Termín konání: 7.-16. září 2015
Místo konání: Aghveran, Arménie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Účastníci: Petra Sojková, Radek Malý
Účastnící se země: Polsko, Arménie, Bělorusko, Bulharsko, ČR, Německo, Gruzie, Litva, Makedonie, Moldavsko, Ukrajina
Hostitelská organizace: International Center for Intercultural Research, Learning and Dialogue
Report z projektu:
V pondělí 7. září 2015 jsme se s Radkem ocitli v Jerevanu po boku dalších 10 národů – 27 zástupců Arménie, Běloruska, Bulharska, Gruzie, Litvy, Makedonie, Moldavy, Německa, Polska a Ukrajiny. Další den měl začít náš tréninkový kurz zaměřený na rozvoj soft skills a nezaměstnanosti mládeže. Během krátké chvíle jsme pochopili, že v Arménii to budeme mít bez znalosti ruštiny těžké – tu až na nás, dvě Polky a jednu Němku perfektně ovládal celý zbytek skupiny. Hned jsme si tedy uvědomili, jak velkou roli stále tento jazyk hraje. Jazykem projektu však samozřejmě byla angličtina, kterou jsme začali trénovat ihned první večer, kdy nás gruzínští kamarádi začali učit, jak správně pronášet přípitky při slavnostních chvílích. Okamžitě tak odhalili svoji pohostinnost, která je tak typická pro celou oblast Kavkazu! Další den ráno nás už vyzvedli arménští organizátoři z pořádající organizace ICIRLD (International Center for Intercultural Research, Learning and Dialogue) a společně jsme se přemístili do krásné horské oblasti Aghveran. Byli jsme ubytovaní v úžasném Park Resort hotelu, který nás uvítal nejen svým komfortem, ale i výtečnou kuchyní! Během následujících 8 dnů se nám tak stal domovem. Žili jsme v nadmořské výšce stejně vysoké jako je Sněžka – Arménie má totiž neuvěřitelně hornatý terén s nejvyšší horou přes 4 000 m.n.m. Rychle jsme se aklimatizovali a ještě před obědem jsme stihli první icebreakers a další hry, které nám umožnili si nejen ihned zapamatovat jména všech účastníků, ale také se o nich dozvědět něco více. Po obědě jsme začali budovat tým, vzájemně se více zpoznávat, až už se setmělo a budova musela být uzavřená. První aghveranský večer, stejně jako ty následující, jsme se přesunuli do „besedky„, kde pokračovaly naše neformální rozhovory. Besedka se stala legendárním slovem, jelikož si nikdo nebyl schopný zapamatovat anglický název pro venkovní posezení/ altánek (pro zájemce o rozšíření slovní zásoba se jedná o slovo: gazebo). Další den bylo na programu learning to learn, kdy jsme se seznámili nejdříve s teoretickým přístupem a poté následovala praxe – rozdělit se do dvojic, jednomu zavázat oči, zatočit ho, bloudit s ním po areálu, až mu nakonec vyberete určitý strom, on si ho smí osahat a už ho vedete zpět na místo startu, kde ho znovu zatočíte. Pak svému kolegovi rozvážete oči a ukážete, kterým směrem najde svůj strom. Ačkoliv se tento úkol může zdát nemožný, většina z nás svůj strom nakonec našla. Byli jsme tak namotivovaní, že nezbývalo nic jiného, než věnovat další blok přímo motivaci – jak motivovat sebe, ale i své okolí. V podvečer poté proběhl veletrh NGO, na kterém měly všechny zúčastněné organizace možnost představit sebe a své aktivity a navázat tak s dalšími kýžené partnerství. Další den, ve čtvrtek, jsme trénovali pomocí praktických cvičení mluvení na veřejnosti. Blok byl také věnován prezentačním dovednostem, ale ty jsme měly ostatně šanci zlepšovat každý den hned několikrát – celý projekt byl postaven na ad-hoc řešení úkolů a následné prezentaci ostatním, takže prostoru ke zlepšení soft skills bylo až až. Odpoledne jsme si ještě zlepšili týmovou práci, kdy byli všichni účastníci „nahnáni“ na piknikovou deku a naším úkolem bylo tuto deku převrátit naruby, aniž by ji kdokoliv opustil. Vskutku těžký úkol. Popravdě se nám to napoprvé nepovedlo. Večer jsme se pak opět sešli v besedce a pokračovali v našich nově navázaných přátelstvích. Pátek byl věnován Jerevanu. V dopoledních hodinách jsme měli domluvenou návštěvu v tamějším centru, které nepřímo spadá pod arménskou vládu. Snažili se nám přiblížit, jak vznikají v Arménii metodické plány, jakými prostředky se snaží bojovat proti nezaměstnanosti mladých a také jakým způsobem se snaží podporovat odlehlé části země, kde není situace dvakrát příznivá. Poté nás organizátoři vzali na Ečmiadzin, což je podle legendy nejstarší katedrála na světě. Místo bylo vskutku impresivní, stejně jako jerevanské kaskády, kam jsme se dostali hned poté. Následoval