Termín konání: 18.-26. květen 2018
Místo konání: Ostello dei Balocchi, Ligonchio, Appennino Tosco-Emiliano, Itálie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Přečtete si info-pack
Termín konání výměny mládeže byl: 18.-26. květen (datumy v info-packu jsou chybné).
APV (advance planning visit): 20.-22. duben. APV se zúčastnila česká group leaderka
Účastníci: Petr Jirků, Michael Csepcsar, Jan Cimpel, Markéta Sýkorová, Tea Vulasová, Kateřina Kopecká
Group leader: Ivana Sedláčková
Účastnický poplatek: €40 (vybírala si ho samotná hostitelská organizace a účastníkům bude stržen z cest. nákladů)
Hostitelská organizace: P.E.CO. – Progetti Europei di Cooperazione
Účastnící se země: Česká republika, Itálie, Estonsko, Chorvatsko, Francie
Report z projektu:
Ve dnech 18. až 26. května 2018 se v Itálii v oblasti národního parku Tosco-Emiliano v okolí Ligonchia konal již druhý ročník projektu S.T.E.P.S. zaměřený na sebepoznání a seberozvoj, interkulturní učení a rozvoj skupinové dynamiky. To vše bylo spojené s několikadenním trekingem s oslíky a stanováním v přírodě.
Česká skupina čítající celkem 7 členů se sešla již na letišti v Praze, odkud jsme společně letěli do Milána. Dle instrukcí jsme se měli s ostatními skupinami participantů z Estonska, Itálie, Francie a Chorvatska setkat přímo v Miláně, kde nás měl vyzvednout autobus. Bohužel jsme se dozvěděli, že autobus měl poruchu, organizátoři však byli pohotoví, a proto jsme po srazu s ostatními skupinami jeli do města Reggio Emilia vlakem a na nádraží pro nás přijelo několik minibusů, které nás dovezly až do cíle. Ubytovali jsme se v hostelu Ostello dei Balocchi v Ca‘ Bracchi několik km od Ligonchia, kde nás již čekala chutná večeře a zasloužený odpočinek po celém dni cestování.
Měli jsme před sebou 7 dní aktivit. Jelikož jedním z témat projektu byl rozvoj skupinové dynamiky, na většinu aktivit jsme byli rozděleni do skupin. První dva dny byly věnovány přípravě na treking (v hostelu a jeho okolí), následující 4 dny samotnému trekingu a poslední den před odjezdem závěrečné evaluaci celého projektu. Každý den měl jasně danou strukturu: po snídani následoval warm up (účastníci každé země měli vymyslet ranní a odpolední warm up na jeden den), denní program, oběd, další program, skupinová reflexe za národní týmy, setkání group leaderů a večeře.
První den jsme se vzájemně seznamovali s ostatními účastníky projektu a s harmonogramem, hráli hry zaměřené na teambuilding a představovali jsme svá očekávání, obavy a možné přínosy. Večer nás čekala Intercultural night, kdy každá země nachystala své národní jídlo a pití. Druhý den jsme se připravovali na setkání s oslíky, formou kvízových otázek jsme se naučili všechny potřebné informace o oslících, jak se k nim chovat, jak je vodit, co nedělat apod. Poté jsme vyrazili za oslíky, kteří byli ustájeni nedaleko hostelu. Někteří z nás již byli netrpěliví, až oslíky uvidí, pro některé to byl vůbec první kontakt s osly v životě. Absolvovali jsme workshop, jak naložit a upevnit na osly postroj a bagáž (naše spacáky), jak postavit stan apod.
V pondělí 21. května nastal čas vyrazit na treking. Byli jsme rozděleni do pěti skupin podle oslíků (Fela, Camilla, Margherita, Nina a Olmo). Osli šli v čele průvodu, vždy jeden člen skupiny vedl osla a poté jsme se střídali. Společnost nám dělali také psi Nuvola a Shiba. První noc jsme strávili ve stanech v Ligonchiu poblíž elektrárny Centrale Elettrica Di Ligonchio. Počasí nám bohužel nepřálo, pršelo a někteří z nás měli promočené boty. Pláštěnky (či deštníky) a nepromokavé bundy byly opravdu vhod. To nám ale nemohlo zkazit náladu a v úterý jsme vyrazili dál.
