Termín konání: 13.-22. červenec 2016
Místo konání: Pazardjik, Bulharsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Prosím pročtěte si info-pack a rozpis denních aktivit.
Účastníci: Anna Stoklasová, Barbora Skoumalová, Alisa Ishmitova, Lucie Dudová, Vít Votroubek
Group leader: Nicole Brišová
Účastnící se země: ČR, Bulharsko, Španělsko, Itálie, Polsko
Hostitelská organizace: Association FOCUS
Report z projektu:
Od 13. do 22. júla 2016 sa po meste Pazardjik v Bulharsku pohybovalo približne 40 nemiestnych (rozumej: nebulharských) mladých ľudí. Vždy v rôznych počtoch a rôznych skupinách, vždy hovoriac anglicky. Obyvatelia Pazardjiku sa otáčali, občas sa zastavili, hľadeli na nás bez žmurkania, ale nikdy sa nič nespýtali. Pazardjik mi vlastne dosť pripomenul moje rodné mesto, ktoré má približne 20.000 obyvateľov. Keby som v centre vysadila desiatky mladých ľudí a nikto by nerozumel miestnym, tiež by to spôsobilo rozruch. Ale to tu teraz rozoberať nehodlám.
Ako český tím 9(Ja, Anička, Lucy, Alisa, Vítek a Bára) sme do Bulharska leteli všetci spolu. Z Prahy, cez Viedeň do Sofie, a odtiaľ približne tri hodiny nesmierne horúcim a rozhrkaným vlakom. Prakticky to bol celý deň strávený cestovaním. Zo stanice nás samotní organizátori zaviezli až priamo pred hotel, v ktorom sme bývali po celú dobu projektu. Boli sme rozmiestnení do izieb po dvoch, prednostne v rámci našich tímov, čo sa môže zdať ako nevýhoda, ale i výhoda, asi je to vec názoru. Ja, napríklad, svojej českej spolubývajúcej veľmi vďačím za hodinové záchvaty smiechu uprostred noci.
Z organizácie FOCUS, ktorá projekt usporiadala, sme boli v denno-dennom styku s Ivom, Davidom a Petkom, ktorý s FOCUSom spolupracuje externe. Všetci traja vnášali do projektu kus samých seba, boli vždy pripravený asistovať a pomôcť, a pritom nás rozosmievali v priemere 150-krát denne. Ivo bol samotným trénerom a vedúcim projektu a z Petka sa vykľul neuveriteľný talent čo sa fotiek a finálneho videa týka. Slzy boli.
Výmena mládeže Discover Yourself Through Art (DYTA), pre nás oficiálne začala nasledujúcim dňom po príchode všetkých účastníkov. Celé predpoludnie venované zoznamovacím a ice-breakingovým hrám potvrdilo, že sa bez menoviek nikam nepohneme, takže sme na druhý deň chodili už poctivo označkovaní. Španielsko, Taliansko, Poľsko a Česká republika mali na DYTE 6-členné tímy, projektu sa ale taktiež zúčastnili 4 slečny z Bulharska, konkrétne Pazardjiku, 8-členný tím z rôznych častí Turecka a niekoľko medzinárodných dobrovoľníkov organizácie FOCUS. Pre mňa bola DYTA prvou výmenou mládeže (predtým som sa zúčastnila len tréningových programov), takže celkový interaktívny a voľnejší duch, v ktorom sa celý program niesol bol pre mňa niečím novým.
