ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 3.—14. únor 2025
Místo konání: Sainte Eulalie en Royans, Francie
Český tým: 6 účastníků
Prosím přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: La Rapugada
Report z projektu:
V pondělí 3.2. jsme se spolu s ostatními účastníky potkali v krásném prostředí nově zrekonstruovaného, prostorného a světlého venkovského domu uprostřed přírody pod vysokými horami v regionu Rhône-Alpes. Už samotná cesta byla zážitkem – pozorovat západ slunce nad vysokými kopci byl pohled nepopsatelně krásný.
Program tréninkového kurzu, nazvaného Opening Up Desirable Futures – The Importance of Imagination and More-Than-Humans, se měl věnovat důležitosti představivosti, imaginace, kreativity a spojení s přírodou a vším “nadlidským”, tedy tím, co spolu s námi lidmi tvoří tento svět a přesto lidmi není.
Příjezdový den jsme měli volný, ale přivítání bohatou, vegetariánskou večeří od kuchařky Emily bylo opravdu vřelé.
Ubytovali jsme se na pokojích po čtyřech až osmi lidech a uložili jsme se k po cestě zaslouženému spánku.
Úterý bylo věnováno seznamování se a stmelování skupiny šestnácti účastníků. Navzájem jsme se představili s ostatními mladými lidmi z Francie, Polska, Řecka, Maďarska, Belgie, Nizozemska, Rumunska, Velké Británie a Jihoafrické republiky a zbylými účastníky z České republiky. Společně jsme probrali pravidla a přibližný program projektu, jaké máme v jeho rámci obavy, potřeby a očekávání. Rozdělili jsme si, kdo bude v jednotlivé dny vykonávat jakou činnost v rámci společné péče o prostor a pomoc v kuchyni a následně nám facilitátorky Marylou, Lili a Metilde zprostředkovaly různé hry a aktivity zaměřené na spolupráci a bližší seznámení se.
Téměř každý večer byl věnován některému ze zastoupených států – účastníci dané země měli za úkol vymyslet a uvařit jídlo, které jejich zemi reprezentuje. Na mysli mi vyvstávají třeba jahodové pierogy od holek z Polska nebo výborné cizrnové kari, ve kterém své síly spojili účastníci z Velké Británie a Jihoafrické republiky. My z Čech jsme se rozhodli naši krajinu reprezentovat bramboračkou, štrúdlem a krupicovou kaší za doprovodu Trezoru Karla Gotta a dalších retro písní, spolu s večerním promítání dvou dílů z oblíbeného dětského seriálu Pojďte pane, budeme si hrát.
Každé ráno jsme se individuálně věnovali tzv. “rannímu rituálu”. Našly jsme si v okolní přírodě místo, kde jsme 15-20 minut o samotě a bez telefonů, pouze za společnosti náramkových hodinek a sešitů s tužkami, kontemplovali na zadané téma.
Byl to čas jen pro nás s přírodou a po snídani byl každý z následujících dnů prvním bodem programu. I díky tomuto pomalému startu dne pro mě bylo mnohem snazší dát si detox od technologií a skrze to prožívat kurz plněji.
Každý večer byl pak zakončen takzvaným “ostrovem”, tedy osobním sdílením dojmů z uplynulého dne v malé skupince o čtyřech lidech. I tento čas se pro mě stal každý den velmi příjemným, díky práci facilitátorek a respektu ostatních účastníků pro mě bylo prostředí této malé skupinky velmi osobní a bezpečné.
Celý kurz jsme měli jednoho náhodně vylosovaného “tajného přítele”, kterému jsme potají předávali milé vzkazy či drobnosti pro radost. Každý den jsme také tvořili tzv. “technical booklet”, vizuální umělecké zpracování reprezentující aktivity z předchozího dne.
V následující dny jsme postupně objevovali téma imaginace, kreativity a propojení se světem, a to především venku, v přírodním prostředí, skrze různé, facilitátorkami vedené aktivity.
