Termín konání: 13. 8. 2017 – 12. 8. 2018
Místo konání: Riga, Lotyšsko
Program, akce: Erasmus+, KA1, Evropská dobrovolná služba – dlouhodobá
Prosím přečtěte si infopack.
Dobrovolník: Jan Míka
V rámci programu ERASMUS+ jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů EVS je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, povinné pojištění u pojišťovny Cigna, jazykový kurz, místní doprava, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu ERASMUS+ a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (v případě tohoto projektu) ve výši max. €275 z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.
Hostitelská organizace: Piedzīvojuma Gars
Výstup z EVS: Během tohoto EVS projektu dobrovolníci vytvořili 4 zcela nové noční outdoorové hry. Jejich detailní popis a pravidla najdete v této brožuře.
Report z EVS:
Jak by se dalo říci, k EVS – čti Evropské dobrovolné službě – jsem přišel úplně náhodou. Jednoho dne mi kamarádka přeposlala odkaz na facebook na zprávu Evropského centra mládeže o tom, že se hledá český účastník na dobrovolnictví v Lotyšsku.
Vtipně mi informaci doplnila ještě výřezem mapy, kde vlastně Lotyšsko leží a jaké je hlavní město, čemu jsem se spíše zasmál. Ne už tolik později, kdy se mi první tři měsíce dostávalo zpráv, jak se mi daří v Estonsku, Litvě a Bělorusku.
Nicméně jak už jsem prozradil, po zdlouhavém rozhodováním, jsem v období Vánoc – ta nostalgie – na nabídku kývl. Shodovalo se to s mými plány vyrazit někam do zahraničí za prací.
Šlo o velmi zajímavé téma, tvorbu týmových her v nočním prostředí lotyšského lesa. Kdo vám nabídne jako práci takové téma, to se asi jentak nestane.
Po překvapivém úspěchu na moji žádost – literární kurzy se zřejmě nakonec vyplatili – jsem do Rigy dorazil v období pozdního léta.
První víkend byl velmi náročný, od přechozích dobrovolníků, jejichž program se napolovic křížil s tím naším, jsme dostali intenzivní tréning na téma seznámení s městem a náležitostmi EVS. Musím Vám říct, že tak těžkou hru po městě jsem ještě nehrál.
Do časové limitu jedné a půl hodiny jsme úspěšně vyplnili jeden úkol. Zbylo nám už jen hrásných pět stran mínus jeden úkol.
Šlo o předzvěst, co nás v naší organizaci čeká, nicméně za připravený program musím předchozím dobrovolníkům Patrykovi a Andree poděkovat. Opravdu nám to pomohlo se seznámit se vším, co jsme potřebovali vědět.
Protože naše organizace cílila také na žáky „základostředních“ škol (něco jako naše víceletá gymnázia), během září jsme měli nejintenzivnější program z celého roku.
Téměř každý den jsme pořádali denní program na téma spolupráce dětí ze třídy v jednom blízkém lese u moře. Šlo o sadu her – čti aktivit – ve kterém společně řešili úkoly. Poschovávané symboly v bunkru plném neprůhledného kouře, přenášení paprsku laseru skrz zrcadla, ovládaní zavěšeného spolužáka na plošině pomocí lan a podobné.
Program se často opakoval a na nás bylo ho připravovat, vést – a to už od prvního dne – a vylepšovat. Šlo o dobrou průpravu, jak se nebát postavit před kolektiv lidí, kteří nemluví vašim jazykem a dokázat jim vysvětlit, co po nich požadujete.
Podobné aktivity nás provázeli po první dva měsíce, než jsme se dostali k účastni v mezinárodních výměn, které pořádala naše organizace. Šlo většinou o tréningy outdoorových aktivit (Ethnosphere), velmi intenzivní psychologické tréningy seberozvoje (LEC, ROC) a spiritiální aktivity v lese (Find the lost, My heart compass). A v neposlední řadě také stavbu domu v „korunách“ stromů (Treehouse vol.2 in Latvia).
Během podzimu nás často strašili také frází „Winter is coming – zima příchází“, čímž měli na mysli teploty -20℃. Po tom, co na mě koukali, když jsme skočil v 15℃ do jezera, mě ale strach ze zimy ale přešel.
A opravdu šlo spíše o magický a krásný zážitek, když se člověk pořádně obléknul. Vidět zamrzlé moře (neslaná zátoka okolo Rigy), tiché ulice, či ozvěnu vlastních kroků byl opravdu naplňující pocit.
Druhá polovina roku se nesla v duchu vlastní iniciativy. Vytvořili jsme spoustu nových lesních her pro naší organizi, pořádali jsme zmíněné aktivity venku i uvnitř, nabídli jsme obyvatelům Rigy 24 hodinový program pro tříčlenné týmy na téma prolomení vnitřních strachů a vedli jsme samostatně tréningy pro liberecké účiliště ozbrojených složek, které navštívilo lotyšsko v rámci projetku Erasmus Plus.
Pokud mám zhodnotit můj osobní přínos celého projektu, je naprosto nesrovratelný s čímkoli, co jsem předtím zažil. Naučil jsem se, jak si v životě jít za tím, co chci. Jak neustále na sobě pracovat, jak překročit vlastní úzkosti – zbavil jsem se také například kompletně fóbie z výšek, naučilo mě to systematicky pracovat a vybírat správně priority.
Zjistil jsem, že ne výsledek práce, ale samotná práce mi musí dávat smysl, přestal jsem odkládat pozornost od věci, které chci udělat, ale nemám na ně náladu a přestal jsem se bát žít vlastní život.
A naučil jsem se vařit palačinky, opravdu jestli mě potkáte, nějaké si ode mě objednejte. Strávil jsem tím několik měsíců.
Neříkám, že bylo vše na programu ideální, co se týká podmínek, ale s tím musí člověk počítat a plusy doleko převyšují strasti, které na cestě potkáte. Naopak vás to zocelí řešit a vyřešit vážné problémy, když to potřebuje.
EVS je jedinečná příležitost, která vám změní život a je škoda si jí nechat ujít.
Jan Mika
