Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dobrovolnické týmy (49 dní)

Termín konání: 1. červenec — 18. srpen 2024

Místo konání: Susējā (Aknīstē), Lotyšsko

Prosím přečtěte si info-pack. 

Dobrovolník: Adam P.

Hostitelská organizace: Sansusi

Deník z dobrovolnictví:

15. červenec 2024

Ahoj, jmenuji se Adam a chtěl bych vám představit dobrovolnický projekt Evropského sboru solidarity, kterého se momentálně účastním. Jedná se o můj první projekt v rámci programu solidarity, proto bych chtěl tímhle deníkem přesvědčit všechny mladé lidi, kteří váhají, jestli se těchto programů účastnit, je to výborná příležitost pro osobní rozvoj a je rozhodně výhodou, takový projekt zažít. O projektu jsem se dozvěděl z webových stránek EYCB, o dobrovolnictví jsem přemýšlel už delší dobu, ale tenhle projekt mě konkrétně zaujal, protože zde můžu rozvíjet své umělecké projekty a učit se od ostatních. Projekt trvá 50 dní a uskutečňuje se v oblasti Suseja poblíž vesnice Akniste, kde se každoročně koná festival Sansusi.

Má cesta na lotyšský venkov začala 31. 6. v Ostravě a přede mnou byla dlouhá cesta na lotyšský venkov. První část cesty do Varšavy byla autobusem a z Varšavy jsem poté letěl hodinovým letem do Rigy. V Rize jsme se sešli s ostatními účastníky a společně jsme vyrazili autobusem do místa konání asi 3 hodiny od Rigy. Cesta z Rigy byla příjemná, ale po asi hodině cesty, kdy autobus vjel na povrch prašných a kamenitých cest, jsme poznali, že se blížíme na venkov. Když jsme po několika hodinách vystoupili z autobusu, ocitli jsme se na cestě, kde je okolo jen les, louky a překvapivě psychiatrická léčebna. Vydali jsme se tak na místo konání, naštěstí to bylo jen pár stovek metrů od zastávky, takže naše kufry na kamenité cestě tak netrpěly. Když jsme dorazili na místo, dýchlo na nás kouzlo lotyšského venkova a čisté přírody.

Projektu se kromě mě účastní ještě 11 dobrovolníku ze Španělska, Itálie a Turecka. Na projektu jsem jediný Čech, což vnímám jako výhodu pro zlepšení jazyku a osobních dovedností. Jsme ubytováni ve společném domě, kde si i sami vaříme, pereme, zkrátka vedeme plně soběstačný živit. Máme k dispozici kola, takže můžeme cestovat po lotyšském venkově a poznávat nová místa. Zároveň jsme blízko litevské hranici, takže projet se na výlet do Litvy není žádný problém. Dostáváme kapesné a rovněž peníze na jídlo, takže finančně tenhle projekt není vůbec náročný, za což můžeme děkovat Evropské unii.

A teď přejdu k náplni projektu během mých prvních 14 dnů. První týden jsme převážně budovali dobrý kolektiv a příjemnou atmosféru. Hráli jsme různé seznamovací hry a budovali jsme přátelství. Rovněž jsme vyřizovali různé formality, ale i to může být s kapkou fantazie zábava. Druhý víkend už byl formálnější, seznámili jsme se s místem festivalu a pomalu jsme začali pracovat na zlepšení prostorů, abychom mohli 9. 8. s čistým svědomím a dobrým pocitem přivítat první návštěvníky festivalu Sansusi. V druhé části dne jsme přemýšleli nad svými uměleckými projekty a ty jsme konzultovali s organizátory. Po večeři následuje zábava, táborák a zpěv, zkrátka příjemně strávený.

A tohle bylo shrnutí mých prvních čtrnácti dnů z dobrovolnickém projektu a už teď se těším až vás o mých zážitcích budu informovat zase za 14 dní. Do té doby na shledanou.

7. srpen 2024

Ahoj, tady znovu Adam, asi po 14 denní odmlce vám znovu přináším podrobnosti o dění na evropském sboru solidarity v Lotyšsku, kterého se účastním.

