Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé dobrovolnictví (dva—deset měsíců)

Termíny konání: kdykoliv (flexibilní začátek/konec). Je jen na tobě, jak dlouho chceš dobrovolničit (v rozmezí 2 až 10 měsíců)

Místo konání: Braga, Portugalsko

Deadline pro přihlašování: co nejdříve.

Prosím přečtěte si info-pack. Pokud máte zájem se přihlásit, prosím pošlete svůj životopis a motivační dopis (obojí v angličtině) na: [email protected]. Do předmětu emailu prosím uveďte „Synergia ESC volunteering“. V emailu prosím uveďte přesné datumy od kdy do kdy byste ideálně chtěli dobrovolničit.

Prosím přečtěte si dojmy našich dobrovolníků z tohoto dobrovolnictví v jejích denících níže.

Pro to, abyste na tento projekt mohli jet je nutné, abyste vlastnili nejen občanský průkaz (který musíte mít ze zákona), ale také platný cestovní pas (s platností min. ještě 150 dní od datumu začátku vámi vybraného projektu).

V rámci programu Evropský sbor solidarity jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů ESC je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, povinné doplňkové pojištění u pojišťovny Henner, jazykový kurz, místní doprava, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu Evropský sbor solidarity a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (v případě tohoto projektu) ve výši max. €395 z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.

Účastník musí:

Být ve věku 18-30 let;
Být zaregistrovaný na portálu ESC (v případě, že máte s registrací problém, řiďte se tímto návodem)
Mít zájem o dobrovolnictví a tento projekt;
Ovládat angličtinu alespoň na úrovni B1

Hostitelská organizace: Synergia Portugal

Popis ESC příležitostí:

Braga:

Braga is a city in the far north of Portugal, northeast of Porto. It is known for its heritage and religious events. To the east, the Bom Jesus do Monte complex has a neoclassical church at the top of an elaborate 17-story staircase. In the city centre, the medieval-style Sé of Braga houses a sacred art museum and the Gothic-style Capela dos Reis. Nearby, the imposing Paço Arquiepiscopal (Archiepiscopal Palace) overlooks the Santa Bárbara Garden.

This volunteering project will be developed in three main areas:

Environment : develop activities with fauna and Flora
Social: work with intergenerational groups
Cooperation: develop SYnergia Braga Section activities

Facilities:

The accommodations are located in Braga
Shared House or Apartments
Shared rooms
House expenses covered by the project
Friendly village with the support of SYnergia Braga members

We are looking for:

Volunteers that feels SYnergia
Volunteers with Group Spirit
Volunteers who want to learn

Přečtěte si deníky našich dobrovolníků z tohoto dobrovolnictví:

Amálie (25. listopad 2025 — 25. březen 2026)

Od bražských přátel až po silné deště

Dobrovolničení v Braze od 25. listopadu 2025 do 25. března 2026

Příjezd

Přijela jsem do Portugalska, nejzápadnější země Evropy. Neměla jsem žádný plán, jen jsem věděla, že bych ráda někde dobrovolničila.

Než jsem se nadála, uháněla jsem autobusem na sever – přes lesy, kopce a krásnou krajinou, až do jednoho z nejstarších měst Portugalska, Bragy. Byla jsem nervózní, což bylo zcela pochopitelné. Zároveň jsem se ale také nemohla dočkat na to, co mě čekalo. „Olá, I’m Ademar,“ přivítal mě u autobusu muž s prošedivělými vlasy. „Olá, sou Amálie. Prazer! Tudo bem?“ odpověděla jsem mu svými dobře osvědčenými frázemi.

A tak to všechno začalo.

Tým dobrovolníků

Očekávala jsem skupinu dvaceti lidí. Místo toho nás bylo jen pár – zpočátku pět. Překvapilo mě to, a upřímně i trochu zklamalo. Pak jsem ale pochopila, že právě to mělo své kouzlo. Tím, že nás bylo méně, tak jsme nemuseli bojovat o používání koupelny či sporáků. Lidé přicházeli a odcházeli. Nové tváře střídaly ty známé. To byla na celém dobrovolnictví jedna z nejkrásnějších, ale i nejtěžších věcí – vytvořit si blízké vztahy a pak se rozloučit s vědomím, že se možná už nikdy neuvidíte.

Náplň naší práce

Upřímně – přijela jsem asi v nejméně vhodnou dobu. Portugalsko zasáhly dlouhé měsíce dešťů. Většinu času jsme proto trávili uvnitř na workshopech zaměřených na osobní rozvoj. Občas jsme pracovali s lidmi s handicapem nebo pro ně vyráběli drobné dárky. Každé pondělí, úterý a středu jsme odpoledne navštěvovali domovy pro seniory, kde jsme tvořili, cvičili nebo hráli hry.

