Termín konání: 26.-30. březen 2019
Místo konání: Szeged, Maďarsko
Program: Višegrádský fond
Přečtete si info-pack.
Účastníci: Martin Šebesta, Elizaveta Nechaeva, Vilém Obrátil, Jan Váša
Hostitelská organizace: Gyorsan Energikusan Extrémen Kódoló Club Egyesület/GYEEK Club Association
Účastnící-se země: Poland, Slovakia, Czech Republic, Hungary, Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Macedonia and Slovenia
Report z projektu:
Idea Challenge 2019
- – 29.3.2019, Szeged, Maďarsko
Idea Challenge byl projekt, který se běžným evropským projektům v mnoha ohledech vymyká. Byl to workshop (byť podle slov organizátorů se jednalo o konferenci) zaměřený na podporu lidí s podnikatelským nápadem a jejich propojení nejen mezi sebou samými, ale také s podnikateli, kteří už startup úspěšně rozjeli, lidmi z průmyslu a velkých národních společností, inženýry, designery, vývojaři, marketéry a v neposlední řadě také investory. Zatímco většina klasických výměn mládeže a tréninkových kurzů je, alespoň z mojí zkušenosti, spíše teoretická a v daném tématu klouže po povrchu, v tomto případě byl celý projekt zaměřen ryze prakticky a výsledkem byly skutečné podnikatelské nápady účastníků, které byly prezentovány před skutečnými investory a kde nejlepší nápady získaly nejen uznání, ale i finanční odměnu.
Z Česka jsme se projektu účastnili čtyři – kromě mě také Honza z Brna a Martin s Elizavetou z Prahy. Že je projekt dobře organizovaný, se ukázalo už po příjezdu do Szegedu, který je mimochodem velmi pěkné, byť malé, historické město se spoustou secesní architektury. Ubytovali jsme se ve čtyřhvězdičkovém Art Hotelu blízko szegedského centra, kde jsme dostali účastnické odznáčky a seznámili se s dalšími účastníky. Projektu se oficiálně účastnili lidé z celkem osmi zemí – České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny, Kosova a Makedonie. Maďaři přitom hráli především roli organizátorů a s maďarskými účastníky jsme se setkali až poslední den. Krom výše zmíněných národností se ale mezi účastníky našla i Francouzka, několik Srbů, Černohorka a dokonce dva dobrovolníci ze Západní Sahary.
Po příjezdu jsme se odebrali na rektorát szegedské univerzity, kde proběhlo zahájení s několika proslovy od vedoucího projektu, vedoucího organizace, zástupce rektora a jiných hodnostářů. Následovaly obligátní seznamovací hry, které dle mého názoru zpravidla patří k nejslabším bodům každého projektu, a poměrně bohatý raut, který byl naopak zlatým hřebem večera. Po skončení oficiálního programu se většina lidí odebrala do centra najít bar, ve kterém by mohla pokračovat v seznamování. Nicméně vzhledem k tomu, že účastníci z Bosny a Kosova se zdržovali pití alkoholu a jeden z Bosňáků byl navíc profesionální zpěvák turbofolku, konverzace nad sklenicemi piva rychle přešla v hlasitý zpěv, který účinně zabil další rozmluvy, a tak se většina lidí rozhodla nahnat alespoň pár hodin spánku.
Další den ráno a všechna následující rána nás čekala štědrá snídaně v jídelně hotelu a nabitý program. Připraveným autobusem jsme se vydali na návštěvu Szegedského Dopravního podniku, kde jsme se mimo jiné seznámili s každodenním fungováním trolejbusového depa. Avšak hlavním důvodem návštěvy byla přednáška, kterou vedl jeden z manažerů spolu s jedním z vrchních inženýrů Podniku, o současnosti a budoucnosti hromadné dopravy, včetně ekologických a udržitelných pohonů pro dopravní prostředky. Na jejím konci proběhla diskuze a byla vyhlášena výzva účastníkům – ti, kteří v závěru projektu přišli s nápadem na zlepšení nebo řešení některé z ekologických a technických problémů hromadné dopravy, měli šanci být odměněni částkou 200 000 forintů (tedy asi 20 000 Kč). Zde bych rád zmínil, že jako byla velmi dobrá organizace celého projektu, tak byl i relativně přísný výběr účastníků. Zatímco na jiných projektech bývá většina účastníků převážně pasivní, zde bylo jasné, že účastníci věděli, o čem mluví (alespoň převážná část z nich), o téma diskuze se zajímali a diskuze měla vysokou úroveň. Po této zastávce následovala série návštěv v sídlech szegedských startupů, jmenovitě firem NNG, která vyvíjí software pro autonavigaci, LogMeIn, která stojí za řadou síťových aplikací pro uživatele i pro firmy, EPAM, z jejichž prezentace jsem sice nepochytil, co přesně dělají, ale ať je to cokoliv, jsou v tom, soudě dle velikosti sídla, velmi úspěšní, a Antavo, který vyvíjí software pro marketing. Ve všech případech jsme se mohli setkat buď s vedoucími pracovníky oněch firem či přímo s jejími zakladately. Pro mě osobně byla nejzajímavější návštěva poslední zmíněné firmy, kde jsme měli možnost setkat se s její majitelkou a zeptat se jí na rady pro ty, kdo by chtěli založit vlastní startup. Krom toho jsme se dozvěděli i mnoho o nejrůznějších úskalích startupů a vedení firmy. Den jsme zakončili večeří v místním klášteře, který byl zároveň sídlem coworkingové společnosti, tj. společnosti, která nabízí open space kanceláře drobným podnikatelům a živnostníkům. Tentokrát byl raut o něco slabší, ale krom Martina, který večer předtím zažil divoké střevní dobrodružství, si nikdo nestěžoval. Protože takové množství návštěv v jednom dni bylo docela vyčerpávající, nenamáhal se nikdo organizovat nějakou večerní akci a místo toho se téměř všichni odebrali spát.
