Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé dobrovolnictví (4 měsíce)

Termín konání: 15. říjen 2024 — 11. únor 2025

Místo konání: Barcelos, Portugalsko

Dobrovolník: Radka Š.

Hostitelská organizace:SOPRO – Solidariedade e Promoção ONGD

Deník z tohoto dobrovolnictví:

18. leden 2025

Ahoj! Jmenuji se Radka a právě se nacházím ve městečku Barcelos na severu Portugalska na svém prvním dlouhodobém dobrovolničení s Evropským sborem solidarity, více známým jako European Solidarity Corps (ESC). Nabídka přišla zničehonic, a tak jsem se během dvou týdnů sbalila, vyřídila vše potřebné, rozloučila se se svými nejbližšími a vydala se na letiště za svým čtyřměsíčním dobrodružstvím.

Proč jsem se na ESC rozhodla vyjet?

Úplně upřímně jsem nevěděla, kam v životě dál. Za pár týdnů mi končila pracovní smlouva, ale já se tak zcela necítila na hledání své kariéry. Dokud jsem mladá, plná sil a motivace, bez závazků, chci poznávat svět, cestovat a pracovat v zahraničí. Česko je a vždy bude mým domovem, ale teď mě to táhne ven – ať mám jednou co vyprávět svým vnoučatům, že jo :DD. A proč jsem si vybrala právě Barcelos? Před dvěma lety jsem prošla portugalskou část poutě do Santiaga de Compostelly a procházela jsem právě tímto městečkem. Natolik se mi tehdy zalíbilo, slíbila jsem si, že se sem jednou vrátím – a teď tu čtyři měsíce bydlím a pomáhám místním. To byl snad osud, ne?

Jaká je moje práce?

Přihlásila jsem se na projekt Volunteering Footprint od neziskové organizace SOPRO. SOPRO se zabývá projekty jak mezinárodními, např. v Mosambiku, tak lokálními, na kterých spolupracuji já a několik dalších dobrovolníků různých zemí Evropy.

Jednou z hlavních náplní mého dobrovolničení spočívá práce v komunitních centrech pro lidi v důchodovém věku. Pomáhám sociálním pracovníkům s transportem z domova do centra a zpátky, s přípravami svačiny a zabavení se – vlastně hlavním důvodem, proč v centrech jsem, je společnost pro důchodce. Někdy to může být trošku náročnější, protože nemluvíme stejným jazykem, ale to není velkou překážkou. Hrajeme spolu karty a domino, cvičíme (v sedu na židli :D) a každou středu zpíváme s harmonikářem, který přijde hrát (musím přiznat, že portugalskou dechovku jsem si opravdu oblíbila). Se seniory jsem si vytvořila moc pěkný vztah a za tu krátkou dobu mi přirostli k srdíčku a myslím, že já jim také – jestli se to dá usoudit podle toho, že mě nazývají „svou dcerou“ a „meu amore.“

Často také pracuji ve skladu, kde SOPRO skladuje všechno možné, co kdy dostalo darem – nábytek, kola, lůžkoviny a potraviny z různých sbírek ve školách a supermarketech. Naší prací je vše třídit a distribuovat, dostanu se tak také do přímého styku s lidmi v nouzi.

Jednou za čas se také objeví nějaký nový projekt. Na Vánoce jsme třeba organizovali benefiční večeři na naší partnerské škole. Také jsem prezentovala na základce na téma základních lidských práv, což pro mě bylo zezačátku hodně vystoupení z komfortní zóny. Jsem ale ráda, že jsem do toho šla, protože to jednoduše stálo za to.

Co dělám ve svém volném čase?

Zdálo by se, že pořád jenom vařím a myju nádobí… ale také chodím běhat, a ještě v prosinci se chodila otužovat do nedalekého potůčku. Týdně mám on-line lekce portugalštiny, jazyk se mi totiž moc líbí a chci se v něm co nejvíc zlepšit, dokud mám šanci ho procvičovat každý den. Bydlím v pěkném velkém domě na malé vesnici kousek od Barcelos, což se mi nakonec možná líbí i víc, než být přímo ve městě, a to právě kvůli blízkosti nádherné přírody. První měsíc jsem byla v SOPRO jediná dobrovolnice, bydlela jsem tu sama, ale brzy přijely holky z Bavorska, Sardinie, Katalánska a Belgie. A tak si vaříme mezinárodní večeře, v období Vánoc také svařák a jezdíme na výlety. Strávily jsme den v Portu, Esposende, Braze a týden v Lisabonu na tzv. on arrival training, kde jsme se seznámily se spoustou dalších dobrovolníků z celého Portugalska. Zanedlouho nás čeká výlet za jedněmi z nich na jih do Portimãa. Kromě volných víkendů máme nárok také na dva dny dovolené měsíčně, které si ale můžeme roztáhnout, jak chceme. Já si třeba prodloužila vánoční prázdniny doma a brzy mě čeká výlet do Marrákeše.