Příležitostně jsme se zapojovali i do akcí pro středoškoláky, kde jsme sdíleli zkušenosti s dobrovolnictvím.

Abych poskytla trochu “background info” pro ty, kteří by toto místo rádi navštívili ve stejné pozici jako já, tak bych ráda zmínila, že naše práce často vyžadovala dlouhé čekání na věci nám neznámé, či mnohokrát se opakující workshopy bez hlubšího smyslu. Není to však nic, s čím sby se člověk nedokázal srovnat, jen musí vědět, za čím tam jede.

Deště a příchod slunce

Pršelo. Hodně. A pořád. “Už fakt nemůžu ten déšť vidět,” myslela jsem si. “Co kdybych šla a koupila si tabulku čokolády?” Napadlo mě. “To mi rozhodně pomůže se přenést přes toto období.” Buďme upřímní, moc to nepomohlo.

Od listopadu byl slunečný den spíš výjimkou. V lednu přišly dokonce týdny nepřetržitého deště. Usušit oblečení trvalo klidně měsíc a suché boty byly spíš vzácnost. Několik deštníků nevydrželo nápor větru a deště a postupně jsem byla nucena se jich zbavit.

Zdálo se skoro neuvěřitelné, že jsem v „teplé“ zemi. A pak přišla změna. Únor byl o něco vlídnější a v březnu se konečně objevilo slunce. Po dlouhé době jsme mohli ven – třeba uklízet odpadky podél krásného říčního břehu.

Moje výstava

Jednoho deštivého dne za mnou přišel prezident organizace SYnergia se svou ženou. „Amálie, viděli jsme tvoje práce. Co kdybys vytvořila novou sérii a my ti z ní udělali výstavu?“ To byla neočekávaná nabídka, na kterou nešlo říct “ne”. A tak jsem se pustila do práce.

Kreslení a malování se stalo mou každodenní součástí. Každé ráno jsem začínala s barvami a štětci, které postupně zaplnily mé dny. Všechny obrazy spojovalo téma cestování – něco, co je mi v poslední době velmi blízké. Až nakonec, po dvou a půl měsících těžké práce, přišel den vernisáže.

Lidé z Bragy i přátelé SYnergie se sešli v centru, aby si prohlédli mých šestnáct děl. Bylo to příjemné a silné setkání. Po měsíci příprav jsem dokonce zvládla krátký projev v portugalštině.

Nepřišla úleva, jakou člověk zažívá po zkouškách. Spíš vděčnost, že jsem to dokázala a že se to povedlo. Obrazy tam zůstanou až do července a budou čekat, až je opět uchopím do svých rukou.

Závěrem

Čtyři měsíce plné nových lidí, příchodů i loučení, poznávání portugalské kultury a prvních konverzací v portugalštině. Není jednoduché být neustále v měnící se skupině. S každým novým člověkem se proměňuje dynamika. Člověk se musí přizpůsobovat, hledat kompromisy a učit se vycházet s různými typy lidí. Právě v tom ale tkví hodnota celé zkušenosti.

Díky dobrovolnictví jsem poznala mnoho místních lidí i různá místa v okolí Bragy. Považuji to za neuvěřitelně cennou zkušenost. Ne vždy to bylo ideální, ale i přesto to přispělo k mému osobnímu růstu, jelikož jsem si mohla uvědomit, co mi vyhovuje a co naopak nikoli.

Přesto si z Bragy odnáším něco důležitého. Zkušenost, že i v nejistotě lze najít smysl, a že to nejdůležitější přichází nečekaně a nenápadně v podobě těch nejúžasnějších lidí, kteří nás mohou inspirovat a učit.

Amálie

Michaela (27. červen — 31. srpen 2025):

Oceán. Slunce, které každý den hřeje a večer barví obzor do oranžova. Písek mezi prsty a sůl ve vlasech. Pastel de nata v každé kavárně. Spontánní výlety vlakem i dlouhé cesty autobusem. Smích s lidmi, které jsem ještě před chvílí neznala. A pocit svobody, který jsem si odnášela z každého dne. To všechno a ještě mnohem víc pro mě znamenaly dva měsíce v Portugalsku.

Jmenuji se Michaela a před pár dny jsem se vrátila z portugalského města Braga, kde jsem ve dnech 27. 6. až 31. 8. působila jako dobrovolnice a strávila celé letošní léto s ostatními účastníky projektu z Turecka, Rumunska, Iráku, Maroka, Španělska, Kypru, Itálie, Ruska i České republiky.

