Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dobrovolnické týmy (20 dní vč. cesty)
Termíny konání:
- 1. termín: 4. — 23. květen 2025
- 2. termín: 8. — 27. srpen 2025
Místo konání: Kryoneri Korinthias, Řecko
Prosím přečtěte si info-pack. Pokud máte zájem se přihlásit, prosím odešlete svou vyplněnou přihlášku zde.
Pmrkněte fantastické video z této ESC. Přečtěte si také, jak se líbilo našim dobrovolníkům na předchozích edicích této ESC:
Hostitelská organizace: FILOXENIA, Intercultural-Environmental Organisation
Report z 1. dobrovolnického týmu (4. — 23. květen 2025)
Moře. Pihy na nose. Feta k snídani, obědu i večeři. Hlína ve vlasech. Nejrudější máky. Pusa od zmrzliny. Kaliméra – Kalispéra. Krumpáč. Procházky vinicemi. Šťouchání prstem do medúz. Slané kudrliny. Cappucino se skořicí. Spokojená únava po práci. Ospalá rána a živé večery. A stálý pocit spokojenosti.
To všechno – a ještě mnohem víc – se mi vybaví, když vzpomínám na svůj čas v malé řecké vesničce Kryoneri.
Jmenuji se Ester a před dvěma dny jsem se vrátila z projektu „Act Green“, který se konal v této vesnici na Peloponéském poloostrově ve dnech 4. 5. až 23. 5. Strávila jsem zde tři týdny jako dobrovolnice. Spolu s dalšími 17 účastníky z Itálie, Slovenska, Španělska, Gruzie a Německa jsme pomáhali místní komunitě s přípravami na léto – obnovovali jsme stezky v okolí vesnice, sekali trávu, odstraňovali plevel v okolí našeho ubytování a asistovali při organizaci charitativního běhu Stymphalia Lake Run.
Můj tří týdenní výstup z komfortní zóny začal sólo cestou do Řecka. Všichni účastníci jsme se měli sejít ve městě Kiato (mimochodem – prodávají tam koblihu velkou jako moje hlava za euro dvacet – rozhodně doporučuji!). První setkání proběhlo právě tam a následovala společná cesta minibusem do Kryoneri – za zvuku řecké hudby, namačkaní, ale šťastní.
Program začal seznamovacími hrami a procházkami po okolí. Dozvěděli jsme se také o historii vesnice – během druhé světové války zdejší obyvatelé ukrývali v nedaleké jeskyni židovskou rodinu, která díky tomu přežila celý konflikt. Ta lidskost a odvaha, kterou tehdy lidé projevili, zůstává v atmosféře vesnice cítit dodnes.
Náš běžný den začínal snídaní v 9:00, následovala práce od 10:00 do 14:00, odpolední siesta a volno nebo lekce řečtiny či řeckého tance. Mile mě překvapilo, kolik volného času jsme měli – a jak jsme ho společně využili. Jako skupina jsme navštívili Athény, prošli všechny památky, ochutnali řeckou kuchyni a nakoupili suvenýry. Další výlet jsme podnikli do města Patras, které mě osobně nadchlo ještě víc – zřejmě proto, že je to studentské město bez turistů, obklopené horami a mořem.
Nejsilnějším zážitkem byl pro mě charitativní běh Stymphalia Lake Run, kde jsme pomáhali s organizací, předávali občerstvení i medaile a vytvářeli podporu pro běžce. Když mi bylo nabídnuto se zúčastnit jako běžec, s radostí jsem přijala. Běžet řeckou krajinou spolu s dalšími dvěma sty účastníky, kteří se na sebe navzájem usmívají a podporují se – to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu.
Ale to, co pro mě znamenalo nejvíc, byli lidé. Ti, se kterými jsem žila tři týdny bez přestávky. Milovala jsem pozorovat hádky o tom, jak se správně vaří špagety. Snažila jsem se vyslovit gruzínsky slovo „fík“: ქლიავი. Se Španělkami jsme poslouchaly Rosalíu, s Němci se mazali opalovacím krémem a se Slováky si vychutnávali naši podobnost. Sdílet sebe sama s lidmi z jiných kultur a životních příběhů bylo to nejcennější, co jsem si z celého pobytu odvezla.
Děkuji za tuhle příležitost.
Ester