odpolední rozchod, během kterého jsme měli možnost prozkoumat rozličné koutky tohoto moderního města vystavěného z typických červených kamenů. Večer byla na programu tradiční arménská večeře v místě zvaném Grandma’s Kitchen. Pokud se někdy objevíte v Jerevanu, toto místo nesmíte minout! Přivítala nás neuvěřitelně milá „babička“ a stoly prohýbající se výtečným jídlem. Později jsme se dozvěděli, že tato dáma je hvězdou arménských televizních show o vaření. Také nám ukázala, jak se připravují některé tradiční věci. Závěrem nám ještě naservírovala kávu, čaj a plnou mísu skvělých cukrovinek a koláčů. Odjížděli jsme vskutku s plným břichem a přesvědčením, že ráno snídani rozhodně vynecháváme! Sobotní program byl ve znamení leadership skills. Definovali jsme různé typy lídrů a poté jsme byli rozděleni do tří skupin, jejichž úkolem bylo postavit co nejvyšší věž z předem daných materiálů. Úkol to nebyl těžký, zajímavý byl ale pozdější debriefing, kdy každá skupina měla jiný názor na atmosféru v týmu během plnění tohoto úkolu. Pak nám organizátoři odhalili pravdu – v každé skupině byl tajně určen jiný typ lídra, který tak ovlivňoval atmosféru ve skupině. Navečer jsme si osvojili world cafe method na různé aspekty nezaměstnanosti mladých a opatření k boji proti tomuto jevu. Večer jsme samozřejmě byli věrní naší besedce. V neděli jsme se zabývali kompetencemi, kterými by měli disponovat mladí pracovníci v boji proti nezaměstnanosti a druhá část dne byla věnována vývoji nových nástrojů, metod a praktik. Vymysleli jsme jich hned několik a následně je taktéž večer otestovali – překážková dráha pro skupinku slepce, němého, hluchého a částečně ochrnutého se ukázala jako přinejmenším zajímavý úkol. Tím, že náš nedělní program pokračoval i po večeři, jsme si ušetřili skulinku v programu a mohli jsme se jet v pondělí dopoledne podívat k Sevanu – největší vodní ploše Arménie, která byla téměř na dosah našeho hotelu. Navštívili jsme tamější poloostrov, na kterém se tyčí malý gotický kostelík a poté ti odvážlivější z nás okusili sevanskou vodu – vzhledem k nadmořské výšce a půlce září už poměrně studenou. Odpoledne následovala typická přednáška o mobilitě mládeže v rámci EU a možnostech programu Erasmus+. Po coffee break (které jsme měli vždy dvakrát denně mezi jednotlivými bloky programu a kde vždy byla k dispozici nejen arménská káva a tamější čaj, ale i tzv. sweet box, o který se v jednotlivé dny starali účastníci z jednotlivých zemí) následoval blok věnovaný zamyšlení se nad novými projekty. V úterý jsme pak tyto nápady rozvíjeli a snažili se dát potenciálním projektům jasnější obrysy. Po dalším výtečném obědě pak následoval jeden z posledních bloků programu a to prezentace konkrétnějších představ o potenciálním projektu. Závěr odpoledne jsme ještě věnovali hodnocení projektu, jeho aktivit a také jsme sepisovali vzkazy pro jednotlivé účastníky projektu. S Arménii jsme se rozloučili ve stylu – nádherným táborákem a sklenicí arménského piva. Naše rozloučení bylo poněkud melancholické – přeci jen jsme spolu strávili poměrně hodně času, zažili tucet skvělých chvil a stihli sdílet hodně zkušeností a příběhů. Během projektu jsme spolu nenavázali jenom mezinárodní spolupráci, ale především mezinárodní přátelství. Ať už se někdo z nás octne v Sofii, Kišiněvě, Kyjevu, Minsku, Varšavě či v dalších městech východní Evropy, ví, že zde zná skvělé lidi, kteří ho rádi provedou nejen městem.
Tento arménský projekt pro mě bude nezapomenutelným zážitkem. Odvážím si z něj skvělé vzpomínky, ale také cenné znalosti a mezinárodní zkušenost. Potkala jsem zde opravdu celou řadu inspirativních lidí a nemyslím to jako klišé, když napíšu, že pevně věřím v networking a skutečnost, že jednoho dne někde budu mít opět možnost se setkat s některými tvářemi. Tímto bych chtěla poděkovat nejen arménské organizaci ICIRLD za perfektní přípravu projektu (konkrétně Kasii, Aregovi a Jonasovi, protože to jsou lidé na pravém místě a patří jim velký respekt za to, co dělají), ale také břeclavskému Evropskému centru mládeže za umožnění této výměny a taktéž Janě Parolkové za precizní koordinaci. Velké díky také patří EU, že se snaží podporovat mobilitu mladých a mezikulturní dialog. Přeji každému, kdo má motivaci se něčeho podobného zúčastnit, aby se mu to podařilo, jelikož se jedná o nezapomenutelnou zkušenost, která vám dá něco do života J
Petra Sojková