Součástí našeho programu bylo vytváření programu pro děti s handicapem. Bylo neuvěřitelně silné sledovat jejich radost z maličkostí a mít možnost být součástí těchto okamžiků. Obzvlášť jsem si oblíbila holčičku jménem Margarida, se kterou jsme si rychle vytvořily silné pouto, a já se tak každý den těšila na společně strávený čas v centru. Nikdy nezapomenu, jak se nám snažila být neustále nablízku a učila se vyslovovat naše jména.

Volného času bylo také hodně, a když jsme zrovna neseděli v naší oblíbené kavárně, snažila jsem se procestovat co nejvíce z Portugalska. Nakonec se mi to opravdu povedlo a odjížděla jsem s pocitem, že jsem si splnila celý svůj letní bucket list. Se skupinou jsme podnikli spoustu společných výletů. Vydali jsme se do nedalekého Barcelosu, do Aveira, kde jsme zkusili lekci surfování, na vyhlídky Sameiro či Bom Jesus, kde jsme dělali pikniky při západu slunce. Dále také na hike do národního parku Gerês a do Guimarãese, kde jsme se zúčastnili eventu pro mládež. A samozřejmě nesměl chybět Lisabon ani Porto, které bylo vlakem kousek a ukradlo si část srdce každého z nás.

Mimo to jsem vystoupila ze své komfortní zóny a vydala se i na několik solo tripů. Hned po příletu jsem zůstala pár dní v Portu. Později jsem se vydala do Nazaré sledovat jedny z největších vln na světě, navštívila Coimbru, španělské Vigo i nádherný Lagos na jihu Portugalska.

Cestování bylo toto léto opravdu hodně, ale to, co pro mě znamenalo nejvíc, byli lidé, které jsem během tohoto portugalského dobrodružství mohla poznat a se kterými jsme společně žili, tvořili spoustu nezapomenutelných zážitků a sdíleli každodenní chvíle. Od večerů strávených na terase našeho portugalského domečku na okraji Bragy, přes učení se slov v našich jazycích, oslavy narozenin a mezinárodní pikniky, až po spontánní výlety, společné vaření a dlouhé rozhovory. Díky tomu všemu jsem se tu opravdu začala cítit jako doma.

Toto léto v Portugalsku mi dalo víc, než jsem si dokázala vůbec představit. Odjela jsem s pocitem vděčnosti, že se tohle všechno opravdu stalo a s vědomím, že na toto léto nikdy nezapomenu.

Michaela

_______________________________

Adéla (28. červen — 20. červenec 2025):

Dobrovolničit v zahraničí bylo mým dlouhodobým snem. Když se mi naskytla možnost vycestovat na tři týdny do portugalské Bragy v rámci programu Evropského sboru solidarity, neváhala jsem ani chvíli. Ačkoli jsou tyto projekty obvykle delší, organizátoři mi umožnili zapojit se i v kratším čase, za což jsem velmi vděčná.

Projekt Synergia byl zaměřen na podporu místní komunity, konkrétně centra pro děti s postižením. Připravovali jsme pro ně drobné aktivity, asistovali jsme v běžném provozu a učili se citlivému přístupu k lidem s různými potřebami. Kromě toho jsme se účastnili i kulturních a pohybových aktivit – nejvíce nás zaujaly taneční lekce s výborným lektorem Pakem.

Mnoho volného času jsme využili k poznávání města, místní kultury a sdílení zážitků s ostatními dobrovolníky z celé Evropy. Navštívili jsme festivaly, kavárny, restaurace i památky a každodenní portugalskou kávu s Pastel de Nata si asi nikdy neodpustím.

Tato zkušenost mi dala hodně – naučila mě větší samostatnosti, trpělivosti i schopnosti spolupracovat v mezinárodním kolektivu. Zároveň jsem získala nové přátele a zážitky, na které budu ještě dlouho vzpomínat.

Pokud přemýšlíte, jestli se podobného projektu zúčastnit, určitě do toho jděte. Je to skvělá příležitost, jak poznat nové kultury, rozšířit si obzory a zároveň pomoci tam, kde je to potřeba.

Adéla

__________________

Kristýna (20. únor—20. duben 2025)

V období dvou měsíců jsem se zúčastnila dobrovolnického programu s organizací Synergia v městečku na severu Portugalska, který byl zaměřen na pomoc seniorům a dětem s postižením.

Dobrovolnický program zaměřený na trávení času s dětmi probíhal v menším komunitním centru, kde jsme s týmem dobrovolníků z různých zemí pomáhali s každodenní péčí, organizací volnočasových aktivit a osobním doprovodem. U dětí s postižením jsme se zaměřovali především na hru, učení formou zábavy a rozvíjení jejich schopností a dovedností v rámci přizpůsobeného programu.

Práce se seniory zahrnovala vymýšlení společných aktivit, komunikaci, čtení a doprovod na procházky nebo na různé akce pořádané centrem, tato práce se konala v různých prostorách po celém městě.

