ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 6.—14. září 2025
Místo konání: Skrzetuszewo, jezero Skrzetuszewskie, Polsko
Český tým: 5 účastníků (ve věku 18-30) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Logos NGO
Účastnící se země: Portugalsko, Polsko, Kypr, ČR, Německo, Maďarsko
Report z projektu č. 1:
Od 6. do 14. září jsme se s naší českou skupinou zúčastnili mezinárodní výměny mládeže „Feel It All“ v polském Skrzetuszewu. Tématem projektu byla mentální pohoda, zpomalení a vědomý život, a to prostřednictvím aktivit propojených se šesti smysly.
Program byl pestrý a nabídl mnoho zajímavých zkušeností. Tvořili jsme koláže, které nám připomínají, co nás vrací do přítomnosti, zkoušeli jsme cvičení zaměřená na jednotlivé smysly, poznali Wim Hofovu metodu a různé způsoby, jak se dostat do přítomného okamžiku. Zažili jsme také chvíle úplného ticha, plavili se na kajaku po jezeře nebo navštívili farmu se zvířaty.
Kromě programu byla velkou přidanou hodnotou i interkulturní část projektu. Každý večer se představila jiná země a my jsme měli možnost ochutnat tradiční jídla a zvyky. Český tým připravil svíčkovou, která chutnala opravdu jako doma, z čehož jsme měli velkou radost.
Samozřejmě ne všechno bylo úplně jednoduché, organizace vaření a programu byla chvílemi trochu náročná a obědy nebo večeře se často protáhly do pozdějších hodin. I to nám ale dalo příležitost pracovat na spolupráci v týmu, komunikaci, hledání kompromisů a i se tím vytvořil prostor pro sblížení se s některými účastníky.
Co si z projektu odnáším, nejsou jen nové poznatky o mindfulness a vnímání přes smysly, ale i osobní uvědomění, třeba že mě dokáže zklidnit vůně, že uzemnění přes ruce na zemi funguje nebo že se smyslem hmatu zacházím spíš opatrně. Zároveň jsem si uvědomila, jak moc důležitý a dostupný je humor, v Polsku jsme se smáli opravdu hodně a smích a humor pro mě nakonec zůstal tím nejvýraznější vzpomínkou celé výměny.
Velmi silným momentem byly i závěrečné osobní vzkazy, které jsme si navzájem napsali. Bylo to hezké zakončení celého týdne, během kterého jsme vytvořili nejen koláže a zážitky, ale hlavně blízké vztahy a vzpomínky.
Projekt „Feel It All“ byl pro mě výjimečnou zkušeností. Zažila každý den s humorem, vtipy, dobrými lidmi. Jsem vděčná, že jsem mohla být součástí českého týmu i celého projektu a že jsme díky EYCB měli možnost společně zažít tolik inspirace a radosti.
Eliška H.
Report z projektu č. 2:
Kulatý měsíc, temná obloha s jasnými třpytkami, vzdálený štěkot vesnických psů, šumění větru přebíhajícího z rovných blátivých polí do jezerního rákosí. Přes den pak živé debaty, vrčení myček plných hrnců, smích, kopance do míčů, chaotický shon, vrzání židlí, svolávací píseň z reproduktoru, cinkání sklenic a příboru. Takto probíhala sedmidenní výměna mládeže v polském Skrzetuszewu [skřetuševu] zaměřená na mindfulness a duševní zdraví.
Výměny se účastnily týmy z Česka, Polska, Německa, Maďarska, Kypru a Portugalska, přičemž německý a maďarský tým byl tradičně složen z mezinárodních studentů, a to z Afghánistánu, Pákistánu, Indie, Kyrgyzstánu a Mongolska. Mezinárodní byl také portugalský tým, ve kterém byli lidé z Ukrajiny.
