Termín konání: 1. 9. 2017 – 28. 2. 2018
Místo konání: Limassol, Kypr
Program, akce: Erasmus+, KA1, Evropská dobrovolná služba – dlouhodobá
Prosím přečtěte si infopack a jak se na EVS ve stejné organizaci líbilo minulým dobrovolníkům.
Pro to, abyste se na tento projekt přihlásili je nutné, abyste vlastnili nejen občanský průkaz (který musíte mít ze zákona), ale také platný cestovní pas (s platností min. ještě 150 dní od datumu začátku vámi vybraného projektu).
Dobrovolnice: Jitka Kolová
V rámci programu ERASMUS+ jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů EVS je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, povinné pojištění u pojišťovny Cigna, jazykový kurz, místní doprava, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu ERASMUS+ a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (v případě tohoto projektu) ve výši max. €275 z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.
Hostitelská organizace: KEY- Innovation in Culture Education and Youth
Navržené aktivity pro dobrovolníky:
V následujících odstavcích bych ráda shrnula mé půlroční působení v rámci EVS projektu „GIVE“ pro hostitelskou organizaci KEY – Innovation in Culture, Education and Youth sídlící v kyperském městě Limassol. Na Kypr jsem odlétala 11. září 2017 plná očekávání i obav. Bylo mi 29 let a nikdy jsem v zahraničí nestrávila více jak jeden měsíc v kuse. Opustila jsem dobrou práci ve státním sektoru a vykročila do neznáma s jasným cílem, a to udělat něco dobrého pro druhé bez očekávání, že za to něco dostanu nazpět. Nakonec jsem dostala mnohem více, než by mě kdy mohlo napadnout.
Projekt jsem vybírala podle několika kritérií, chtěla jsem rozvíjet především angličtinu, tudíž pro mě bývalá britská kolonie byla atraktivní lokalitou. Toužila jsem zkusit jaké to je žít v blízkosti moře, v klimaticky mnohem příznivějších podmínkách než je tomu u nás, pracovat s mladými lidmi, vytvářet vlastní projekty, pracovat nejen hlavou, ale i rukama. Výběr projektu je opravdu stěžejní moment, který by se neměl podcenit a já jsem velice ráda, že jsem zvolila tak dobře.
Po příjezdu na Kypr jsme měli první týden volno, jelikož jsme čekali, až se sejde kompletní skupina dobrovolníků, tedy čtyři lidé, krom mne dále z Francie, Španělska a Itálie. První dny jsem strávila s Francouzkou Gabrielle poznáváním turisticky rušného Limassolu a nádherných pláží v okolí. Abychom si jen neužívaly, podpořily jsme velký úklid pláže, který pořádala místní environmentální organizace ve spolupráci s Greenpeace Rainbow Warrior, toho času kotvící v přístavu na svém přesunu do Indie. Byl to nádherný začátek naší dobrovolnické činnosti a musím říci, že setkání s lidmi z Greenpeace bylo opravdu zajímavým zážitkem. V dalším týdnu jsme již začali náš rutinní program – během dopoledne práce v charitativním obchodě spravovaném ortodoxní církví, každé úterý od 18.00 hodin vlastní hodinová radio show ve studentském komunitním rádiu, ve čtvrtek filmové večery na naší zahradě. K tomu jsme pořádali další eventy, jejichž tématika se odvíjela od našich zájmů a dovedností. A tak se v naší asociaci konaly jamming sessions, jazykové kurzy, origamy workshopy, učili jsme navzájem jak vařit tradiční pokrmy. Dále jsme zorganizovali další úklidy odpadků v přírodě, výlety za krásami Kypru, chodili pomáhat venčit psy do útulků, a dokonce i adoptovali pouliční koťata. To vše s cílem více zapojit místní mládež a také cizince žijící v Limassolu do společenského dění. Spolu se Španělkou Xirou jsme vytvořily malý projekt, který poháněla naše vášeň pro lidské příběhy, psaní článků a poznávání života místních lidí. Ve volném čase jsme procházely ulicemi Limassolu a oslovovaly kolemjdoucí s otázkou jaký je jejich největší sen. Touto aktivitou jsme chtěly podpořit i naší hostitelskou organizaci KEY, neboť její moto zní „Unlocking Dreams“. Více zde: https://unlockingdreamsoflimassol.wordpress.com/.
Ke konci roku se nám naskytla příležitost rozšířit naši dobrovolnickou činnost do míst, která jsem netušila, že kdy v životě navštívím. Spolek nezávislých dobrovolníků působících v uprchlickém táboře nás oslovil s prosbou pomoci s uspořádáním oslavy Nového roku. A tak jsem přivítala rok 2018 ve společnosti migrantů z více než 20 různých zemí, a upřímně mohu říci, že to byl vzácný čas. Od nového roku jsem pak do tábora docházela pravidelně dva dny v týdnu, pomáhala s distribucí šatstva, hrála si s dětmi ve snaze učit je anglicky, anebo si prostě jen tak povídala s dospělými. Možná to teď vyzní jako klišé, ale práce zde mi od základu změnila můj pohled na svět. Všechny ty příběhy o strastiplných cestách, útěcích před válkou, politickým režimem nebo chudobou. S jednou rodinou jsem navázala opravdové přátelství, syrský učitel angličtiny, jeho krásná žena a dva malí chlapci přirostli k mému srdci. Jsme stále v kontaktu a já věřím slibu, který jsme si při loučení dali. Jednoho dne, až skončí válka a oni se budou moci vrátit, je přijedu navštívit do Sýrie.
O tom, co jsem během EVS zažila a co mi tato zkušenost dala, bych mohla vyprávět hodiny. Ráda bych zdůraznila pohostinnost místních, která mi naprosto vyrazila dech. Obecně se považuji za otevřeného a kontaktního člověka, ale přátelský přístup většiny lidí, které jsem během projektu potkala, byl obdivuhodný. Místní nás pozvali do svých domů, sdíleli s námi tradiční zvyky a ukázali ostrov v celé své kráse. Kypr má velice pestrou historii, a už jen samo překročení Zelené linie v Nikósii je zážitkem, stejně tak jako návštěva Varosha Ghost City ve Famagustě.
Pokud bych měla shrnout, jak jsem trávila čas během mé EVS, troufám si říci, že jsem si nastavila dobrý poměr mezi prací a zábavou. Myslím, že se nám podařilo uskutečnit několik pěkných akcí, a co víc, že jsme i skutečně pomáhali tam, kde to bylo opravdu potřeba, ať už lidem, zvířatům, nebo přírodě. Dobrovolnictví v zahraničí mě naučilo větší toleranci, pokoře a otevřenosti vůči okolí. Rozšířila jsem jazykové znalosti a další dovednosti, osamostatnila se, ale co je pro mě nejdůležitější, a co vnímám jako jeden z hlavních cílů všech EVS projektů, navázala jsem pevná mezinárodní přátelství a přesvědčila se, že bych vlastně mohla žít i jiné zemi než v ČR. Už teď se těším na další zážitky s mými novými přáteli na cestách po Evropě, které máme na letošek naplánované!
Jedinou věcí, která nás limituje je náš strach a pro člověka je naprosto přirozené obávat se opuštění komfortní zóny. Pokud to však uděláte, nebudete litovat. Proto neváhejte a vyrazte na EVS co nejdříve!
Na závěr bych ráda poděkovala vysílající organizaci EYCB Břeclav, jmenovitě Jakubu Miklínovi, za skvělou podporu během celého mého výjezdu, hostící organizaci KEY a mým kolegům za vše, co jsme během šesti měsíců společně sdíleli.
Jitka Kolová