Jedným z mojich najobľúbenejších momentov na celom programe bola tzv. Talent show, v rámci ktorej vystúpili jednotlivci, prípadne malé skupiny, aby prezentovali svoj talent, schopnosti, niečo, v čom vynikajú od ostatných. Celé to bolo súčasťou úvodného predstavovania sa, a mohli ste tam vidieť a počuť všetko, počínajúc hudbou, cez film, maľbu, dizajn, módne návrhárstvo, dramatické čítanie, končiac tureckými bojovými tancami. Bez výnimky každý jedinec musel ukázať v čom je dobrý, a od tohto bodu sa začal odvíjať hlavný zámer projektu — zoznámiť sa s ostatnými umelcami Európy, diskutovať o problematike umenia v rôznych krajinách, porozumieť a podporiť tvorbu a záujmy ostatných, zbúrať bariéry. Počas projektu sme mali nespočetné možnosti práce v rôznych menších skupinách. Toto sa zo začiatku pre niektorých javilo ako nemalá výzva, chcelo to flexibilitu, empatiu, ale i asertivitu a ochotu pracovať. Ach, tie siesty.
Štvrtý deň projektu sme strávili v Plovdive, po Sofii druhom najväčšom meste v Bulharsku. Rozdiely medzi Plovdivom a Pazardjikom sú markantné, minimálne vo veľkosti, ale i v cestovnom ruchu, možnostiach kultúrneho vyžitia či celkovo vzhľadu mesta. A taktiež, obyvatelia Plovdivu sa nepozastavujú nad prítomnosťou turistov v meste. Za tento výlet som bola veľmi vďačná, keďže sama žijem v Prahe a väčšie mestá sú pre mňa odjakživa príťažlivejšie než tie menšie. Okrem toho je Plovdiv plný kultúrnych pamiatok a zaujímavých objektov, a taktiež je to budúce Európske mesto kultúry pre rok 2019.
V druhej polovici projektu (späť v Pazardjiku) boli spustené debaty a rozhodovanie o finálnom projekte, resp. výstupe DYTY. Voľbu zvíťazil flash-mob, ktorý sme po hlasovaní vytvorili v téme „Art against violence“. Spojoval prvky drámy (divadla), hudby (gitara a spev, live mash-up) a tanca (áno, bola hromadná choreografia). Finálny flash-mob sme v uliciach Pazardjiku urobili rovno dvakrát a pre Ivovu vytešenú tvár by som to bez váhania urobila znovu, tu a teraz.
Jedným z vtipných poznatkov z tohto pobytu bol fakt, že pre túto časť Bulharska prakticky neexistuje rozdiel medzi vegánom a vegetariánom, takže jedlo bolo miestami trochu problematické. Syr bol takmer vo všetkom, ako vegan som na raňajky dostávala cornflakes s jogurtom alebo šunku. Naša pani servírka zvládala bulharčinu a španielčinu (neviem ako, ani prečo), takže ku každej konverzácii kde som sa toto pokúšala vysvetliť mi asistoval niekto zo španielskeho tímu. Z toho plynú dve ponaučenia: 1. Nepodceňujte španielčinu, 2. Vždy majte so sebou repelent (nesúvisí to s jedlom, ale myslím to vážne!)
Záverom, dovolím si tvrdiť, že projekt splnil to, čo sľúbil. Dal nám čas a priestor na zoznámenie sa a interakciu s ľuďmi s jedným spoločným kľúčovým slovom. Umenie.
Spoznala som maliara, ktorý je teraz pravdepodobne na ceste na výstavu v Senegale, slečnu, ktorá sa venuje karate od čias, kedy som sa ja venovala prednostne lízankám, gospelovú speváčku, scenáristu, organizátora festivalov a koncertov, milovníka starých áut, budúcu módnu návrhárku, extrémneho nadšenca pre Zumbu, či bubeníka. Skladali sme papierové ruže, natáčali filmy, tvorili flipcharty a grafity. Nemôžem povedať, že som sa (znovu)objavila prostredníctvom umenia, lebo, povedzme si úprimne, na to človek potrebuje viac ako týždeň v Pazardjiku. Mala som ale možnosť tvoriť s profesionálmi i amatérmi, tvoriť dlho a voľne i s množstvom limitov a za 15 minút. Podporovalo ma 40 ľudí a ja podporujem každého z nich. A záverečný flash-mob nás spojil do skvelého, tak trochu High school musical celku. A bolo nám dobre, veľmi dobre.
