Termín konání: 15.-21. květen 2016
Místo konání: Kastamonu, Turecko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Prosím pročtěte si info-pack a projektovou brožuru.
Účastníci: Anežka Kvasničková, Alžběta Kvasničková, Kateřina Kalábová, Lucie Kimlová, Dominik Koršala
Group leader: Jakub Loun
Účastnící se země: Turecko, Rumunsko, ČR, Makedonie
Hostitelská organizace: Young Voices of Kastamonu
Report z projektu:
Projekt Let´s Act Against Violence začal příletem do tureckého města Kastamonu v neděli 15. 5. a končil odletem v sobotu 21. 5. 2016. Tento necelý týden v cizí zemi byl nabitý zážitky, poznáváním odlišných kultur a hlavně doprovázen přátelskou a přívětivou atmosférou. O tu se nám ze všech sil starali organizátoři a milý personál v rodinném hotelu, kde byli všichni účastníci ubytovaní, navíc jako pouze jediní v celém areálu, což byla jedna z neklamných výhod lokace.
Organizátoři nás české a rumunské účastníky vyzvedli rovnou z letiště, bylo nám již předem řečeno, že Makedonci se dopraví samostatně autem. Nechali nás tedy naskládat se do minibusu a hned nato před každým přistálo milé pohoštění v podobě bagety a pitíčka. První zastávka proběhla v obchodním centru Kastamonu, kde nám vedoucí Kerem zajistil možnost směnit si peníze na turecké liry s upozorněním, že v hotelu už nebude šance. O to větší pak bylo překvapení, když se z hotelu vyklubala koňská farma v malebné turecké krajince na konci světa. Po prvotním kulturním šoku byli ale všichni z ubytování nadšení, klidnější místo, které bychom měli navíc jen a pouze pro sebe, jsme si ani nemohli přát, a co, že okolí vypadá jako stará dobrá česká Šumava.
První den proběhl v duchu vzájemného seznamování, cílem pondělka tedy nebylo světoborné řešení, jak zabránit násilí na Zemi, nýbrž zapamatovat si jméno souseda z Makedonie po levici. Také jsme všichni do jednoho obdrželi sponzoring od pořadatelů, tašku s deskami, diářem, psacími potřebami a hlavně tričkem s logem Erasmus plus, které se stalo v průběhu týdne nepostradatelným doplňkem při pózovaní na projektových fotkách.
Druhý den už jsme se více přiblížili k tématu násilí, mluvilo se o typech, důvodech a prevenci proti němu v našich zemích. Přijela za námi turecká expertka s odbornou prezentací a houfem překladatelů, aby nám podrobně sdělila, jak tu probíhá hnutí proti násilí páchaného zejména na ženách, představila nám složité schéma, podle kterého se v těchto krajních případech postupuje a vytasila se houfem čísel ze statistik, kterým bohužel rozuměli jen turečtí účastníci.
Středu jsme kromě dalších workshopů strávili v přilehlém městě Daday na hodinovém meetingu s místím starostou. Tato seance byla velice zajímavá a přínosná pro obě strany, starosta nás po lopatě seznámil s politickou situací v provincii Kastamonu a městě Daday. Dále jsme pokračovali už jen v okruhu účastníků v debatě o problematice násilí v našich zemích, diskutovali jsme do jaké míry je ovlivněno ekonomickou situací, kvalitou vzdělaní a také stojí za zmínku vztah prohřešek-trest, a jestli jsou přísné tresty opravdu nejúčinnější metodou v prevenci. Zbytek odpoledne jsme věnovali tentokrát už podrobnější prohlídce Kastamonu, zatímco jsme se těšili na večerní “culture night“, která jistě obstála svému účelu a splnila naše očekávání.
Ve čtvrtek jsme se celá skupina nalodili do minibusu a jeli prozkoumat přímořské město Inebolu na břehu Černého moře. Organizátoři nás jako vždy příhodně zásobovali dostatečným množstvím jídla, aby nedejbože snad někdo nedostal hlad. V pátek jsme dospěli v našem projektu ke konečným závěrům, o nichž vypovídají znamenité brožury vytvořené v národnostně smíšených skupinkách.