Počasí se umoudřilo a vyšli jsme směrem na Ospitaletto. Cestou jsme si užívali překrásné okolní přírody a výhledu na hory. V Ospitalettu jsme se utábořili a vyrazili na večeři do místní restaurace, která byla jako vždy výborná. Ve středu jsme zamířili na Cinquecerri. Po cestě jsme museli zdolat přechod malých říček, které byly překážkou zejména pro osly, o nichž je známo, že se bojí vody a hloubky, jelikož pocházejí původně z pouštních oblastí. Zvládli jsme je však přejít bez větších obtíží. Někteří z nás zjistili, že si s sebou nesou nevítané návštěvníky, klíšťata, ale organizátoři naštěstí měli speciální pinzetu na klíšťata, takže jsme se jich hravě zbavili. V Cinquecerri jsme opět postavili stany, napojili osly a šli na večeři, kde jsme si pochutnali na skvělé pizze a někteří si i zazpívali italské hity a zatančili si. Následoval „bonfire“, táborák. O rozdělání ohně se postarala česká skupina v čele s Honzou. U ohně se povídalo do pozdních večerních hodin.
Ve čtvrtek, poslední den trekingu, jsme se vraceli k našemu hostelu. Tento den bylo nejtepleji, sluníčko opravdu pálilo a využili jsme tedy opalovací krémy, sluneční brýle i kšiltovky či klobouky. Po návratu do hostelu jsme šli ustájit osly a v národních skupinách jsme hodnotili celý treking, po čemž následovalo setkání group leaderů s organizátory. Večer se ve společenské místnosti hostelu konala párty a hrál se stolní fotbálek.
Pátek byl poslední den před odjezdem, proto se nesl v duchu závěrečné evaluace celého projektu, trekingu a jednotlivých aktivit. Vyšli jsme z hostelu směrem nahoru do přilehlé vesničky, kde jsme měli každý za sebe zhodnotit svou cestu celým projektem a co nám projekt dal (aktivita River of Life). Pak jsme se vrátili do hostelu, kde nám byl každému předán certifikát Youthpass o absolvování tohoto projektu. Pátek večer byl věnován balení našich zavazadel a závěrečné párty, která se protáhla až do noci, přestože jsme měli ráno brzy vstávat.
V sobotu ráno nastalo velké loučení, které se neobešlo bez slz, a poté jsme v sedm hodin vyjeli autobusem do Reggio Emillia, odtud vlakem do Milána, kde jsme se rozdělili a každá skupina šla svou cestou. Někteří využili času před odletem k nákupům a samozřejmě také k příležitosti dát si pravou italskou pizzu. Česká skupina poté vyrazila společně letadlem do Prahy, kde jsme se rozloučili, smutní, že už tento skvělý projekt končí, ale plní dojmů a vzpomínek.
Projekt nám každému dal asi něco jiného, ale určitě bychom se všichni shodli, že byl skvělý v tom, že jsme měli možnost poznat nové lidi, být v krásné přírodě bez všudypřítomného internetu a daleko od hluku a chaosu velkoměsta. Naučili jsme se starat o osly, vodit je, ale i rychle postavit a rozložit stan. Po celou dobu projektu jsme mezi sebou konverzovali v angličtině, kterou jsme tímto výborně procvičili. Uvědomili jsme si význam sebe sama jako jednotlivce ve vztahu ke skupině a navázali jsme nová přátelství. Myslím, že projekt se opravdu vydařil. Chci velice poděkovat vysílající organizaci EYCB a projektové koordinátorce Janě Parolkové a také všem dalším organizátorům a účastníkům. Myslím, že na projekt budou všichni ještě dlouho vzpomínat.
Kateřina Kopecká