Nicole Brišová
______________________________________
Projekt s názvem Discover yourself through art se konal 13. – 23. 7. v malém bulharském městečku Pazardjik, které se nachází přibližně tři hodiny vlakem od Sofie. Projektu se účastnily týmy z pěti zemí a přidal se i tým z Turecka, který tam byl na EVS.
Ubytovaní jsme byli všichni v jednom hotelu po dvojicích, které tvořili lidé ze stejné země. Hlavní místnost, ve které program probíhal se nacházela taktéž v daném hotelu, přesto se často během různých aktivit chodilo ven do města a okolí hotelu.
Program každé ráno začínal rozehřívacími aktivitami a team buildingovými hrami. Ty se poté po každé přestávce opakovaly a určitě můžu mluvit za všechny, že nás nejednou rozesmály a rozproudily nám krev.
Hlavním cílem projektu bylo sdílet s ostatními svůj talent, naučit se od druhých a zamyslet se nad tím, jak zakomponovat umění do našeho každodenního života. Vzhledem k tomu, že se jednalo o „youth exchange“ hlavním mottem celého projektu byla ona „exchange“ neboli výměna. Ivo, hlavní organizátor, zastával myšlenku, abychom věci, ve kterých jsme dobří sdíleli s ostatními a učili se od sebe navzájem, jelikož jsme měli jedinečnou možnost být součástí „hot potu“, ve kterém se mísí lidé z odlišného prostředí, aktivní umělci i lidé, pro které je umění koníček.
První dny jsme měli za úkol prozkoumat městečko Pazardjik díky orientační hře v týmech, dále jsme přišli do kontaktu s místními, které jsme měli za úkol vyzpovídat pomocí dotazníku ohledně místního umění. Vzhledem k tomu, že mezi námi byla jazyková bariéra vznikalo plno zábavných situací, které jsme nakonec překonali úsměvem a posunkovou řečí. Jedním z cílů projektu bylo vytvořit společnou věc, na které by se podíleli všichni zúčastnění. Nakonec volba padla na flash mob. Všichni účastníci se rozdělili do několika týmů podle daných témat – divadlo, zpěv, tanec, kresba a malba, fotografové a organizátoři. Každý se mohl zapsat kam chtěl, podle toho ve které oblasti vynikal, nebo která ho vždy lákala k vyzkoušení. Já jsem se zapsala do divadelního týmu a rozhodně toho nelituju. Sehrát česko-polskou hádku prokládanou italskými výkřiky je prostě k nezaplacení.
Projekt není však jen o tématu, ale i lidech, kteří jej vedou. Myslím, že jsme nemohli narazit na lepší tým než na Iva, Davida a Petka. Ivo je člověk, na kterého nelze zapomenout. Jeho neustále dobrá nálada a úžasná energie mi bude hodně chybět, on byl hnací motor všeho a bez něj by projekt určitě nebyl takovým jakým byl. David a jeho úžasný smysl pro humor a talentovaný Petko, který všem vyrazil dech při závěrečném promítání videa z celého projektu.
Ach, to teplo. Letní počasí v Bulharsku nejspíš není nutné představovat. Teplo a ještě větší teplo. Místo aby nás to odradilo, nechali jsme se jím inspirovat. Nakoupili jsme si vodní pistole a rozpoutali vodní bitvu na jednom z místních náměstí. Co nás příjemně překvapilo bylo, že se přidala i místní mládež, která spolupracovala s tureckým EVS týmem.
Díky tomuto projektu jsem objevila svoji skrytou vášeň pro divadlo a seznámila se s lidmi, kterým bije srdce pro stené věci – cestování a umění. Vyjet na projekt bylo to nejlepší co jsem mohla udělat a určitě nikdy nezapomenu na to, co jsem se tam naučila a hlavně na nová přátelství, která jsem získala. Myslím, že by každý měl jet aspoň jednou a poznat jak inspirující mezinárodní prostředí může být.
Lucie Dudová