Ráno jsme byli všichni NÁSILNĚ vytaženi z postele, poté donuceni proti naší vůli rozloučit se s týdnem stráveným v Turecku a všemi ostatními účastníky, s kterými jsme stihli navázat velmi přátelské vztahy. Nakonec jsme přesto všichni skončili na Kastamonském letišti, v ruce letenku do Istanbulu, odkud jsme druhý den pokračovali zpět do Prahy.
Alžběta Kvasničková
_____________________
Projekt Let’s Act Against Violence byl můj první projekt, kterého jsem se zúčastnila. Nevěděla jsem, co přesně od projektu očekávat, nicméně jsem velmi ráda, že jsem se rozhodla jet. Do projektu jsem se dostala jako náhradník a všechno šlo velmi rychle. Dostala jsem pohotovou reakci na svoji přihlášku a jediný krok k odjezdu bylo zajistit si dopravu na projekt a zpět, přičemž mi pořádající organizace byla velmi nápomocná.
Abych se dostala do Kastamonu, letěla jsem z Vídně do Istanbulu, kde jsem se setkala s další účastnicí a obě jsme přespaly na letišti, další den jsme pokračovaly s dalšími účastníky do Kastamonu. V cílové destinaci na nás již čekali turečtí organizátoři, kteří nás přepravili do blízkého města, abychom si vyměnili peníze, dali nám svačinu a odvezli nás do Kastamonu, horské oblasti, kde jsme pobývali po dobu necelého týdne obklopeni nádhernou přírodou.
Další den jsme se seznamovali s ostatními účastníky z Rumunska, Makedonie a Turecka. Aktivity tudíž nesouvisely s tématem, ale byly o seznámení. Všichni byli přátelští a otevření, organizátoři měli skvěle naplánovaný program.
Během dalších dnů jsme se věnovali v rámci různých aktivit tématu projektu. Byli jsme často rozděleni do mezinárodních skupinek, tudíž jsme neustále mluvili anglicky, kreslili, jakým způsobem bychom chtěli bojovat proti násilí, vytvářeli volební projekty a kampaně politických stran, jejichž hlavním cílem by byl boj proti násilí, udělali jsme rozhovor o násilí s místními lidmi, a abychom nebyli unavení, pravidelně jsme dělali různé warm-upy – hry, pomocí nichž jsme měli energii pro další aktivity. Dostali jsme také přednášku od místní vzdělavatelky, která byla velmi poučná, možná by však bylo příště lepší zajistit někoho, kdo umí anglicky, jelikož soustředit se když někdo mluví turecky, zatímco další člověk překládá, je po nějaké chvíli mírně náročné.
V průběhu týdne jsme také navštívili starostu města, podívali se k Černému moři a jeli přímo do města Kastamonu, pili tradiční tureckou kávu, projeli se na čtyřkolkách, chodili do přírody.
Dle mého názoru organizátoři odvedli skvělou práci – pracovali jsme na projektu, seznámili se a skamarádili se, poznali jsme tamější kulturu. Na projekt bych určitě jela znovu. Myslela jsem sice, že aktivity projektu budou trochu vážnější, nicméně jelikož byl tohle můj první projekt, nemohu jej s ničím srovnávat, proto si zatím ohledně aktivit nedělám neměnné názory. Jako největší výhodu hodnotím možnost se seznámit a spolupracovat s lidmi z jiných zemí, poznat, co si oni myslí o daných tématech, jaká je situace daného tématu v jejich zemi a jak by se ji rozhodli řešit. Vyjet na projekt mohu doporučit každému, kdo se nebojí zkoušet nové věci a rád by se obohatil něčím novým. Pro mě tohle byla skvělá zkušenost a už se těším na další.
Lucie Kimlová
