Road to Participation 2023 — Španělsko

single-image

Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé dobrovolnictví (jedenáct měsíců)

Termíny konání: 20. září 2023—20. srpen 2024

Místo konání: Puente Genil, Cordoba, Španělsko

Dobrovolnice: Katrin H.

Hostitelská organizace: ASOCIACIÓN EUROPA 2020

Deník z této ESC:

7. listopadu 2023:

   Hola! Jmenuji se Katrin, je mi 19 let a momentálně se nacházím ve Španělsku. Konkrétně tedy ve městečku Puente Genil v Andalusii na 11 měsíčním dobrovolnickém projektu s názvem Road to participation. A jak se to vlastně stalo?

   Erasmus projekty mi nejsou nějak cizí, jelikož na svou první mládežnickou výměnu jsem vyjela už v patnácti letech, a to se pak těžko přestává. Ovšem díky tomu jsem se dozvěděla i o něčem takovém, jako jsou právě ESC projekty. No a tak se dostáváme do současnosti, kdy, jak se v životě občas stává, vám né vždy vše vyjde úplně podle plánu. A tak jsem si řekla, proč to nezkusit, a při hledání možných projektů, jsem našla právě tento. Který je zaměřený na práci s dětmi, což mi vždycky bylo velice blízké a již mám zkušenosti z předchozích let. Necelé tři týdny před začátkem samotného projektu jsem se dozvěděla, že jsem vybrána a mohla jsem začít balit. Od mého příjezdu už uplynul měsíc a jak řekl můj mladší bratr, to znamená, že už se za deset měsíců vracíš, ale dvakrát šťastně zrovna nezněl :))

   A teď už k samotné práci. Jako dobrovolník zde navštěvuji jednu z místních základních škol, jejíž součástí je také školka. Zde od pondělí do pátku působím jako pomocná ruka všem učitelům a samozřejmě i dětem. V týdenních cyklech se střídám mezi školkou, prvním a druhým stupněm. Proto se i mé rozvrhy pro každý týden liší, jsem zvědavá za jak dlouho si je budu pamatovat. Škola zde začíná v osm hodin, tedy aspoň pro druhý stupeň. První hodina ve školce a na prvním stupni pak o hodinu později, tedy v devět. Po vyučování také docházím do školní jídelny, ve které vždy pomůžu se vším co je třeba a musím říct, že se tam každý den i moc dobře najím. Domů se pak většinou dostanu okolo třetí hodiny odpoledne, pro představu bydlíme asi pět minut pěšky od školy. A pak už je jenom na mně,  jak budu trávit svůj volný čas.

   Práce tady mě moc baví, občas mám chvíle, kdy si říkám, že byl projekt napsaný přímo pro mě. A proto jsem nesmírně šťastná, že jsem právě ta, která byla vybrána. Už teď jsem zvědavá, co mě čeká dále a nemůžu se na to dočkat!


7. červen 2024

Už je to nějaký čas, co jsem vám nedala žádný menší update o své dobrovolnické cestě tady ve Španělsku. Musím říct, že se nám tady toho za těch pár měsíců hodně událo. Jednou z největších změn pro nás bylo přivítání nových dobrovolnic na konci ledna. I když jsme se tu nikdy necítily samy, bylo to příjemné zjištění a velmi rychle jsme si mezi sebou vybudovaly silné pouto – a když říkám rychle, myslím tím méně než tři dny. 😀

Spolu s novými příchozími přišly také Sabados de Romanos. Velmi zjednodušeně si to můžete představit jako sedm dlouhých sobot doprovázených vínem a slepicí. Ano, čtete správně, slepicí. Důvod, proč tento pochod zahajuje slepice je třeba hledat v křesťanské historii, pro nás v moderní době to přináší možnost udělat si s ní selfíčko. Po této poslední sobotě konečně přicházejí dlouho očekávané Velikonoce neboli Semana Santa. Upřímně, slovy ani nedokážu popsat, jaké tyto oslavy jsou. Je to týden plný hudby, dechberoucích průvodů, tradic a občas i trochu strašidelných kostýmů. Ulice jsou neustále plné lidí a vy se tak od rána do večera můžete těšit na nové, úchvatné podívané. Určitě to byl týden, na který v životě nezapomenu, a doufám, že budu mít možnost se na nějaké budoucí oslavy Velikonoc znovu podívat.

