Termín konání: 5.-12. březen 2017
Místo konání: Kikinda, Srbsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Prosím přečtete si infopack
Účastníci: Tereza Lišková, Barbora Urbanovská, Barbora Rychlá
Hostitelská organizace: Kulturno-Istorijsko Udruženje Čkanski Dobošari
Účastnící se země: ČR, Slovensko, Srbsko, Polsko, Bulharsko, Kosovo, Rumunsko, Makedonie, Albánie, Turecko, Litva
Report z projektu:
Na projekt zaměřený na kulturu dialogu jsme se dostali po bezmála dvaceti hodinách, s menší přestávkou v Bělehradu. Do loveckého hotelu, kde jsme měli strávit týden, nás zavezl Boris, jeden z organizátorů projektu. Unaveni po dlouhé cestě, jsme se krátce představili ostatním účastníkům. Avšak Přes balkánskou hudbu, hrající z vedlejší místnosti (kde probíhala party téměř každý den), jsme se skoro neslyšeli. Ráno nás čekal již oficiální program, první den tradičně různé seznamovací hry na zapamatování jmen. Nevím, jestli to bylo počtem účastníků (ke třiceti), ale až do posledního dne jsme měli problém si zapamatovat všechny jména. Krom českých účastníků také přijeli z Polska, Kosova, Srbska, Albánie, Rumunska, Turecka, Litvy, Makedonska, Bulharska ale i bratři (v tomto případě sestry) ze Slovenska. Inu, docela dost různých národností a kultur. O to více byla zajímavá spolupráce na různých workshopech zaměřených na kulturu. Měli jsme také možnost se podívat do města Kikinda, kde se konal projekt.
Toto město je zajímavé tím, že zde žijí Srbové a Maďaři v souladu. Proto bylo jako místo projektu zvoleno toto město. V rámci výletu do Kikinda jsme se ptali místní mládeže na místní život a na jejich možnosti. Bylo docela překvapení, že jsou zde spokojeni, nemyslí si že mají nějaké problémy či jim něco chybí. Na druhou stranu uznávají, že je zde těžké sehnat práci. Inu, asi jako v kterémkoliv menším městě. Ubytování bylo dostačující, ikdyž naše koupelna se pomalu ale jistě rozpadala. Ale vše jsme brali s humorem 🙂
Pro některé lidi bylo docela nepříjemné zjištění, že místní kohoutková voda je s příchutí a vůní síry a tedy i trochu zabarvená. Organizátoři nás ujistili, že je nezávadná, ale někteří lidi tomu nechtěli moc věřit. Co je hlavní, všichni jsme přežili a užili si projekt. Pro mě nejvíc přínosné byly interaktivní aktivity (jak dotazování místní mládeže, tak i praktická cvičení). Jen škoda, že jich nebylo více. Pro mě osobně to byl projekt, kde jsem se mohla zamyslet nad tím, co všechno vytváří kulturu a jak nás ovlivňuje.
V neposlední řadě poznat spousto nových a zajímavých lidí různých národností a dozvědět se od nich informace o kultuře, které bych jinak neměla možnost vědět. Tímto bych chtěla poděkovat EYCB za to, že jsem měla možnost jet na projekt Culture of Dialogue. Cením si rychlé a bezproblémové komunikace, a široké nabídky projektů. Mohu jen doporučit.
Tereza Lišková