Čtvrtek sestával z několika přednášek a odehrál se v místním kulturním centru, které kupodivu zároveň sloužilo jako odkladiště a muzeum starých počítačů. První přednáška byla na téma „design thinking“ a měl ji na starost velmi nervózní zaměstnanec IBM z Budapeště, který přijel pozdě a nejzajímavější praktické části značně osekal. Následovala řada přednášek o financování startupů a ekologii, nicméně jednalo se v podstatě o opakování těch nejobecnějších pouček z obou oblastí, které, pokud se o tato témata zajímáte, jistě už dávno znáte. O jedné z přestávek byla možnost si z nějakého důvodu zacvičit jógu, čehož se řada z nás s chutí zúčastnila. Zdaleka nejzajímavější ale byla poslední přednáška dne, která byla zaměřená na praktické rady pro tzv. pitch – přednesení našeho podnikatelského nápadu investorům. Bylo nám také sděleno, že následující den budou ti z nás, kteří se odváží, přednášet své nápady skutečným investorům z nejrůznějších oblastí a že nejlepší nápad vyhraje cenu 250 000 forintů (tedy kolem 25 000 Kč). Večer pak někteří z nás strávili chystáním své prezentace, ale nejvíce z nás se bodře socializovalo v jednom z hotelových pokojů nad nejednou lahví vína.
Poslední den měl být kulminací všeho, co jsme se během workshopu naučili a dozvěděli. Probíhalo to asi takto – ráno měli ti z nás, kteří o to stáli, možnost přednést svůj podnikatelský nápad ostatním účastníkům, načež ti účastníci, kteří nic nepřednášeli, zamířili k lidem s nápadem a vytvořili malé týmy. Toho dne jsme se setkali i s maďarskými účastníky a některými organizátory, kteří po prvním dni někam zmizeli a mezítím jsme je neviděli. Vzniklo asi dvanáct týmů, jejichž nápady se velmi lišily – od zahřívače rukou pro lidi trpící špatným prokrvením končetin, přes on-line vzdělávací projekty až po poněkud utopické ekologické velkoprojekty s nejasným bussiness modelem. Měli jsme několik hodin na to, abychom své nápady rozpracovali, vytvořili jejich seriózní prezentaci a alespoň základní finanční model. Některé týmy dokonce na koleni vytvořily i téměř funkční softwarové prototypy. K dispozici měl každý tým dvojici mentorů, což byli lidé z průmyslu, z univerzity nebo úspěšní podnikatelé, které náš nápad při úvodním přednesu zaujal a kteří nám pomáhali s některými problémy a radili nám, jak vypilovat přednes. Tuto část zakončil další olbřímí raut.
Odpoledne došel čas na lámání chleba. Zástupci jednotlivých projektů, někteří viditelně velmi nesví, v náhodně vylosovaném pořadí předstupovali před čtveřici investorů z velkých investičních skupin a přednášeli, co si přichystali. Dostalo se jím užitečné, byť místy dosti nevybíravé, zpětné vazby. Ač se to s odstupem může zdát očividné, na místě se nám rozplynuly iluze o tom, že „vyhrává nejlepší nápad“, a místo toho jsme se naučili, že vyhrává „nápad, který má potenciál vydělat nejvíce peněz“. Cenu za nejlepší nápad vyhrála internetová služba pro vyhledávání chůviček, cenu za nápad řešící problémy hromadné dopravy, která byla vyhlášena druhý den, pak dostala bosenská skupina, jejíž nápad s přeprodáváním lístků na autobus jsem nejen já moc nepochopil. Domnívám se ale, že hlavním důvodem, proč cenu dostali, bylo to, že nikdo jiný se tématem nezabýval a cenu hold někdo dostat musel. Celá akce byla zakončena slavností večeří v jedné z dražších szegedských restaurací a předáním poměrně štědré nadílky propagačních předmětů.
Tím projekt skončil a další den jsme se odebrali zpátky ke svým životům. Chtěl bych zde však celou akci velmi pochválit. Idea Challenge byla velmi dobře zorganizovaná a užitečná akce, kde jsem měl možnost si opravdu vyzkoušet něco, co mě zajímá, a seznámit se s lidmi, kteří přijeli nejen proto, že to bylo v jiné zemi a zadarmo, ale také proto, že měli k věci co říct. Seznámil jsem se s řadou chytrých a zajímavých lidí a ze Szegedu se mi odjíždělo jen těžko. Pokud jste ten typ, kterého prostředí startupů přinejmenším láká, nemůžu vám další ročník této akce jinak než doporučit.
Vilém Obrátil
