Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dobrovolnické týmy (6 týdnů)
Termíny konání: 5. listopad — 16. prosinec 2025
Místo konání: Prizzi, Itálie
Hostitelská organizace: Strauss APS
Deník z dobrovolnictví:
Teplá bunda, čepice, rukavice. Jo, kdo by řekl, že zrovna tohle budou jedny z nejdůležitějších věcí v mém kufru, když jsem se balila na svůj šestitýdenní pobyt na Sicílii. Ona totiž není Sicílie jako Sicílie. Zatímco na pobřeží bylo i v prosinci kolem 20 °C, já zamířila podstatně výš a dál do vnitrozemí – do malebného kopcovitého městečka Prizzi, kde pořádně fučelo a teploty byly velmi podobné těm v Česku. Tolik k mému plánu „se ohřát“.
Na místě jsme byly celkem dvě – já a druhá dobrovolnice Maria ze Španělska. Měly jsme samy pro sebe celý dům, kde jsme si po celou dobu vařily a hospodařily samy. Nebudu lhát, dům v centru dění, s nádhernými výhledy na okolní kopečky a dokonalými západy slunce, byl prostě luxus.
Vnitrozemské vesnice a městečka na Sicílii (a vlastně i samotná Sicílie obecně) mají jeden velký problém – depopulaci. Lidé se stěhují pryč, ať už za prací či školou, nebo jednoduše za zábavou. I to je jeden z důvodů, proč v Prizzi vznikla organizace Sikanamente, ve které jsem dobrovolničila.
Před pár lety se zde potkalo několik trochu šílených lidí s chutí měnit svět a rozhodli se, že život v Prizzi nemusí být jen o nudě a sezení v parku. Vybudovali komunitní centrum Circolo, kde se členové Sikanamente setkávají po večerech, pořádají koncerty, music sessions, lekce pro děti, doučování – prostě cokoliv, co je napadne.
Právě v Circolu jsme já a Maria dobrovolničily. Naším úkolem bylo plánovat různé aktivity, ale hlavně tam být a fungovat pro místní lidi jako jakési „zpestření“. Měly jsme úplně volnou ruku v tom, čemu se chceme věnovat, pod podmínkou, že vše bude v souladu s pravidly organizace – zjednodušeně řečeno „only love & no hate“.
Kromě různých lekcí angličtiny (které byly opravdu potřeba), filmových a herních večerů a dalších aktivit jsem například připravila přednášku o fast fashion a jejím dopadu. Dokonce jsme se snažily zorganizovat „swap market“, ale jak už to tak bývá, ne všechno vyjde. Většina lidí tam totiž o něčem takovém slyšela poprvé a představa, že by nosili oblečení po někom jiném, je jednoduše děsila. Alespoň jsme jim ale rozšířily obzory – a i to se počítá.
Místní lidé a členové Sikanamente se o nás starali opravdu skvěle, jako bychom byly součástí jejich rodiny. Opravdu všichni nás přijali s otevřenou náručí. A nejen to – otevírali nám i spoustu dveří. Během šesti týdnů jsem se ocitla na mnoha oslavách narozenin náhodných místních babiček, grilovačkách na venkově, ale třeba i na večeři hasičů.
Nebudu lhát, první týden a půl jsem to nedávala. Člověk se ani neví jak ocitne u stolu s dvaceti dalšími lidmi, kteří nemluví anglicky, zato ale mluví nahlas, jazykem, kterému nerozumím, a s plnou dávkou emocí. Postupně mi ale došlo, že je to jen o zvyku, a ke konci pobytu jsem gestikulovala skoro stejně jako oni. 🙂
Pobyt mi dal opravdu hodně – poznala jsem spoustu nových lidí, rozšířila si obzory, naučila se lépe adaptovat a rozhodně jsem dnes mnohem otevřenější novým zkušenostem. Došlo mi, že občas věci nejdou podle plánů a že je někdy potřeba prostě zpomalit a užívat si přítomný okamžik.
Tak na viděnou, Prizzi.
Johanka
