ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Místo konání: Vatra Dornei, Karpatské hory, Rumunsko
Termín konání: 4.—13. říjen 2024
Český tým: 5 účastníků (ve věku 18—30 let) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Youth for Sustainable Development Association
Report z projektu:
Toto byl můj první projekt od Erasmu+. Jela jsem na něj s obrovským strachem z toho, že tam budu se svojí špatnou angličtinou úplně ztracená. A odjížděla z něj s pocitem silný vděčnosti, novými přáteli, zkušenostmi a se strachem z angličtiny, kterej už vůbec nebyl obrovskej, ale zbyly po něm jenom prťavý kousky. Všichni tam totiž byli moc tolerantní a na to, že jsem se dopředu bála, že ze sebe nedostanu slovo, nakonec jsem tam vedla nemálo dlouhých konverzací.
Ale abych začala od začátku… S českým týmem jsme se první den sešli na pražském letišti brzo ráno. Čekala nás pak cesta dvěma letadly a nakonec autobusem, u kterého nám připadalo, že díky zácpě, dešti a šplhání do kopců, spíš nejel než jel. Když jsme se pak o půlnoci po celém dni stráveném na cestách konečně dostali do cílové destinace, krásného penzionu Siady ve Vatra Dornei, většina z nás odpadla únavou.
Druhý den pak začal samotný program. Většinu času jsme trávili v Activity room nebo na rozlehlé zahradě. Každý den jsme měli vždy dopolední a odpolední program, který byl plný her, diskuzí a workshopů týkajících se klimatickým změn a kritického myšlení. Během těchto aktivit jsme si prohloubili znalost o těchto tématech. Připomněli jsme si, jak důležité je dělat i jen drobné věci pomáhající životnímu prostředí a naučili jsme se používat C.R.A.A.P. metodu pro rozeznání dezinformačních článků.
Naším úkolem také byla například tvorba prezentací, ve kterých jsme zpracovávali nejvíce alarmující klimatické problémy v jednotlivým zemích. Také jsme nacvičovali divadelní scénky a natáčeli krátký film. Musím říct, že mě až překvapilo, jak pěkné filmy se nám povedlo natočit.
Jeden den byl velmi speciální, protože jsme šli na celodenní hike na místní horu. K mému překvapení to byla pro většinu lidí první zkušenost s hikem v životě. Češi se ukázali jako nejzkušenější turisti, tak jsem byla na naší zemi pyšná… Asi nemáme nejrozsáhlejší turistické značení na světě pro nic za nic. Pro mě osobně to byl nejlepší den celého projektu, protože když se jde, mám pocit, že konverzace plyne tak nějak sama. A ty výhledy…
Dalším speciálním dnem byl den, kdy jsme jeli učit do místní školy do Vatra Dornei. Ve skupinkách jsme si připravili jednu vyučovací hodinu pro jednotlivé ročníky, od 4. do 8. třídy. Dětem jsme měli předat něco z tématu životního prostředí a našich kultur a chtěli jsme se to pojmout co nejzábavnějším a nejhravějším způsobem. Já byla v 6. ročníku, kde jsme s dětmi dělali krmítka pro ptáčky, hráli kreslící tichou poštu na téma klimatických změn a z recyklovatelných odpadků vyráběli výrobky. Měla jsem pocit, že to děti moc bavilo, a že to pro ně bylo příjemným ozvláštněním jejich vyučování. Také jsme si s nimi povídali o našich zemích a té jejich a moc mě překvapilo, jak dobrou úroveň angličtiny mají. Poté co jsme doučili, jeli jsme se všichni společně podívat na jeden místní klášter, který byl moc krásný. A pak už jsme měli celé odpoledne rozchod v oblasti Vatra Dornei. My jsme nejdříve zamířili na procházku do okolního lesa, pak jsme si prošli město a trhy. Nakonec jsme si v obchodu nakoupili trochu jídla a v parku jsme si udělali piknik. Moc jsme si celý den užili.
Pravidelným programem byly také každovečerní Cultural night. Na těch se vždy představila jedna z národností, které byly na projektu, a pro ostatní si připravila něco ze své kultury. My jsme na naší Czech cultural night nejdříve promítli úvodní video záběrů z České republiky a na mapě ukázali, odkud každý jsme. Pak jsme měli připravený Hospodský kvíz, ve kterém byly otázky na téma české kultury a českých tradic. Dále jsme měli na programu několik pivních soutěží. Také jsme ostatní naučili refrén z písničky Slavíci z Madridu a písničku si pak i s kytarou zazpívali. Předvedli jsme jak se tančí polka a naučili je Mazurku. Také jsme s sebou přivezli několik českých potravin na ochutnání. Všechny kulturní noci byly skvělým zážitkem. Většinou se vždy protáhly a tancovalo a povídalo se pak až do brzkých ranních hodin.
Celý projekt byl pro všechny z nás nezapomenutelná zkušenost. Už tam jsme věděli, že návrat do reality bude těžký. Protože na projektu se člověku zdá, jako by byl v nějaké mimorealitě, kam nedosáhnou starosti běžného života. A z téhle mimoreality se mu nechce pryč. Poslední večer a loučení bylo smutné a zároveň plné vděčnosti. Jsem vděčná EYCB za zprostředkování takového zážitku, hlavním organizátorům z Rumunska za připravení skvělého programu a všem účastníkům z různých koutů Evropy za skvělé konverzace a nová přátelství. A také jsem vděčná za náš český tým, protože jsme si spolu úžasně sedli, projekt si užili na maximum a věřím, že to určitě nebylo naposledy, co jsme se viděli.
Elena B.
