Termín konání: 2. únor – 23. červenec 2020
Místo konání: Molfetta, Itálie
Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) – projekt partnerství v oblasti dobrovolnictví
Přečtěte si prosím infopack.
Pro to, abyste na tento projekt mohli jet je nutné, abyste vlastnili nejen občanský průkaz (který musíte mít ze zákona), ale také platný cestovní pas (s platností min. ještě 150 dní od datumu začátku vámi vybraného projektu).
V rámci programu ERASMUS+ jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů EVS je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, povinné doplňkové pojištění u pojišťovny Cigna, jazykový kurz, místní doprava, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu ERASMUS+ a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (v případě tohoto projektu) ve výši max. €275 z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.
Dobrovolnice: Ivana Bendová
Hostitelská organizace: Scuola secondaria di II° Battisti-Ferraris
Report z ESC:
Můj dobrovolnický projekt s názvem “Take me in Europe” mě zavedl na jih Itálie, konkrétně do města Molfetta, které se nachází na pobřeží Jaderského moře, přibližně 35 km od Bari (cca 30 minut vlakem). Obecně se tohoto projektu zúčastnilo 18 dobrovolníků, kteří pomáhali ve školách, na úřadě či například v kanceláři asociace. Většina dobrovolníků začala pracovat na projektu v září, protože pomáhali ve škole. Já přijela v únoru, jako náhradnice za jinou slečnu, která předčasně odjela domů. Pomáhala jsem ve škole v nedalekém městečku Bisceglie.
Náplní mého projektu měla být výuka/asistence během hodin angličtiny pro děti ve věku 10-13 let. Sama nebo s dobrovolníkem z Německa, jsme připravovali různé hry a interaktivní cvičení nebo jsme se věnovali žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří měli uzpůsobený studijní plán.
Výuka obvykle probíhala od 8.15 do 13.15 včetně kurzu Italštiny. Hodiny Italštiny byly neformální, například když bylo hezky, tak jsme se šli projít ven do města a učili jsme se slovní zásobu během procházky. Paní učitelka ukazovala na různé předměty a říkala daná slova v italštině, neuměla anglicky, takže to ze začátku byla opravdu výzva, ale alespoň člověk neměl tendenci mluvit například anglicky a musel se více snažit.
Co se týká výuky, překvapilo mě, že není po každé hodině přestávka, tak jak jsem byla zvyklá v Čechách, když jsem chodila do školy.
Bohužel jsem nakonec nestrávila příliš času se studenty ve škole. Přijela jsem v únoru, jen pár týdnů před tím než Itálii zasáhla pandemie COVID19. Ze začátku byla nařízená karanténa jen na severu Itálie a na jihu jsme neměli zprávy o případech, takže jsem nevěřila tomu, že by nás to mohlo nějak výrazně zasáhnout. Naneštěstí se tak stalo a situace se rychle zhoršovala. První místo, které bylo uzavřené po celé Itálii byly školy, vše ostatní fungovalo normálně. Uzavření původně bylo naplánováno na 1-2 týdny a my očekávali, že se brzy se studenty a učiteli ve škole shledáme. Mnoho dobrovolníků i využilo volna pro návštěvu rodiny, známých a později se již nemohli vrátit nebo se komplikovaně vrátili pro své věci, které tam nechali v červnu. Pandemická situace zastavila život v Itálii a prakticky celý svět. “Io resto a casa” neboli “zůstávám doma” bylo nové motto, které sloužilo jako motivace pro dobrovolnou karanténu/omezení kontaktu s lidmi a to dokonce ještě dříve než nám to nařídila vláda.
Během karantény jsem nemohla chodit ven, pouze jen na nutné vycházky například na nákup potravin nebo do lékárny. Jednalo se stav nouze. Pomáhat ve škole nebylo možné, za prvé jsem měla problémy s Internetovým připojením (přes místní simku) a další problém byl školní online systém, který byl komplikovaný, co se týká získání přístupu.
Měla jsem tedy hodně volného času během karantény a ten jsem se snažila využít. Například jsem se zúčastnila iniciativy “Spesa Solidale”, která pomáhala starším lidem s donáškou potravin, dále jsme balili potravinové boxy pro lidi v nouzi, pomáhala jsem s výrobou roušek nebo jsme čistili pláže.
Více jsem se toho o sobě naučila, zapojila se do online Hackathonu EUvsCrisis, kde jsme vyvíjela s kamarády z různých zemí podnikatelský nápad na podporu malých podniků a farmářů a zlepšila tím své znalosti v oblasti podnikání, mezilidských vztahů či online komunikačních nástrojů. Dále jsem rozšířila své koníčky o kresbu akvarelovými pastelkami nebo hrou na ukulele, vyzkoušela pár místních recepty, získala větší jistotu v italštině. Díky projektu Tandem, jsem se seznámila s Giulii, která v Molfettě vlastní divadlo. Procvičovaly jsme společně angličtinu, italštinu a povídaly si o našich (českých či italských) tradicích a kultuře. Nakonec jsem strávila i pár chvil s její rodinou a věřím, že se brzy znovu shledáme.
Když bych tento výjezd měla zpětně hodnotit, jsem vděčná za tuto možnost, přestože načasování a situace vzhledem ke koronavirové krizi nebyly ideální. Očekávání se s realitou příliš nesetkala, nicméně to byl zajímavý a rozhodně nezapomenutelný zážitek.
Ivana Bendová