Samozřejmě nesmím opomenout své činnosti ve škole. Jak už to bývá, mé denní povinnosti se příliš nemění, přesto mě to moc baví. Být každý den obklopena malými človíčky vám dodá neskutečnou dávku energie, fantazie, kreativity a také spoustu lásky. Je to něco, co mě opravdu naplňuje, a už teď vím, že bude velmi těžké na konci školního roku opustit mé studenty.

Těmito slovy bych se s vámi zase na chvíli rozloučila. Před sebou máme velmi nabité měsíce, tak uvidíme, co se z toho vyklube. Už teď jsem si jistá, že to bude stát za to. Tak zase příště!

20. srpen 2024

Den za dnem se má dobrovolnická cesta blíží ke konci. Je šílené, jak se na začátku zdálo jedenáct měsíců jako tak dlouhá doba, jen aby se z toho stal můj závěrečný den. A jediné, co zbývá, je poslední pohled do zrcadla prázdného bytu, než odevzdám klíče.

Když si vzpomenu na svůj první den tady ve městě a tu první procházku chodbou našeho domu, připadá mi to, jako by to bylo včera. Byla jsem nadšená i vystrašená, ale všechny tyto pocity zmizely ve chvíli, kdy jsem vyšla po schodech do své první třídy. Rychle jsem si děti zamilovala, dávaly mi tolik lásky, radosti a štěstí. Rozloučení s nimi bylo to nejtěžší, co jsem kdy musela udělat. Ale věděla jsem, že je čas se rozloučit. Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že cesta, kterou jsem si vybrala, ať už je to propojení s dětmi prostřednictvím výuky nebo vyjádření sama sebe díky umění pohyblivých obrázků, je tou, kterou chci následovat. Rok strávený s těmito kreativními dušičkami ve škole, a později v letní škole, znovu rozdmýchal mou vášeň pro umění, něco, co jsem dlouho hledala.

Život ve Španělsku byl úplně jinou zkušeností, která se nepodobala ničemu, co jsem dosud poznala. Životní styl, jazyk a tempo života pro mě byli nové. Přizpůsobit se životu v cizí zemi, obzvláště v tak mladém věku, mi dalo nový pohled na život. Naučilo mě to odolnosti, nezávislosti a důležitosti přijímání nových zkušeností. Postupně jsem objevila vášně a zájmy, o které jsem se dříve nezajímala. Brzy mi Španělsko začalo připadat jako domov spíše než jako cizí místo, a přátelství, která jsem si vytvořila, se stala nedílnou součástí mé cesty, což mě přiblížilo k lidem a kultuře této krásné země.

I když ne každý den byl zalitý sluncem, byly chvíle, kdy se na obzoru objevily tmavé mraky. Ale stejně jako počasí v Andalusii, tyto mračné dny nikdy netrvaly dlouho a slunce vždy našlo cestu zpátky na oblohu. Kdybyste se mě zeptali, zda bych se stejně rozhodla znovu, moje odpověď by byla jednoznačně ano. Bez váhání bych to udělala znovu.

Když přemýšlím o všech zážitcích, příbězích, které jsem si vytvořila, a lekcích, které jsem se naučila, uvědomuji si, že tato cesta hluboce změnila můj život. Přijela jsem sem hledat nový začátek, nový start daleko od mého běžného života, a věřím, že jsem našla přesně to, co jsem hledala. I když stále hledám své místo ve světě, vím, že jsem našla místo, kam se rozhodně budu vracet.

Hasta luego,

Katrin

Možná se ti bude líbit