Get Your Own Picture 2 — Turecko

single-image

Termín konání: 10.-19. říjen 2019

Místo konání: Kabak (Fethiye), Turecko

 Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže

Pokud máte zájem o podrobném programu, prosím důkladně si přečtete info níže a projektové webovky. Prosím pročtěte také rozpis denních aktivit této výměny

Na tomto projektu se uskutečnilo tzv. APV (= advance planning visit) nebo-li přípravné předprojektové setkání zástupů národních skupin a to v termínu 28.-30. červen. Tohoto setkání se zúčastnili 2 zástupci z každé národní skupiny. Účastníci APV se musí zúčastnit i samotné výměny mládeže. Rozpis denních aktivit APV najdete zde

 

Participants: Petr Hervy, Lucie Večerníková, Polina Sanochkina, Adéla Berčíková, Jan Šebesta, Eva Gáliková

Group leader:  Tomáš Fogl

Účastnící-se země: Germany, Italy, Lithuania, Spain, Romania, Czech Republic and Turkey

Hostitelská organizace: Kultur Art

Report z projektu:   Get Your Own Picture: Kabak, Turecko, 10-19. říjen 2019

  1. – 19. října 2019 se v jedné okouzlující turecké zátoce konal projekt s názvem Get Your Own Picture (dále jen GYOP) a já jsem velmi vděčná, že jsem mohla být jeho součástí.

Zkušenosti z Erasmus+ projektů jsem měla již dvě a jakmile jsem viděla popis tohoto, modlila jsem se, abych byla vybrána. Téma je mi totiž osobně i profesně velmi blízké a to téma FILM. Nejen teoreticky, ale hlavně také prakticky. Skupinka organizátorů, částečně z Německa, částečně z Turecka, navíc nejsou žádní nováčci a tento typ projektu pořádali už po deváté.

Ještě před odjezdem byli organizátoři velmi aktivní a dalo se tušit dle příspěvků na Facebookové skupině, že je nač se těšit. Zjistili jsme, že našim cílem bude natočit krátký film na téma Aktivní občanství. Předem nás dostatečně informovali téměř o všem, co máme dovézt, jak se máme dopravit na místo a zásobili nás odkazy s tipy, jak tvořit scénář, ovládat kameru a spoustu dalšího. Jediné co opomněli, bylo upozornit na Interculture Night a tedy pouze náš český tým, byl bohatě zásoben domácími dobrotami.

Místo určení byl Kabak v Turecku. Po vygooglení před cestou jsem netušila, co čekat, jelikož se mi před očima zjevilo pusté městečko uprostřed ničeho, v severním tureckém vnitrozemí. Brzy se ale opak stal pravdou a Ten Kabak se ukázal být okouzlující, magickou zátokou středozemního moře ‚na konci světa‘ lemovanou skalami, kam jezdí relaxovat hlavně místní. Jedno z nejkrásnějších míst, které jsem navštívila.

Po pěti-hodinové jízdě mikrobusem z antalyského letiště, jsme konečně, asi v půl dvanácté v noci, dorazili do našeho kempu. Už z dálky nás vítaly podmanivé beaty z párty uprostřed tmy a když jsme nepolíbeni vkročili do místa dění, v ten moment jsme byli vřele uvítáni do téhle superfriendly komunity, která sršela energií na míle daleko. Už tehdy jsem věděla, že se mi bude těžko vracet domů.

Ještě tu noc jsme se šli podívat na pláž, na kterou nám to pěšky trvalo sedm minut. Bylo pár dní před úplňkem, takže kouzlo noci to akorát umocnilo a bylo úplně přirozené se s kýmkoli dát do řeči a nenuceně se seznamovat.

Druhý den ráno se nám teprve odkryl celá krása oblasti Kabak. Bydleli jsme v roztomilých bungalovech na kopci, kde se přede mnou po probuzení otevřelo celé široké údolí, k nohám se mi lísala jedna z mnoha místních čičin a s radostí jsem se nadechla čerstvého přímořského vzduchu. K snídani nás čekaly jak teplé tak studené pochutiny, doprovázené vždy zásobou zeleniny a černého čaje. Dopolední program se konal na pláži, kde nechyběla zásoba energizerů – zahřívacích a seznamovacích her, které byly skvěle namixovány, aby se každý mohl nějak zapojit. Složení tohoto projektu bylo opravdu zajímavé. Turecko, Německo, Estonsko, Velká Británie, Rumunsko, Itálie, Španělsko a Česká Republika. Narozdíl od jiných projektů nás bylo celkem 56, což mi přišlo jako malé minus, jelikož v takovém počtu za deset dní nešlo poznat každého tak, jak by si přál. Byli mezi námi profi filmaři, ale i lidé úplně jiného zaměření, přesto nebyl nikdo, kdo by nezapadl a stranil se kolektivu.