Začnu tím nejzajímavějším, a to jsou výlety. V červenci jsme měli celkem dvě 4 denní volna, takže jsme mohli vycestovat. Jelikož se nacházím na lotyšském venkově, cestování je ještě komplikovanější, protože musíme jet tři a půl hodiny do Rigy, a pak až můžeme pokračovat do zahraničí. Jako první jsme navštívili téměř celá skupina historické centrum a okolí Talinu, druhý výlet byl v přímořském městě Klajpeda a v hlavním městě Litvy Vilniusu. Jeden víkend jsme rovněž navštívili Daugavpils, druhé největší město v Lotyšsku.

Výlety jsme si moc užili, ale teď  začíná to důležité finální týden před festivalem. Festival začíná už tenhle pátek, proto přijelo dalších asi 30 dobrovolníků z Lotyšska, aby nám pomohli. Stavíme stage, připravujeme kulisy, zkrátka to co k festivalu patří, v příjemné atmosféře mladých lidí. Každý den navíc po práci je pro nás za odměnu připraveno malé vystoupení. Předevčírem nám zahrálo duo houslistů a včera duo, které zpívalo tradiční ukrajinské písně.

Během minulých 14 dní jsme rovněž měli i workshopy. Workshop tisknu na trička, meditační cvičení a tvorba z keramiky byly pořádány organizací, ale rovněž jsme měli i workshopy, které pořádal někdo z nás. A to konkrétně origami a aerial silk. Také jsme pracovali na svých uměleckých projektech, ale upřímně více času trávíme společně u jezera, na kole, zkrátka užíváme si náš společný čas na lotyšském venkově.

Rádi navštěvujeme místní akce, kde jsme většinu času středem pozornosti, protože tohle je část země, kde místní cizince často nepotkávají. Proto máme také šanci mluvit s místními, čehož si moc vážíme. Minulý měsíc jsme navštívili vesnicky festival a poněkud alternativní koncert ve vedlejší vesnici.

Po konci festivalu nás čeká, menší úklid místa, a poté se přemisťujeme na zbytek projektu do komunitního centra v Rize, kde budeme pořádat akce pro mládež. Takže konec projektu ztrávíme zpátky v civilizaci, v hlavním městě  🙂

22. srpen 2024

Ahoj, dnes vám přináším poslední díl deníku o mém dobrovolnictví, protože právě sedím v letadle a pomalu vyhlížím mou domovinu.

Co se během posledních dní odehrálo? Vlastně to nejdůležitější, od 9. do 11. srpna se konečně konal festival, na který jsme se tak dlouho chystali. Výsledek předčil naše očekávání, před týdnem bychom ani nevěřili, že se na tomhle místě má konat festival, ale nakonec vše klaplo a festival byl parádní. Můj úkol během festivalu, jakož to krátkodobého dobrovolníka, bylo navigovat davy návštěvníků, aby nezabloudili, protože například opera se odehrávala asi kilometr od centra dění festivalu a příprava prostorů pro koncerty a operu. Přesný počet návštěvníků neznám, ale odhaduji, že na lotyšský venkov zavítalo zhruba 400 lidí, kteří převážně spali ve stanech, i když je pravda, že některé noci se vzhledem k programu úplně nespalo.

Festival byl slavnostně ukončen v neděli, ale tím pro nás práce nekončila, protože nastal čas úklidu. V neděli v podvečer jsme se loučili s dobrovolníky, kteří přijeli na festival pomáhat a my se tak znovu ocitli na zcela neobydleném místě, kde lišky dávají na dobrou noc.

Další den jsme ještě zůstali v Suseji a pomáhali s úklidem a den na to nás čekal přesun do Rigy, kde jsme ztrávili poslední týden projektu. Den před mým odjezdem jsme uspořádali finální event pro veřejnost, kde jsme za pomoci vyprávění s obrázky popsali naši zkušenost, uspořádali jsme pro veřejnost workshopy, pekli pizzu (pravou italskou) a užívali poslední chvíle spolu. Poté přišlo dojemné loučení, které se neobešlo bez trochy slz, hlavně z mé strany

Jak hodnotím tenhle 49 denní zážitek? Rozhodně pozitivně, vnímám to jako obrovskou životní zkušenost, být takhle dlouho v cizí zemi, se skvělými lidmi z celé Evropy, na místě, kde bych se dobrovolně zřejmě v životě nikdy nedostal. Když jsem byl dnes na letišti v Rize, uvědomil jsem si, jak se má angličtina zlepšila, jaké sebevědomí mi tenhle projekt dal, kolik nových přátel mám a jak se změnil můj pohled na svět, a to jen díky mé odvaze odeslat přihlášku, tak to zkus taky!

Adam