ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 31. srpen—10. září 2024
Místo konání: Brebu, Caras-Severin County, Rumunsko
Český tým: 7 účastníků (ve věku 16—28 let) + 1 group leader
Omrkněte prosím:
- projektový info-pack,
-
projektové aftermovie from YouTube:https://www.youtube.
com/watch?v=jzlk01ppYhc&t=45s
Hostitelská organizace: Eco Alternative Association
Report z projektu:
Udržitelnost. Slovo, které protkávalo celý projekt. Udržitelné zemědělství, udržitelný růst, udržitelná budoucnost. Dokáže planeta uživit rostoucí populaci? Je monokulturní, pesticidy ošetřované, avšak finančně dostupné a v krátkodobém horizontu efektivní, zemědělství řešením? Tyto i jiné otázky jsme si kladli po dobu deseti dní v areálu malého hotelu v odlehlém kraji západního Rumunska, kde kanci dávali dobrou noc a vosy naopak vítaly nový den (a naše sladké snídaně).
Nejbližší civilizací nám tedy byl klášter řádových sester, zahalený lesy, poli a sady. Navzdory tomuto odříznutí od civilizace jsme však měli spoustu živých společných večerů a pramálo ponorek či uzavřených skupinek. Společně se slovenským týmem jsme tvořili dvanáctičlenné uskupení Čechoslováků, kterému se vyhýbalo jen velmi obtížně. Dalšími zúčastněnými pak byl tým rumunský, bulharský, řecký, španělský a maďarský. Maďarský tým byl svým složením opět specifický a projekt tak obohatil o studenty z Keni, Etiopie, Ugandy i Laosu.
První nepříjemností projektu, která je však pro místní obyvatele běžnou zkušeností, bylo opuštění schengenského prostoru. Opuštění? Rumunsko a Bulharsko letos přeci po více jak dekádě do toho prostoru vstoupili! Vstoupili, prozatím však pouze částečně, tedy vzdušně. Při přejezdu přes hranice z Maďarska vlakem nebo autobusem jsme tak procházeli skrze hraniční kontroly, které se mohly protáhnout i na dvě hodiny a nevítaně zahýbat s navazujícími spoji a naší cestou.
Úvodní dny v Rumunsku byly klasicky seznamovací. Během aktivit a projektu jsem slýchával stereotyp, že Rumuni kradou. Tomu jsem zčásti uvěřil, ale až díky našemu hlavnímu facilitátorovi Alexovi, který vedl většinu aktivit na seznámení a který si postupně svou energií a laskavostí skutečně ukradl srdce nás všech. Při aktivitách specializovaných na téma projektu, tedy „zelené zemědělství“, pak nejvíce zářil tým maďarský, neboť všichni jeho členové studovali univerzitu s agrárním zaměřením. Díky iniciativě Maďarů jsme pak také měli kulaté stoly, ve kterých jsme s nimi debatovali klíčové aspekty zemědělství.
Za zmínku stojí překvapující návštěva oslí farmy a sadu, kde nám tamější farmáři představili své pozemky a nabídli např. krmení oslíků nebo sbírání kukuřice. Dozvěděl jsem se, že osel nese díky panně Marii silný křesťanský význam a na zádech osli dokonce mají kůži zbarvenou do podoby kříže. Oslí mléko je zároveň údajně jedno z nejdražších a překvapilo mne, že nemělo nepříjemnou pachuť jako například mléko kozí.
V dalších dnech projektu nás také navštívili experti na dané téma a skrze formální (přednášky) i neformální (práce ve skupinách) techniky nás v tématu hlouběji vzdělávali. Dozvěděl jsem se o agrolesnických systémech, vertikálním zemědělství, problémech spojených s monokulturami, komunitních zahradách, sklenících, vyvýšených záhonech, biouhlí nebo greenwashingu. Dále např. o CDP indexu zkoumajícím dopad velkých firem na dostupnost pitné vody, úbytek lesů nebo klimatickou změnu. Data ze zemědělství pak lze ověřovat skrze FAO od OSN nebo Eurostat od EU.
Jako na každé Erasmus+ výměně mládeže jsme také po dobu projektu nevědomky plnili a osvojovali si osm kompetencí Youthpassu. Tento certifikát každý účastník dostane na konci projektu. Osvojovanými kompetencemi jsou například učení se cizího jazyku, prosazování vlastních myšlenek v něm, poznávání vlastních potřeb pro učení, zohledňování kulturního kontext u druhé osoby, práce s digitálními nástroji nebo už jenom samotné počítání rozpočtu na cestu a sestavování vlastního itineráře.
Na Rumunsku mne zaujalo, že spojuje románský jazyk, tedy příbuzný italštině, španělštině, francouzštině, portugalštině nebo katalánštině, s kulturou podobnou slovanské, jelikož na jihu sousedí s dnešním slovanským Bulharskem a Srbskem. Na podobnosti kultur se nejspíše podepsalo i rozložení někdejšího Rakouska-Uherska, které zabíralo i západ dnešního Rumunska, kde dodnes žijí i například potomci Čechů, kteří se v Banátu usadili po první světové válce. Nakonec také společná historie v rámci Sovětského svazu, kdy i Rumunsko bylo satelitní republikou tohoto státu.
Rumunové používají latinku, jsou křesťané (převážně ortodoxní), na oběd a večeři nám velmi často chystali vepřové s bramborem na mnoho způsobů, mají podobné supermarkety, již mají zavedený systém zálohovaných PET lahví a hliníkových plechovek, nakonec jsem např. zjistil, že rumunskou značku piva vlastní stejná japonská společnost jako mnoho českých pivních značek, a tak v Rumunsku najdete velmi často např. pivo Kozel vařené v pivovarech rumunského Ursa (ursus znamená medvěd). Z měst jsme měli možnost poznat čtvrté největší město, Timișoaru (česky Temešvár), a maloměsto Reșița (Rešice). V obou městech byl také patrný otisk sovětské architektury v podobě chruščovek. Tyto panelové domy, stejně jako u nás, již však září sytými barvami a posmutnělou šedou scenérii nechávají minulosti.
Pavel D.