Po prvním, zejména seznamovacím dni, kdy byl čas i na koupání v moři a polední pauzu po lahodném obědě, následoval den, kdy už jsme se více zaměřili na téma ‚Active citizenship – Aktivní občanství‘. Rozděleni do mezinárodních týmů jsme tento pojem probrali z lokálního i globálního hlediska a bylo pro mě velmi příjemné zjištění, že se všemi zeměmi máme názory téměř totožné. Pro všechny je samozřejmé chodit k volbám, hýčkat svou kulturu a respektovat kulturu ostatních.

Většina večerů byla neorganizovaná. Tančilo se pod taktovkou DJ, sedělo se u ohně a hrálo na kytaru a bonga, klábosilo se do rána na pláži, hráli se možné i nemožné hry. Kéž by mohly ty večery trvat věčně! Každé ráno nás ale probral do reality pronikavým ‚kykyryký!‘ místní kohout a nedal pokoj dokud jsme se všichni nesešli na snídani.

Další den se intenzivně zaostřilo na film. Podrobně, ale srozumitelně nám byli vysvětleny základní pilíře krátkého filmu, jak psát scénář, jak je důležitý kvalitní zvuk, jak si rozdělit role ve filmovém štábu, co má kdo za úkol a mnoho dalšího. Po opět delikatesním obědě následovaly specializované workshopy o kameře, zvuku a střihu. Informací to bylo spousta, ale kluci to měli dobře vymyšlený, , takže jsme si mohli vše v následujících dnech vyzkoušet v praxi.

Dalšího dne nás systematicky rozdělili do sedmi týmů tak, aby v každém byl jeden zkušený filmař a nikde nebyli dva lidé ze stejné země. Výsledkem tedy mělo být 7 filmů. Za první úkol jsme měli natočit půlminutový snímek za 2 hodiny. Vymyslet scénář, natočit, sestříhat. Člověk by nečekal, jak krátké můžou ty dvě hodiny být. Skvěle se při nich ukázaly naše silné stránky i slabiny, takže jsme věděli, čemu se vyvarovat při tvorbě hlavního filmu. Zbytek projektu už byl tedy vlastně téměř jen a jen na naší skupině, jak se s naším úkolem popereme. Organizátoři – filmoví nadšenci, ale byli vždycky nablízku a s obrovskou ochotou nám poradili i s tou největší banalitou.

Popis toho, jak vznikal film našeho týmu by vydal na samostatný článek, takže v krátkosti. Byla to neocenitelná zkušenost, kdy teamwork nespočíval pouze v diskuzích a teoretizování, ale v tom, vytvořit něco komplexního, srozumitelného co nejvíce lidem v ucelené formě. Líbilo se mi, že jsme museli být nejen kreativní, ale i hodně praktičtí, zodpovědní a trpěliví. Pracovat v týmu nabylo nového rozměru, když šlo o téměř neznámé lidi, kdy někteří neuměli vůbec anglicky, někteří byli paličatí, ale všichni zapálení pro věc. Někdy jsme se cítili beznadějně, nebo rezignovaně, ale nakonec jsme našli společnou řeč a myslím, že s výsledku a zážitků jsme všichni nadšeni. Zde přikládám odkaz na You Tube kanál projektu, kde jsou zveřejněny doposud všechny krátké filmy, které pod křídly GYOP vznikly /krom našich filmů, které se tam snad brzy objeví/. Udělejte si tedy prosím, obrázek sami.

https://www.youtube.com/user/DetmoldISFF

Ať bylo místo sebekrásnější a jídlo sebešťavnatější, bez těch úžasných lidí a skvělého programu by to byla jen nudná, obyčejná dovolená u moře.

Děkuji všem, kteří byli součástí tohoto nezapomenutelného dobrodružství, zejména organizátorům, kteří nikdy nestresovali, netlačili na pilu a ukázkově ukočírovali takhle velkou bandu lidí. Děkuji také European Youth Centre Břeclav, že tento projekt zprostředkovali pro Českou Republiku. Bez Vás bychom ani netušili, že takový projekt existuje a jsem moc vděčná za Vaši práci, díky které jsme mohli vyrazit. Každému bych přála účast na jakémkoliv GYOP projektu, protože věřím, že pro každou náturu bude přínosem a fantastickým zážitkem. Ze srdce doufám, že i já si to budu moci někdy zopakovat.

Tessekür Ederim!

Adéla Berčíková

Možná se ti bude líbit