Projekt byl jako obvykle spoluřízený jeho účastníky. Zde však byla organizace specifická v tom, že jsme měli tři obměňující se týmy zabezpečující vaření, uklízení a širší organizování, což ve spojení s možností spát ve stanu vytvářelo plný dojem táborového pobytu. Častá nutnost sebe-organizace a vedení skupiny občas protiřečila tématu projektu, který měl být o zastavení se, uklidnění, zahloubání, detoxu. Pokud však člověk nelpěl na tomto zadání, mohl si například rozvinout své vůdcovské schopnosti nebo zvládání stresu.
Nelpění na psaném plánu bylo nutné i kvůli počasí, které si obvykle oponovalo svou dopolední a odpolední vizáží, a tak jsme často museli rušit plánované výlety, nebo je naopak narychlo zavádět. Touto vyžadovanou flexibilitou a poměrně aktivní spoluúčastí byl projekt zpočátku, nejenom pro mě, neobvyklý a překvapující.
První dva dny tedy byly lehce bouřlivé co do hledání kompetentních a ochotných lidí, kteří si brali na starost organizaci, a do vyjasňování zodpovědností zmíněných tří týmů. Druhá polovina projektu pak byla výrazně klidnější, když se lidé začali organicky scházet po večerech, aby si sdělili své životní příběhy, kulturní zajímavosti, momentální problémy ve vlastní zemi, nebo hledali podobnosti skrze zálibu v hudbě, jídlu, či tanci.
Během sedmi dní jsme si prošli aktivitami zaměřenými na jednotlivé tělesné smysly, a to jak metodou neformálního vzdělávání, tak vlastním prožitkem. Měli jsme například práci ve skupinách, kde jsme si sdělovali osobní důležitosti smyslů, a následně navzájem prezentovali naše závěry. V jiných dnech jsme tělesné smysly přímo zažívali a měli se na ně soustředit, zvědomovat si je.
Z takto laděných aktivit vybočoval dopolední blok vedený externím pracovníkem ze Zimbabwe. Pod jeho vedením jsme zády k sobě a se zavřenýma očima sdíleli osobní momenty, kdy jsme zažili diskriminaci nebo byli jejími původci. Následně jsme nad příběhy reflektovali ve skupině.
Dalším vítaným ozvláštněním byl výlet do Poznaně, polského historického hlavního města, a plavba na kajaku po jezeře Lednica. Toto jezero je pro polskou historii významné tím, že v něm byl nejspíše pokřtěn první historicky doložený kníže Měšek I., což vedlo k rozšíření křesťanství mezi Poláky a posílení polské šlechty pro budování suverénního státu včetně královských rodů. Dnes je v domnělých místech křtu z roku 966 velká podobizna křesťanského symbolu ryby, kolem které se každoročně sjíždí mladí křesťané, nejen z Polska, v rámci festivalu Lednica 2000.
Projekt byl pro mne opět skvělou příležitostí opustit trable a strasti běžného dne, a zaměřit se v bezpečném prostředí na poznávání jak sebe a svých předpokladů, tak druhých a jejich přesvědčení. Při závěrečné reflexi, po ceremonii s předáváním YouthPassů, jsem popsal seznamování se s lidmi metaforou, která se mě stále drží:
Lidi ze zemí, které jsem ještě nepoznal, jsem si kreslil (a chtě, nechtě stále kreslím) jako černo-bílé skici, hrubé náčrtky vzniklé z představ z médií, plné odosobněných symbolů a zjednodušujících hesel. Až konkrétní lidé z projektu mi poskytli gumu, paletu barev a kousek sebe ke zvěčnění. Skici jsem pak mohl někde lehce vygumovat, jinde přikreslit, nakonec vymalovat bohatými odstíny a sytými barevnými kompozicemi.
Díky dalšímu Erasmu+ jsem si tak mohl vytvořit plnou, dokreslenou a konkrétní reprezentaci, která mě a mým zvykům může nakonec být mnohem podobnější než se z černo-bílé skici mohlo zpočátku zdát. Skrze poznávání se s lidmi na projektech mi jsou jejich země a dění v nich osobně bližší, relevantnější, a jejich spoluobčané komplexnější, barevnější, a obtížně zobecnitelní.
Pavel D.