Organizace Synergia vymýšlela i pro své dobrovolníky celou řadu volnočasových aktivit, jako jsou výlety po okolí, lekce portugalštiny, lekce jógy a mnoho dalších.

Tato zkušenost pro mě byla velmi přínosná nejen po profesní stránce, ale především po té osobní. Naučila mě větší trpělivosti, empatii a schopnosti přizpůsobit se různým situacím i kulturním rozdílům. Měla jsem možnost poznat portugalskou kulturu, zlepšit své jazykové dovednosti a navázat nová mezinárodní přátelství.

Dobrovolnictví v Braze pro mě bylo velmi silným a obohacujícím zážitkem, který mě posunul jako člověka a utvrdil v tom, že i malá pomoc může mít velký smysl. Tento projekt bych doporučila každému, kdo má zájem o zlepšení si jazykových dovedností, smysluplnou práci a chce se rozvíjet v mezilidských vztazích.

_________________

Michal (6. leden—3. březen 2025)

Poznávání nových lidí, cizích kultur, učení se sdílet své nápady a pocity, růst jako člověk, být připraven na to být inspirován a také okraden o malou část sebe, kterou za sebou člověk zanechá v naději, že se na své projektové místo vrátí a vše, co zažil a viděl, bude moci v sobě prožít znova. To pro mě znamená účastnit se Erasmus+ projektů a mé první dvouměsíční dobrovolničení v Braze se od tohoto popisu nijak nelišilo.

Do Bragy jsem přijel začátkem roku, s žádným očekáváním a deštníkem, později jmenovaným mým nejlepším kamarádem a chutí zažít zase něco nového. Jakmile jsem vystoupil ve městě z autobusu, přivítala mě čistá obloha spolu se sluncem, kterého jsem si mohl užít celých následujících deset minut, po kterých začalo pršet a pro mě přijel jeden z koordinátorů a já poprvé a naposled přijel díky portugalci někde včas. (haha)

Následující dny byly pro mě velmi seznamovací, neboť náplní každého dne byly odlišné aktivity a já se učil za pochodu. SYnergia, organizace založena na základě vzájemné spolupráce a společného působení, se řídí mottem “be kind”, jehož poslání jsme měli možnost pochopit a navnímat v průběhu aktivit a po jejich ukončení.

Náš program začínal denně v deset hodin dopoledne a končil později odpoledne, mezitím jsme měli dlouhý čas na oběd. V dopoledních hodinách jsme mívali teambuilding aktivity a workshopy, které si mohl připravit kdokoliv, a ve zbylém čase jsme se seznamovali se základy portugalštiny. Čtvrteční dopoledne byla věnována prezentacím jednotlivých dobrovolníků a měli jsme tak možnost více představit země našich původů. Já a můj český dobrovolnický kolega jsme měli to štěstí prezentovat naši zemi nejen před našimi kamarády, ale také před plným autobusem lidí, co si přijelo české povídání poslechnout.

Odpolední aktivity se odehrávaly většinou mimo sídlo organizace, několikrát do týdne jsme jezdívali do center pro seniory, kde jsme s nimi trávili čas. Vždy jsme přijeli s předem připravenýma aktivitama a hráli hry dle nálady a fyzických možností klientů. Když hra neobsahovala míček nebo jsme je neučili, jak zacházet s telefony, hráli jsme bingo, které se mi i naposledy povedlo vyhrát. Jejich společnost jsme si mohli užít i mimo vytyčený čas pro aktivity, neboť se naše organizace podílela na mnoha kulturních a společenských akcích, kterých se zúčastnili i lidé z těchto center. A vzhledem ke kalendářním měsícům, které jsem si vybral pro dobrovolničení, jsem mohl zažít valentýnské rande v archeologickém muzeu a nebo kostýmovou party v rámci portugalského karnevalu.

Mimo navštěvování center jsme se snažili starat o stav okolní přírody, vzali jsme pytle a rukavice a naneštěstí nebylo nikdy třeba jít daleko, neboť odpadky a místa, co je třeba uklízet, je mnoho.

Dlouho jsem přemýšlel, jak tento report pojmout, aby obsahoval vše, co by mělo být sděleno a došel jsem k závěru, že ať to pojmu jakkoliv, tak si myslím, že je třeba si takovou zkušenost zažít na vlastní kůži. Věřím, že rozhodnout se jet dobrovolničit není nikdy krok vedle, ať už je to vyzkoušení si žít v jiné zemi, učit se odlišnému jazyku a zvykům, vystavení se situacím, kterým by člověk běžně nebyl vystaven, a nebo poznání lidí z různých koutů světa, díky kterým se svět pro vás o trochu zmenší a krajiny, které kvůli nim navštívíte, najednou nejsou tak cizí.

Michal