ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 11.—19. červenec 2025
Místo konání: Rabka-Zdrój, Polsko
Český tým: 5 účastníků (ve věku 18-24 let) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Europe4Youth
Report z projektu č. 1:
Než jsem nasedla do vlaku, měla jsem chuť se někde schovat. Bála jsem se, že nezapadnu a že se v tak velké skupině nebudu cítit dobře. Ale když mě v kupé přivítaly dvě milé tváře s úsměvy, začala jsem věřit, že tento týden bude fajn. A čím víc lidí z českého týmu se k nám přidávalo, tím víc jsem tomu začínala věřit. Po dvou přestupech a kratší procházce jsme, ve večerních hodinách, konečně dorazili na místo – do malebného městečka jménem Rabka-Zdrój – s úchvatnou vilou, kde jsem strávila celý následující týden. A v tu chvíli, kdy mi, tehdy neznámé tváře, začínaly říkat svá jména s úsměvem na rtech a já se je marně snažila zapamatovat, mi došlo, že to opravdu bude fajn.
První den jsme strávili seznamováním se s tématem projektu a s ostatními účastníky formou různých aktivit, jako například vzájemné malování ostatních při povídání si o různých tématech.
Druhý den už jsme neztráceli čas a šli trávit dopoledne do rozlehlého parku. Cestou jsme se, rozdělení do skupin, zabývali otázkami s tématem radikalizace a tím, co pro nás znamená. Poté, co jsme došli do krásného parku, jsme měli chvíli pauzu a naši polští spoluúčastníci nás naučili jednoduchou hru. Dopolední program jsme pak zakončili diskuzním kolečkem na trávníku v parku, opět s tématem radikalizace. Po obědě jsme navázali problematikou dialogu. Zamysleli se nad tím, co to vůbec je a následně si zkusili v menších skupinách připravit roleplay, kde si každá ze skupin připravila dvě scénky, na kterých ukázala, jak dialog vypadat má a nemá. Den jsme nakonec zakončili Intercultural night, kde nás Poláci naučili jejich tanci a Rumuni nás seznámili s jejich tradičními kroji a zvyklostmi okolo pohřbu.
Třetí den jsme započali procházkou a pak následně aktivitami v Kefirku. Odpoledne jsme navázali kreativním LARPem, kde jsme si ve skupinách vytvořili naše vlastní vesmíry a následně je představili ostatním. Večer byl opět završen intercultural night. Část tohoto večera patřila nám, českému týmu, a tak jsme ostatní seznámili s tancem polkou a naučili je mazurku. Ukázali jim, jak slavíme Velikonoce, zazpívali jim naše písně a nakonec jsme je nechali ochutnat některá česká jídla. Po nás navázali Maďaři, kteří nás nechali soutěžit ve čtení v jejich jazyce a následně jsme hráli kahoot o Maďarsku.
Čtvrtý den jsme si zasloužili výlet do Krakova. A tak jsme hned po snídani nasedli do autobusu, kde nás po asi hodinové cestě rozdělili do skupin, ve kterých jsme dostali nějaké úkoly, jako například: vyfotit se s cizími lidmi nebo někoho poprosit o uvaření těstovin. Po splnění těchto úkolů jsme měli volnou zábavu. My jsme se rozhodli projít historické centrum města a po odpočinku v parku, se zmrzlinou, jsme šli na návštěvu galerie.
Pátý den jsme se vžili do světa superhrdinů a učili se tak řešení různých problémů především pokud máme každý jiný názor. Odpolední program zahrnoval debatu o radikalizaci, co jí způsobuje, jak proti ní lze bojovat. Nakonec jsme program završili radikalizací a tím, jak se pojí se sporty. Třešničkou na dortu byla poslední, tentokrát španělská intercultural night, kde se opět zpívalo, tančilo a seznamovalo se se španělskými zvyklostmi.
Šestý den byl na programu další LARP. Tento nás naučil, jak říkat své názory a přesvědčovat o nich ostatní, jako osobnosti Velké francouzské revoluce. Odpolední program byl pak už o něco klidnější, protože následovala debata o radikalizaci a jejích souvislostech s EU.
Sedmý den jsme započali úklidem, následnou zpětnou vazbou a některými hrami na rozloučení. Odpoledne proběhla Youthpass ceremony. Nakonec jsme měli volnou zábavu, kde většina z nás psala vzkazy ostatním a celý den jsme zakončili společným opékáním buřtů a grilováním.
Poslední den už následovalo pouze srdceryvné loučení a cesta domů s krátkou zastávkou v Krakově. A navzdory všem mým strachům, jsem domů odjížděla nadšená. Ale v nadšenosti se nacházel příměs smutku, že tento sen musím opustit.