Závěrem…

Ať už jsi právě dokončil školu, zaměstnání nebo jsi v jakékoliv jiné životní situaci a láká tě zkusit něco jiného než nástup do práce, dobrovolničení může pro tebe být to pravé. Žijeme v době, kdy máme neskutečně mnoho příležitostí a nevzít je za pačesy by byla škoda – zvlášť v případě European Solidarity Corps, které jsou takovou „oficiální cestou dobrovolničení v Evropské Unii,“ jak je ráda nazývám, a veškeré tvé náklady ti jsou propláceny. Není se čeho bát, přihlaš se a uvidíš!

11. březen 2025 

Nedávno jsem se vrátila ze svého prvního dobrovolnického projektu v rámci European Solidarity Corps v Portugalsku. Dobrovolničila jsem u neziskové organizace SOPRO na projektu „Volunteering Footprint“ ve městečku Barcelos na severu Portugalska, kde jsem strávila čtyři měsíce s pěti dalšími slečnami z celé Evropy, se kterými jsme se hned sblížily a já se vám nyní s odstupem času pokusím přiblížit, jak vypadala moje práce a jaká poznání jsem během této zkušenosti nabrala.

Co tedy moje práce dobrovolníka obsahovala? Pracovala jsem jen pět nebo šest hodin denně, počínaje vždy od jedné odpoledne – s výjimkou víkendů a dvou dnů dovolené měsíčně. Nejčastěji jsem pracovala se staršími lidmi v komunitních centrech. Říkám jim „školka pro seniory“ – nejde totiž přímo o domov důchodců, ale o místo, kde se senioři setkávají a socializují během dne. Tento koncept komunitního centra pro mě byl novinkou, nemyslím si, že u nás jsou rozšířené tak, jako právě v Portugalsku.

Běžný den v takovém komunitním centru vypadal tak, že jsme nasedli do dodávky a vyzvedli všechny klienty v okolních vesnicích. Poté jsme jim připravili občerstvení a program, buď jsme hráli karty, bingo, domino a jiné hry, nebo někdo přišel zahrát na harmoniku a předcvičit pár lehkých cviků. Často jsme také jezdili na výlety do okolí, muzea nebo navštívit jiné podobné zařízení. Já jsem si své důchodce moc oblíbila – odjížděla jsem jako jejich vlastní vnučka – a to i přes to, že mezi námi byla značná jazyková bariéra. Já se sice aktivně učím portugalsky a ke konci svého pobytu jsem už zvládla vést jednodušší konverzaci, ale to na náročnosti komunikace moc neubralo. Upřímně si myslím, že místní dobrovolníci (nebo alespoň ti, kteří mluví plynule portugalsky) by se na naše místo mezinárodních dobrovolníků hodili více. Zároveň musím říct, že tam pro nás zkrátka nebylo tolik práce. Většinu z ní totiž zastávali sociální pracovníci a na nás tam toho zkrátka moc nezbylo, a tak jsem si často nepřipadala úplně užitečná.

Na druhou stranu, práce ve skladu mě hodně bavila a dávala mi nejlepší pocit zadostiučinění. Ve skladu jsme třídili dary od veřejnosti, testovali je a opravovali a rovnou je distribuovali lidem v nouzi. Mezi další naše projekty patřily návštěvy domácností starších lidí, kteří by jinak z různých důvodů neměli jiný přístup k socializaci, prezentace na základních školách na téma lidských práv, příprava speciální fundraisingové večeře a koncertu na partnerské střední škole či eventu pro případné dárce na další různé projekty.

Co jsem se tedy na svém projektu v Portugalsku naučila? Rozvinula jsem spoustu svých sociálních měkkých dovedností, jako je třeba aktivní naslouchání a dorozumění se bez užití stejného jazyku, adaptabilita a flexibilita v neznámém prostředí, kreativita s hrami či při vymýšlení volnočasového programu pro lidi z různých sociálních prostředí a se zcela jinými zájmy. Naučila jsem se, že se o sebe dokážu postarat kdekoliv jsem a nemusím si o sebe dělat starosti. Naučila jsem se, že často není čeho se bát a stojí za to jít jednou nohou do neznáma, protože právě taková rozhodnutí často vedou k těm nejlepším zážitkům a vzpomínkám. A tak všem, se kým se kdy o mém dobrovolničení v Portugalsku bavím, doporučuji přihlásit se také – nikdy nevíte, co vám taková zkušenost může dát. 😊