Termín konání: 1. 11. 2018 – 31. 10. 2019
Místo konání: Olhão, Portugalsko
Počet volných míst: Tato EVS je plně obsazena..
Program, akce: Evropský sbor solidarity
Přečtěte si prosím infopack.
Pro to, abyste na tento projekt mohli jet je nutné, abyste vlastnili nejen občanský průkaz (který musíte mít ze zákona), ale také platný cestovní pas (s platností min. ještě 150 dní od datumu začátku vámi vybraného projektu).
V rámci programu ERASMUS+ jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů EVS je kompletně (ze 100 %) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, povinné doplňkové pojištění u pojišťovny Cigna, jazykový kurz, místní doprava, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu ERASMUS+ a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (v případě tohoto projektu) ve výši max. €360 z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.
Hostitelská organizace: hostitelskou organzací je MOJU – Asociação Movimente Juvenil
Dobrovolnice: Alice P.
Ostatní dobrovolníci budou pocházet z: Francie, Kypru a Španělska
Report z ESC:
Po odeslání mé přihlášky na EVS a jejího pozitivního vyhodnocení, jsem 1. 11. přiletěla na jih Portugalska do malého městečka jménem Olhao. Na autobusové zastávce mě přivítal můj koordinátor a dovedl mě do bytu, kde jsem měla strávit příštích 12 měsíců. Byt byl velký, relativně moderní, a hlavně jsem měla prostorný pokoj jen sama pro sebe. Byt byl situovaný 10 minut chůze od místa, kde jsem pracovala. Byt jsem sdílela s dalšími třemi dobrovolnicemi z Francie, Španělska a Kypru.
Organizace, ve které jsem pracovala, se jmenovala MOJU. Za úkol jsme měli široký záběr činností, takže jsme se nikdy nenudili. Jedním z hlavních cílů mého projektu bylo podporovat rozvoj činností pro mládež, které zahrnovaly i
skupinové dynamiky, teambuildingové aktivity, kulturní aktivity a sport. Vytvářeli jsme různé workshopy a aktivity pro znevýhodněné děti (děti s chudých poměrů, problémy s rodiči a podobně). Během školního roku jsme se také zaměřovali na podporu při studiu. V praxi to znamenalo, že jsme s dětmi dělali úkoly a projekty do školy. Znalost portugalštiny nebyla potřeba, protože vždy byl po ruce někdo, kdo nám pomohl s překladem a brzy jsme s dětmi vyvinuli vlastní systém komunikace- pomocí gest a obrázků. V druhé půlce EVS jsme sice měli kurz portugalštiny, ale protože, jak již jsem zmínila, při práci nebyla potřeba, z jazyka jsem se nenaučila vůbec nic. Přes školní rok jsme pracovali v odpoledních hodinách, přes letní prázdniny celý den. Téměř vždy jsme měla víkendy volné. Víkendy jsem využívala především k odpočinku a relaxaci.
Organizace nám na začátku každého měsíce dávala peníze na jídlo a kapesné, které byly dostatečné pro život v malém městečku, ale pro ty, kteří se chtěli podívat ven z města, to nestačilo, takže museli sáhnout po svých úsporách, nebo požádat rodiče, já jsem této možnosti nevyužila.
Co se týče místa, kde se projekt konal, jak již jsem zmínila – malé městečko na jihu Portugalska. Město bylo čisté a bezpečné avšak po kulturní stránce zcela nedostačující. Protože se jednalo o bývalou rybářskou vesnici, v městě nebyli žádní mladí lidé, a tudíž nabídka volnočasových aktivit byla velmi omezena. Kvůli těsné blízkosti oceánu bylo neustále větrno a v zimních měsících velká zima, které nepomohlo, že byt nebyl vybavený topením, které si nakonec dobrovolníci na vlastní náklady museli zakoupit.
Celý projekt bych zhodnotila pozitivně, přinesl mi hodně nových zkušeností a musela jsem čelit novým výzvám. Vím, že po absolvování EVS jsem mnohem otevřenější, a to jak k novým věcem, tak i nových kulturám a názorům ostatních. Účast bych všem doporučila.
Alice
