:
Training course s názvem „Facilitate learning among cultures“ se konal 19. – 27. 4. v liduprázdné gruzínské vesničce Misaktsieli, vzdálené asi 30 kilometrů od hlavního města Tbilisi. Na projekt se sjelo 28 účastníků z různých koutů světa. Mohli jsme se zde potkat například se Slovinci, Italy, Poláky či Maďary, ale také s mladými lidmi z kultur, které jsou nám již vzdálenější, třeba s Turky, Ázerbájdžánci a samozřejmě s Gruzínci. Každou zemi reprezentovali dva účastníci, většinou holka a kluk.
Po příjezdu do Tbilisi jsme s mým českým kolegou Martinem měli volný den na objevování krás města na vlastní pěst, zejména těch kulinářských. Náhoda chtěla, abychom se již v hostelu potkali s dalšími účastníky a mohli tak společně strávit i večer před zahájením samotného projektu.
První projektový den se nesl v relativně poklidném duchu. Hráli jsme spoustu her, které měli prolomit ledy (jestli v naší partě vůbec nějaké byly) a vést k bližšímu seznámení účastníků. Zároveň jsme byli seznámeni s detailním programem projektu, na jehož přípravě si dali organizátoři opravdu záležet. Projekt byl rozdělený na dvě části: na část teoretickou, ktetá zabrala první tři dny, a část praktickou, která pokračovala až do konce projektu.
Teoretická část se skládala z několika workshopů, na kterých nám organizátoři předávali své znalosti a zkušenosti ohledně organizování vlastního projektu. Učili nás různé metody, jak vést vlastní workshop, jak řešit krizové situace, jak vystupovat před lidmi, ale třeba také jak dávat dobrý feedback lidem, kteří workshop vedli. Jednalo se o poměrně intenzivní a únavné školení, zároveň však velmi přínosné a obohacující. Poté, co jsme byli vybaveni touto teoretickou bombou, jsme se mohli vrhnout na samotné „learning by experience“. Rozdělili jsme se do malých skupinek po 2 – 3 lidech. Každá skupinka měla jedno téma, na které musela zorganizovat hodinový program pro ostatní a následně si vyslechnout půlhodinový feedback, kterého se jí dostalo jak od samotných organizátorů, tak od ostatních účastníků. Pro mě to byl velice silný zážitek a jsem za tuhle příležitost moc vděčná.
Hlavním cílem projektu bylo vyškolit a motivovat nové mladé lidi pro práci v oblasti youth work, podle čehož byl také utvořený program, ale rozhodně se nejednalo jen o týdenní nudné učení. Samotné „hodiny“ byly vždy podány zábavnou formou, jak by to u neformálního vzdělávání mělo být. A během dne jsme měli i dost volného času (všemi milované coffee breaks), který jsme mohli trávit v úžasném kolektivu, například plánováním „intercultural nights“.
A abychom také ochutnali kousek samotné Gruzie, bylo pro nás zorganizováno několik zajímavých výletů do Tbilisi a okolí. Jednou nás dokonce čekala speciální gruzínská večeře o několika chodech, během níž nám hrála gruzínská tradiční hudba a mohli jsme shlédnout klasické gruzínské tance.
Projekt byl podle mého názoru zorganizován na jedničku a rozhodně nemám nic, co bych organizátorům mohla vytknout. Naopak bych jim chtěla poslat tisíceré díky za skvěle odvedenou práci. Myslím, že na tento projekt budeme všichni ještě dlouho s láskou vzpomínat a z toho, co jsme se zde naučili, ještě dlouho těžit.
Tereza Winklerová
