Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — týmové dobrovolnictví (čtyři týdny)
Termíny konání: 29. říjen — 29. listopad 2024
Místo konání: Argos, Řecko
Dobrovolnice: Karolína B.
Hostitelská organizace: Hopeland
Deník z této ESC:
Když jsem se v červnu přihlásila na své první dobrovolnictví, nevěděla jsem, co od toho mám přesně očekávat (a jestli vůbec budu přijata!), ale tento měsíc naprosto předčil všechny mé představy. Hopeland mi dal mnoho – nová přátelství, větší kontakt se sebou samou, naučil mě větší úctě k přírodě a ukázal mi, jaké to je žít v eko-komunitě, což mi zdálky připadalo téměř jako utopie. A není tomu tak daleko; díky režimu, v němž Hopeland funguje, přijde každý člen ke slovu, nikdo se neopomíná a nepřehlíží. To zajišťovaly především reflexe, které probíhaly každý pátek a uzavíraly uplynulý týden. Jejich součástí bylo kolo sdílení, kde každý z nás měl možnost sdílet, co pro něj tento týden fungovalo a nefungovalo. Hodně nás to sblížilo – jako lidi i jako komunitu.
Každé pondělí ráno jsme společně vyplňovali tzv. blackboard, tabuli, na níž byly rozepsané úkoly, které je nutné dělat každý den. Bylo jich hodně, ale díky tomu byla práce pokaždé různorodá a zábavná – člověk si mohl vybrat z vaření, zahradničení, uklízení, krmení zvířat, nebo se věnovat svému skupinovému projektu. Ten jsme si vybírali přibližně v polovině měsíce, kdy už jsme si na Hopeland zvykli. Já jsem se věnovala stavění labyrintu sloužícímu k meditaci za chůze. Navíc listopad je sezóna oliv a tak jsme se usilovně věnovali sběru. Díky naší práci bylo poslední den před odjezdem vylisováno 185 litrů olivového oleje.
Víkendy jsme měli volné, ale většina z nás necítila potřebu odpočívat a tak jsme je využívali naplno. Za měsíc jsme v dodávce Hopelandu objeli skoro celý Peloponés. Viděli jsme pláže, vodopády, vykopávky, spoustu koček, koťat a psů. A pokud dodávka nebyla, užili jsme si kupu zábavy stopováním, nebo jsme vyrazili na túru, například do Mykén, které jsou od Hopelandu vzdálené 13 km.
Jelikož jsem do Řecka dojela v rámci posledního dobrovolnického týmu tohoto roku, bála jsem se, že nám počasí nebude přát, ale nebylo tomu tak. Až na pár upršených dní jsme měli příjemných 20 stupňů. Nicméně v noci mohla teplota klesnout na 2 stupně a tak jsme pěespávali v guest housu, někteří však vydrželi celý měsíc ve stanech. Pokud jde o jídlo, vařili jsme výhradně vegetariánsky a často také vegansky, na preference každého byl brán ohled.
Jsem strašlivě vděčná, že jsem měla tuto jedinečnou příležitost přispět, pomoci, rozšířit si obzory, poznat nové lidi a svět. Na tento měsíc budu roky vzpomínat a rozhodně všem moc dobrovolničení doporučuji.
Karolína
