Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé dobrovolnictví (5 měsíců)
Termín konání: 27. listopad 2023—26. duben 2024
Místo konání: Pula, Chorvatsko
Dobrovolnice: Adéla P.
Prosím přečtěte si infopack.
Hostitelská organizace: Rojc Alliance
Deník z dobrovolnictví:
16. ledna 2024
Ahoj, já jsem Adéla a jsem dobrovolnice v chorvatské Pule. V mém deníku bych vám chtěla přiblížit, jak takový život dobrovolníka vypadá, co tu zažívám a prožívám. O možnosti vyjet do Chorvatska jsem se dozvěděla díky sociálním sítím EYCB, konkrétně na Instagramu. V té době jsem ještě studovala v Irsku, ale škola mě nebavila, a tak jsem hledala, co bych mohla dělat jiného, aby mě práce naplňovala a zároveň měla smysl. Když jsem si poprvé přečetla infopack k projektu v Pule, byla to láska na první pohled.
Pula je krásné historické město nacházející se v jižní části Istrijského poloostrova, přibližně 85 km od hranic se Slovinskem a 100 km od hranic s Itálií. Kdyby byla v Chorvatsku lepší infrastruktura, mohla bych se do jiné země dostat za hodinu a půl, takhle jsem tam za 3 hodiny. Ale to nevadí, alespoň mám čas se v autobuse učit chorvatsky. Kolem Puly se nachází několik vrcholků, takže to tady není žádná rovinka. Město je také obklopeno Pulským zálivem, který zasahuje až do centra města. Můj byt se nachází 5 minut od pláže, takže se můžu koupat každý den! Což musím přiznat, že nedělám, protože voda v tuhle chvíli má 12 stupňů. Ale nejméně jednou týdně si zaplavat zajdu, přeci jenom si musím užívat moře, dokud ho mám.
Pracuji v organizaci jménem Rojc. Do dnešního dne se stále rozkoukávám, protože tohle místo je obrovské. Máme tu vlastní knihovnu, kam si kdokoliv může přijít číst, nebo vypůjčit knížku. Také se tu nachazí Re-Geppetto, což je taková dílna, kde si kdokoliv může opravit cokoliv od oblečení, bot až po kola. Také tu máme vlastní radio, což mě upřímně zaujao ze všeho nejvíc. Už od prvního dne jsem věděla, že bych tam chtěla rozjet něco svého. A jsem velmi ráda, že můžu říct, že se to daří. V blízké budoucnosti se s mojí francouzskou kamarádkou chystáme založit vlastní týdenní rozhlasový pořad s názvem ‚‚Three Worlds, One Mic‘‘, kde budeme porovnávat tradice, chování, zájmy, jídlo, pití a cokoli dalšího, na co si vzpomenete, v zemích, odkud pocházíme.
Díky spoustě volného času, co mám, se můžu také soustředit na mé koníčky. Začala jsem tu pravidelně chodit do posilovny a také hodně běhat. Když jsem bydlela v Irsku, běh nebyla moje nejoblíbenější aktivita, ale výhled na moře a na pobřeží mě tady nutí vyběhnout! Také jsem se začala učit chorvatsky, bohužel chorvatština není na Duolingu, ale to mě nezastaví! Také jsem poprvé začala pořádně vařit a musím říct, že zatím to všichni přežili ve zdravý a to je velký pokrok.
25. duben 2024
Od mého poseldní zápisu už to jsou 3 měsíce a co všechno se od té doby událo?
V únoru jsem odjela z Puly do Orahovic (Asi 12 hodiny autobusem a vlakem – hnus) na on-arrival training a to upřímně bude moje nejoblébenější vzpomínka do budoucna. Celý týden byl plný sdílení našich zkušeností a i očekávní. Ale zároveň jsme spolu navštívili místní hospody, kde jsme uspořádali karaoke. Potkala jsem tam neuvěřitelné osobnosti z celého světa, dokonce za mnou na víkend přijeli do Puly, kde jsme si stihli dát i společné tetování.
I přesto, že v Rojci se děje spousta akcí, často nemáme co dělat, díky tomu jsem mohla mít čas na svoje věci – učení se chorvatštiny, ale zároveň třeba jak editovat videa. Minule jsem popisovala, že tu rozjíždíme svůj podcast, bohužel k tomu se vyloženě nedostalo (práci v radiu jsem si ale několikrát zkusila). Ale místo toho jsem založila TikTok radia, na který jsme točili videa s obyvateli Puly (o tom, jaký je tu život, o politice, ..)
Původně jsem tu měla být 7 měsíců, ale protože budu reprezentovat Česko na Red Bull – Can You Make It, musela jsem svojí smlouvu ukončit předčasně. Proto teď shrnu celý můj pobyt. Za možnost tady být jsem neskutečně vděčná a nikdy bych nelitovala tohohle rozhodnutí. Každým dnem jsem tady jako osoba rostla a cítím, že jsem udělala velký kus práce. Neříkám, že každý den byl sluníčkový a že jsem neměla nikdy s ničím problém (například se spolubydlící jsme měly odlišně názory, a tak to byl docela boj), ale to mě posouvalo jako člověka ještě mnohem víc a pomohlo mi to si ujasnit moje priority. Vím, že tohle zní jako jedno klišé za druhým, tak to zkusím popsat na příkladech.
- Jsem schopná se nějak dorozumět chorvatsky
- Naučila jsem se, jak stříhat videa
- Jsem mnohem více empatická – ač se to nezdá, protože chorvatsko je nám blízko, ale zapadnout mezi Chorvaty a naučit se, co a jak vnímají není automatické
- Dělala jsem rozhovory se spoustou zajímavých lidí
- Potkala lidi z celého světa (Jihoafrická republika, Aruba, Sýrie, Egypt, Francie, Lotyšsko, ..)
A moje nejoblíbenější vzpomínky:
- Sledování západu sluníčka s přáteli u moře s delfíny
- S přáteli jsme si dali společné tetování
- Procestovala jsem nejen Chorvatsko, ale podívala jsem se i do Itálie a Maďarska
- Naučila jsem náhodné lidi v baru hrát prší
- Začala jsem chodit na hodiny zpěvu
