ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 22.—30. září 2022
Místo konání: Gdynia, Polsko
Český tým: Mateuzs Klimek (GL), Ariana Gazizova, Adelia Valieva, Kseniia Reutova, Daniel Alcocer
Hostitelská organizace: Strategic Partnership Institute
Report z projektu:
V záři jsem měl možnost vyjet na projekt do polské Gdyni. Projektu se účastnily skupiny z následujících zemí: Turecko, Česko, Polsko, Litva, Španělsko, Řecko . Téma projektu bylo „Virus on the job market” a většina aktivit, „workshopů” představovala právě problematiku mladých lidí na trhu práce. Všichni dorazili na projekt ve čtvrtek 22.09.2022, ten den byl den příjezdový, nebyly naplánované žádné semináře, protože vetšina účastníků dorazila pozdě večer. Ti, kteří přijeli podvečer, měli možnost se začít mezi sebou seznámovat.
Oficjální seznamování proběhlo další den ráno po snídani. Dopoledne jsme hráli různé „name games”, odpolende jsme se věnovali jiným „ice breakingovým” a „team buildingovým” aktivitám. Organizátoři nám taky stručně sdělili, čemu se budeme po celý pobyt věnovat, pak jsme si poslechli prezentaci o EU, dozvěděli jsme se něco o projektech Erasmus, Erasmus+, a taky o tom, co to je „Youthpass”, který každý z účastníků na konci projektu obdržel. „Youthpass” je certifikát o absolvování vzdělávání, určen účastníkům projektu, kteří se po celou dobu projektu poctivě účastnili všech aktivit a seminářů.
Každý den jsme měli čtyři semináře/aktivity. Běžný den vypadal následovně: snídaně, první seminář, přestávka na kávu/čaj, druhý seminář, oběd, polední klid, třetí seminář, přestávka na kávu/čaj, „cultural night evening”, pak po zbytek večera/noci jsme měli volný čas. Ku příkladu uvedu témata některých z proběhlých seminářů: „World café”, „Pub Quiz”, „I want to work!”, „Work and babies”, „Different wages”, „How much do we need”… Všechny semináře probíhaly neformální formou vzdělavání, šlo většinou o práci v menších skupinkách. Každá skupinka dostávala podobné nebo občas i různé úkoly, se kterýma si členové skupinky museli poradit. Právě pokaždé jsme ve skupinkách nejdřív diskutovali o daném problému, jakého se úkol týkal a pak připravovali naše řešení a nápady, které jsme později prezentovali ostatním účatníkům. Úkoly se sice týkaly spletilých, někdy i globalních problému, které často neměly jedno jasné a jednoduché řešení, ale jelikož nikdo z nás účastníku nebyl odborník v daném tématu, ani němel dostatečnou zkušenost na to, ty problémy zcela správně zhodnotit a vyřešit, našě řešení byly často nepraktické, nereálné, a velmi zjednodušené, což podle mě vůbec nevadilo, protože si myslím, že cílem seminářů na projektech není vyřešit ony zapeklité problémy, ale nechat účatníky se nad něma zamyslet, ukázat jim, že ty problémy se ve světě vyskytují, a že je důležité je mít na vědomí. Kromě toho, práce ve skupinkách a představování svých řešení byla super příležitost učení se a procvičování takzvaných „soft skills”. Tím mám na mysli třeba učení se komunikace, spolupráce ve skupině, jednání s ostaníma, hledání kompromisu, vedení skupiny, prezentování něčeho před ostaníma, což je pro většinu lidí stresující záležitost a právě činěním těhle věcí se jde všechno pomaličku naučit a zlepšovat se v tom. Nemluvě o tom, že všechno probíhalo a řešilo se v anglickém jazyce, už jenom z toho důvodu se dá říct, že projekt byl v něčem pro učastníký naučný. Na víc prezentace měly velmi volnou formu, často jsme predváděli krátké scénky, nebo náčrty naších nápadů na papíře s krátkým vysvětlením, o co jde. Například na jednom semináři jsme měli za úkol napsat krátký text písničky na dáné téma a zaspívat ji, takže rozhodně se není třeba seminářů bát. Některé semináře byly vážnější, ale žáden z nich nebyl moc náročný, co umožnilo všem účastníkům i těm méně zkušeným, méně odvážným zapojit se do práce a naučit se něčeho nového.
Kromě seminářů, jsme skoro každý den měli, už dřívé zmíněný, „cultural night evening”. Vždy večer, jedna z účastnících se zemí připravovala prezentaci svého národu a kraje. Nekteří měli připravené powerpointové prezentace, jiní zas jednoduché quizové hry, právě všichni predstavili tradiční tance. Každá národní skupinka přivezla charakteristické typické jídla a pití na ochutnání. Když skončila prezentace národů a oficiální část večera, byl čas na volnou zábavu a integraci. Nejčastěji jsme seděli, či postávali s pivkem v ruce a vyprávěli si, nebo taky hráli hry. Mezi oblíbené hry patřily: polská mládežnická hra se jménem „Flanki” a stolní tenis. Pár večerů se dokonce rozjela zábava a trochu jsme potančili.
Po celý pobyt jsme měli dvakrát možnost v rámci volného odpoledne vyjet do centra Gdyni, nebo Gdańsku na prohlídku. Často jsme také ve volném čase chodili na procházku na pláž.
Co se týče organizátorů a celkové organizace projektu nelze nic vytknout, právě naopak chtěl bych pochválit SPI Warsaw za jejich práci, vše proběhlo, dle mého názoru, jak mělo.
To nejlepší na celém projektu, o čem jsem se ještě nezmínil, byla parta lidí. Potkal jsem velmi příjemné, milé lidi, se kterýma jsem neměl žáden problém se rychle zkamarádit a po celý zbytek projektu prožívat spoustu legrace a fajn času. Zdálo se mi, že skupina byla velmi různorodá, co pomohlo celkové dynamice a tvoření relací mezi jejími účastníky. Na projektu jsem poznal lidi, kterými jsem se inspiroval, ale taky jsem měl možnost inspirovat je. Myslím si, že to je jedna z nejdůležitějších podstat celé ideje projektů Erasmus+.
Chtěl bych moc poděkovat organizaci EYCB za to, že mi umožnili na projekt jet. Patří jim velké DÍKY za práci, kterou pro nás mladé dělají. Myslím si, že to má velký smysl. Byl to můj třetí projekt, kterého jsem se díky EYCB účastnil a cítím, že nebude poslední. S každým dalším výjezdem si začínám víc a víc uvědomovat, jak bezvadnou zkušenost se dá na projektech Erasmus+ zažít. Stačí jen trochu odvahy a na jeden z projektů se přihlásit!
Mateusz Klimek
