Dare to Act — Gruzie

Gruzie je nádherná hornatá země na Kavkazu. V Tbilisi se snoubí moderní architektura s tradičními historickými domy. Je jako ostatní hlavní města a přesto tak jiné, zvlášť při srovnání s Evropskými metropolemi. Pokud přijedete na venkov máte někdy pocit jako byste se vrátili strojem času o třicet let zpátky mezi všudypřítomné žigulíky. Za chvilku se taky přestanete divit tomu, že krávy potkáte na každém rohu. Lidi jsou tu moc hodní a ochotní a rádi vám poradí. Většina lidí, hlavně starších, umí rusky. S mladými, prodavači a servírkami se často domluvíte anglicky. Horší to je s řízením auta. Předpisy se moc nedodržují a evropský řidič je z místní dopravy zpočátku trochu zmatený.

Zpátky k projektu. Většina účastníků přiletěla do hlavního města Tbilisi, kde jsme se postupně odpoledne sešli v kanceláři pořádající organizace Droni a odtud odjeli do 180 km vzdáleného hotelu v Bakuriani. Celý hotel jsme měli pro sebe, protože lyžařská sezóna ještě nezačala. První večer byla poklidná seznamovací párty v hotelovém baru. Ráno se začalo s tréninky na téma participace mladých lidí. Tréning vedly mladé trenérky z Polska, které nás seznámili s osnovou tréninků. První tréninkový den byl věnovaný team buildingu a poznávání ostatních účastníků. Poznávání bylo laděno zábavnou formou a všichni jsme si ho užili. Večer se poté konal tzv. INtercultural evening, kde každý národ představil svoje tradiční jídla, pití, zvyky, tance a taky kroje. Stoly byly opravdu bohaté a večer se náramně vydařil. Druhý a třetí den probíhali tréninky hlavně na porozumění toho, co vlastně participace znamená, spolupráce s autoritami a jaká je problematika v jednotlivých zemích. Proběhlo taky představení projektů, které se konaly nebo konají v jednotlivých státech a představení organizací, přes které jsme na projekt vycestovali. Při trénincích jsme pracovali jak ve smíšených tak v národních skupinách. Čtvrtý den se nám rozvrh trochu změnil. Ráno probíhal project planing. Ve skupinách jsme vymýšleli a plánovali projekt, určený zejména mladým lidem. Poté jsme odjeli do Tbilisi, kde jsme měli odpoledne na návštěvu města a potom následoval Gruzínský večer. V restauraci na okraji Tbilisi jsme se všichni sešli u jednoho stolu u typického gruzínského jídla. V Gruzii se jí opravdu hodně a není divu, jídlo je tam totiž moc dobré. Na stole přibývaly pořád nové a nové druhy jídla a víno se dolévalo. Během večera nám k dobrému jídlu hrálo duo, které mělo ve svém repertoáru jak gruzínské, tak mezinárodně známé hity. V průběhu večeře se jakoby zničeho nic objevili tanečníci a v národních krojích a představili jejich tance. Večer byl zkrátka perfektní a nikomu z nás se nechtělo zpátky. Zpátky jsme ale museli, protože projekt ještě neskončil. Poslední dva dny vedl tréninky trenér z Norska. Tématem bylo hlavně to, jak dosáhnout věci bez použití násilí, jak využít vtipu a provokace a jakých případech lze překročit stanovené meze. Poslední den po ukončení tréninku bylo hodnocení projektu a večer se odjíždělo do Tbilisi, protože většina lidí odlétala právě z Tbilisi.