ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Místo konání: Salovci, Slovinsko
Termín konání: 19.—30. srpen 2024
Český tým: 6 účastníků (ve věku 16—30 let) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Report z projektu:
Už delší dobu jsem mě lákalo vyjet na nějaký krátkodobý Erasmus projekt. Po úžasné zkušenosti z půlročního studijního pobytu jsem si říkal, že to určitě také bude skvělý zážitek; a měl jsem pravdu 🙂
Zatímco všichni ostatní byli přihlášeni už 2 měsíce předem, na mě se usmálo štěstí až týden před odjezdem, kdy se počet členů naší české delegace zvýšil na 7. Projekt Rise to the challenge mi vyhovoval jak tématem, tak datem, ve kterém se konal, tak jsem se po krátkém zamyšlení přihlásil, vždyť přece nemám co ztratit, ne? Ještě v ten stejný den mi přišel potvrzovací mail a já jsem se mohl pustit do nákupu jízdenek a balení se.
19.8 přišel den D a já jsem se vydal na vlak vstříc dobrodružství. Už po cestě bylo jasné, že s Českou skupinkou bude zábava. Po osmi hodinové cestě, která nám utekla jako voda, jsme dorazili do útulné turistické ubytovny rozdělení do 4 pokojů po 10 postelích, kde nás ubytovaly 2 milé organizátorky Zarja a Anja. Po pizze na večeři jsme se ještě chvíli seznamovali a šli jsme relativně brzo spát. Když se na to dívám zpětně, tak to bylo rozumné rozhodnutí, bylo to totiž v průběhu tohoto pobytu naposledy.
V průběhu následujících dní jsme absolvovali mnoho workshopů s tématem lidská práva, které si měli účastníci každé země za úkol připravit. V rámci workshopů jsme se setkávali s různými formami učení, například s tvorbou scének na zadaná témata nebo s Oxfordskými diskusemi. Workshopy byly proloženy mnoha energizery, při kterých jsme se lépe poznali a zavzpomínali si na hry z mládí. V průběhu pobytu nám také část programu obohatila návštěva paní psychoterapeutky, se kterou jsem se pomocí arteterapie a meditací dozvěděli více o sobě samých, což hodně lidé zhodnotilo jako velmi přínosné.
Každá ze zúčastněných zemí měla za úkol připravit program na jeden večer, kde představili svou zem. Díky tomu jsme měli možnost se dozvědět mnoho zajímavých věcí o kultuře ostatních a ochutnat jejich speciality jako pravou italskou pizzu, španělské tortilla de patatas nebo polské pierogi. V rámci českého večera jsme ostatním názorně představili, jak vypadá pomlázka a pokusili se je naučit polku a valčík.
Kromě oficiálního programu jsme měli i množství volný čas ve kterém jsme poctivě využívali místní beachvolejbalové hřiště a podnikli několik výletů. Vzhledem k tomu, že vesnice, ve které jsme bydleli měla asi 50 obyvatel, nebylo zde moc jiných možností kam jít než do lesa. To sice nezní vůbec špatně, ale pouze do doby, než narazíte na sršní hnízdo v kládě uprostřed cesty, kterou překračujete. Mě osobně se sršní píchance vyhnuly, ale někteří takové štěstí neměli, a tak jsme zbytek dne strávili mazáním se cibulí. I přesto jak špatně to v tu chvíli vypadalo, druhý den už byli všichni téměř jako noví a mohli jsme pokračovat. Druhá výprava, kterou jsme si s českou přáteli nemohli nechat ujít byla do blízké obce nesoucí název Šulinci. Přidalo se k nám překvapivě hodně lidí i z ostatních zemí, takže o kvalitní výlet bylo postaráno.
Noční zábava byla také vydatná. Většinu nocí jsme tančili, zpívali nebo debatovali nad sklenkou dobré vody, často až do ranních hodin. Všichni jsme pak byli rádi za odpolední klid, ve kterém jsme kompenzovali naši spánkovou deprivaci. Kvalitním zakončením byly poslední dvě noci, kdy při té první jsme už měli v plánu jít spát, ale pak jsme si všimli, že už svítá, tak jsme se šli radši dívat na východ slunce. Poslední noc se pak nesla v duchu „Však to dospíme ve vlaku“.
Celkově to byla úžasná zkušenost, kde jsem se toho hodně dozvěděl o lidských právech, zlepšil své prezentační a argumentační dovednosti, zdokonalil se v práci v týmu a schopnosti mluvit anglicky. Byl to můj první Erasmus a jsem si jistý, že rozhodně nebyl poslední. Děkuji všem zúčastněným, především pak skvělému českému týmu <3
Lukáš T.