Rabka mi přinesla do života spoustu nových přátel, které doufám, že znovu potkám, nové zkušenosti a posunula mě zase o kousek dál. Rabka bude mít v mém srdci vždy speciální místo. Rabka mě naučila říkat „ANO“ příležitostem, které dostávám.
Monika E.
Report z projektu č. 2:
Čech , Španěl, Maďar, Pákistánec a Uganďan se potkají v polském sklepě. Ne, to není začátek vtipu, to je magická realita, kterou jsme mohli zažívat takřka každý večer. V turistickém maloměstě Rabka-Zdroj plném parků a přírody se na týden sešli mladí lidé z Česka, Polska, Maďarska, Španělska a Rumunska, aby diskutovali nejenom o příčinách i důsledcích radikalizace. Maďarský tým přitom opět skýtal zahraničními studenty z již zmíněného Pákistánu a Ugandy.
Výrazným aspektem projektu bylo ubytování, které nabízelo velkou zahradu s bazénem a ještě větší dům s pověstným párty sklepem s fotbálkem a bohužel nefunkční vířivkou. Vedle toho zde byla společenská místnost s ping-pongovým stolem, deskovými hrami a klavírem. Milovníci přírody a běhání si také pochvalovali okolí resortu plné scenerické zeleně a úhledných cest.
Tématu radikalizace jsme se věnovali skrze neformální metody vzdělávání v podobě moderovaných polo-strukturovaných debat nebo práce v malých skupinkách s následným prezentováním celé skupině, a prostorem pro reflexi a zamyšlení. Za zmínku stojí využití prvků LARP, tedy hraní si na postavy v reálném životě (live action role-playing). Dozvěděli jsme se, že LARP lze dělit na tři typy: komorní (chamber), nordický a anglosaský.
My si vyzkoušeli nejprve komorní LARP, kdy se z nás stali učitelé, rodiče a studenti, kteří se potřebovali domluvit na směřování školy. Velmi ceněný byl však LARP nordický, kdy jsme se stali skutečnými osobnostmi Velké francouzské revoluce 18. století. Tento LARP díky svým nuancím působil více na emoce a subjektivní zážitek. Byli jsme totiž rozděleni na prosté občany, urozenou nobilitu a církevní hodnostáře. S prostými občany přitom bylo zacházeno s neúctou a opovržením, což jsme v následné reflexi propojili s tématem radikalizace, jelikož právě lidé, kteří zažívali pocit bezpráví, nejvíce požadovali razantní změnu systému.
Během projektu jsme zažili tři facilitátory, kteří působili za všech okolností přívětivě, uvolněně a jednali s námi vždy rovnocenně a s respektem. Zejména italský facilitátor dokázal v komunikaci používat zcela přirozeně nenásilnou komunikaci, které byla věnována také jedna z aktivit. Při posledním večeru nám facilitátoři s pomocí skvělé paní kuchařky přichystali grilování a opékání nad ohněm. U plápolajících plamenů pak facilitátoři otevřeně hovořili o svém životě a kariéře, přičemž například doporučovali dobrovolničení v rámci European Solidarity Corps, které lze absolvovat od 18 do 30 let a pouze 12 měsíců za život.
Dobře zvolený byl také výlet do Krakowa, jelikož jsme jeli v úterý, kdy jsou ve městě vstupy zdarma do muzeí. Mohli jsme tak vidět bohaté sbírky Národního muzea v Krakově, muzea rodiny Czartoryských nebo domu slavného polského malíře Jana Matejka. Z obvyklých atrakcí pak nechyběla procházka Starým městem, výstup na Wawel nebo zakousnutí se do zapékanky, či obwarzánku.
Na konci projektu si za potlesku každý převzal na improvizovaném červeném koberci svůj nově získaný Youthpass. Tímto dokladem se můžeme blýsknout v životopisu a demonstrovat, že jsme si zažili neformální metody vzdělání, kdy jsme si například plánovali sami cestu na projekt a z něj, pracovali ve skupině a vedli ji, nebo před publikem prezentovali v angličtině.
Sice jsme společně strávili pouze týden a než začal, neměli jsme tušení, že ostatní účastníci projektu existují, to však nebránilo tomu, abychom při loučení uronili nejednu slzu a dali dočasné sbohem nově poznaným a váženým lidem. S úsměvem tak vzpomínám na polský sklep, kde se mísily všechny kultury světa ve složení, které se ve stejném provedení již nikdy neuskupí.
Pavel D.
