Datum konání: 20. – 29. 7. 2007
Místo konání: Kapfenberg – Rakousko
Pořadatel: Europazentrum Graz – Rakousko
Partneři: Itálie, Španělsko, Německo, Polsko, Turecko, Česká republika
Účastníci: Tomáš Havelka (group leader), Nikola Fikrová, Michaela Bábíčková, Jana Kostrhunová, Kateřina Valášková, Zdeněk Chmelka, Aleš Soldán, Michal Mráka, Libor Karvay
Report:
Ve dnech 20. – 29. 7. 2007 proběhl v rakouském Kapfenbergu již XII. ročník Evropského summitu mládeže, kterého se již téměř tradičně zúčastnila i skupina vyslaná břeclavským gymnáziem (Jana Kostrhunová, Nikola Fikrová, Michala Babíčková, Kateřina Valášková, Tomáš Havelka, Michal Mráka, Libor Karvay, Zdeněk Chmelka, Aleš Soldán), spolu s výpravami ze Španělska, Itálie, Německa, Polska, Rakouska a Turecka. Základní myšlenkou meetingu bylo přiblížit Evropskou unii mladým lidem a to cestou simulace nejdůležitějších institucí jako jsou Evropská komise, Evropský parlament, Rada EU. Pro plastičtější navození atmosféry se simuloval také tisk, konaly se tiskové konference, vycházely noviny…
„Myslím, že takováto setkání jsou nesmírně důležitá. Pro mnoho lidí je totiž Evropská unie něco neznámého a vzdáleného“, říká Jana Kostrhunová. „Zvláště pravomoci a vztahy mezi orgány unie – co si který může dovolit, jaké opatření může přijmout, na co právo má a nemá – jsou pro většinu lidí španělská vesnice. Je potom snadné kritizovat Evropský parlament, že nic nedělá, anebo právě něco dělá určitým způsobem. Slovo parlament je totiž trochu matoucí a evokuje národní parlamenty s jejich vedoucími pozicemi v jednotlivých členských státech. A připočteme-li, že každá země si volí své reprezentanty v tomto zastupitelském sboru podle pravidel voleb do národních parlamentů, celá situace se ještě více komplikuje. Jenže Unie je založena „zatím“ na jiných principech. Evropský parlament má poněkud odlišnou úlohu, než národní sbory, vedoucí roli má Rada EU. Právě pochopení vztahů mezi radou, komisí a parlamentem, díky názorné simulaci práce těchto institucí, považuji za jeden z největších přínosů.“
Účelem Evropského setkání mládeže není jen vžít se do kůže Jose Barrosa, Jesepa B. Fontella a dalších, ale i vypracovat rezoluci Evropského parlamentu, která se předává zástupcům evropské komise. „Šedá eminence“, která víceméně zorganizovala tuto událost – Willibald Richter, říká: „Evropská komise podporuje aktivity tohoto typu, protože pomáhají vytvořit pocit evropské sounáležitosti, ale hlavně nápady, obsažené ve výsledných rezolucích, obsahují velmi zajímavé myšlenky, které se často stávají předmětem diskuse v rámci samotné Komise. A právě bez podpory a záštity Evropské komise bychom se v Kapfenbergu nemohli každý rok scházet.“
Je samozřejmé, že Evropského srazu mládeže se nezúčastňují pouze školení politologové, ale mladí lidé všech druhů a zájmů. A právě pro efektivnější vžití se do simulovaných rolí, byly zorganizovány také četné přednášky o Evropské unii, její historii, struktuře a četné diskuse s hosty přímo spojenými s unijními institucemi.
„Pro mě bylo zajímavé, když nám sdělili základní kameny politik jednotlivých frakcí zastoupených v Evropském parlamentu. Bylo to důležité pro naši představu, jak bychom se v parlamentu asi měli chovat, aby to co nejvíce odpovídalo realitě. Kdyby se ale například komunisté navzdory těmto informacím se rozhodli bezmezně privatizovat, nikdo by jim v tom nebránil. Teprve až při „politických“ jednáních si člověk pořádně uvědomí, jak je někdy těžké dosáhnout kompromisu. A to nejen kvůli nějakému zatvrzelému fundamentalismu, či politické neoblomnosti, ale i z důvodů občasné potřeby provedení Sofiiny volby. Existující problém lze třeba vyřešit vícero způsoby, kde každý má své pozitivní i negativní dopady. Vy se pak musíte rozhodnout, která nepříjemná opatření určitého návrhu by byla asi nejstravitelnější, ovšem po zvážení efektivnosti plusů daného návrhu. Je to někdy těžká volba, zvláště, když váš kolega je absolutně přesvědčený o správnosti jiného návrhu“, říká o politických jednáních Michaela Babíčková.
Českou účast na setkání zprostředkovala organizace Evropské centrum mládeže vzniknuvší právě za tímto účelem. Její prezident Michal Žižlavský k činnosti Centra poznamenává: „Podobná organizace v našem regionu doposud absentovala. Sám jsem se Evropského setkání mládeže v Rakousku zúčastnil již dříve, a zjistil jsem, že podobných akcí se koná celá řada nejen v Evropě. Ne všechny jsou zaměřeny na Evropskou unii a simulaci jejich institucí, ale pokrývají širokou škálu témat od ekologie až po lidská práva. Mladí lidé diskutují o žhavých problémech hýbajících světem, přitom padají předsudky a oni zjišťují, že mají k sobě mnohem blíž, než by se třeba původně zdálo.“
To vystihuje i komentář Libora Karvaye: „Celých devět dní jsme nejen seděli a poslouchali přednášky nebo jednali v rámci simulace. Evropského srazu mládeže se zúčastnilo 6 skupin z různých zemí a čas strávený pospolu byl obzory rozšiřující, i plný zábavy. Je až neuvěřitelné, jak některé věci, které se nám zdají samozřejmé, přijdou některým dalším Evropanům legrační a naopak. Každá skupina byla jiná, některé měly k sobě blíž než ostatní – třeba Italové a Španělé nebo my s Poláky -, každá však dokázala přispět k vytvoření výborné atmosféry. Italové svým nespoutaným entusiasmem, Turci svou orientálností etc. Navázalo se mnoho kontaktů po celé Evropě. Někteří účastníci z Rakouska již stihli navštívit Českou republiku a Polsko, také vím, že pár lidí se chystá do Španělska a slyšel jsem, že loni někteří účastníci setkání navštívili Turecko a naopak Turci zase Českou republiku.“
Tomáš Havelka