Jednalo se kupříkladu o imaginaci u blízkého vodopádu La Cascade blanche toho, kde se za padesát let vidíme a následné sdílení, na které poté byla navázána aktivita vysnění si ideální “utopie” a návrhů konkrétních, drobných kroků k jejímu postupnému uskutečnění. V další dny poté aktivita zaměřená na zviditelnění privilegovanosti a dominance ve společnosti, zakončená diskuzí na toto důležité téma.
Společná četba knihy From What is to What if od britského spisovatele Roba Hopkinse, zaměřená právě na důležitost kreativity v každodenním životě, svobodomyslnosti, vzdělávání jinými než konvenčními způsoby a vypravěčství a následné sdílení postřehů, důležitých myšlenek a objevů z knihy získaných skrze námi zvolenou formu prezentace.
Dále jsme se věnovali skupinové i individuální improvizaci, společnému zpěvu, tvorbě autorských tvůrčích textů na zadané téma či zadaným způsobem skládání příběhu z náhodných slov, výletu v tichu do blízké krápníkové jeskyně, nebo třeba celodenní skupinové práci na tvorbě idejí společné utopie, tedy světa, který by podle nás byl ideálním, a následné hodinu a půl dlouhé prezentaci společně vytvořeného projektu.
Poslední den kurzu byl věnovaný především úklidu a přípravám na brzký ranní odjezd v dalším dni, měli jsme ale prostor na dlouhé společné sdílení dojmů, pocitů a toho, jak byla naše očekávání a přání v rámci kurzu naplněna. Bylo odhaleno, kdo byl náš “tajný přítel” a navzájem jsme si do předem vytištěné šablony psali se všemi účastníky kurzu krátké vzkazy plné laskavosti a ocenění.
Ráno loučení bylo smutné a plné nostalgie. Bylo zvláštní za sebou nechat tu bublinu plnou inspirace, inovativních myšlenek, bezpečí a skvělých, originálních lidí, kterou jsme během jedenáctidenního tréninkového kurzu vytvořili. Každý jsme vyjeli svou cestou, já jsem spolu s pár dalšími nově nabytými kamarády zamířila do Lyonu, kde jsem před sebou díky možnosti zůstat ve Francii o dva dny déle měla víkend pro sebe. Spolu s kamarádem z Nizozemska a kamarádkou z Maďarska jsme zamířili do místního Musée Cinéma et Miniature a ochutnávat francouzské sladkosti. Večer neděli 16.2. jsem poté nastoupila do letadla a z téměř jarního francouzského počasí dorazila do zasněžené Prahy.
Všechny aktivity na kurzu představené jsem pro sebe vnímala jako velmi inspirativní a přínosné, plnohodnotné a pro téma kurzu facilitátorkami správně zvolené.
Moc příjemně jsem se cítila i v celkové dynamice skupiny šestnácti účastníků – díky hlubokým tématům otevírajícím osobní názory a pocity jsme se všichni hodně rychle sblížili a věřím, že jsme mezi sebou vytvořili přátelství, z nichž mnohá přetrvají.
Tento tréninkový kurz pro mě byl první zkušeností s Erasmus+ projekty a musím se přiznat, že těm nadcházejícím nasadil laťku hodně vysoko. Určitě mohu vřele doporučit organizaci La Rapugeda a facilitátorky kurzu, ráda bych s nimi vyjela na některý z jejich dalších programů týkajících se například divadla utlačovaných či feministických témat.
Mnohokrát děkuji organizaci EYCB za skvělou a rychlou komunikaci, především pak Janě, a za zprostředkování této pro mě velice obohacující zkušenosti. Dále pak programu Erasmus+ za financování takto skvělých projektů, La Rapugada za tento konkrétní kurz a ostatním účastníkům a nyní již kamarádům, díky nimž jsem si kurz mohla užít ještě plněji.
Lucie
