Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — týmové dobrovolnictví
Místo konání: Våxtorp, Švédsko
Termín konání: 1. srpen — 4. září 2025
Dobrovolník: Anča
Hostitelská organizace: Caprifolens Voltige
Deník z dobrovolnictví:
Timeless, a musical performance featuring horses
Cílem projektu bylo pomoci vytvořit muzikálové vystoupení ve spojení s lidmi s postižením a koňmi. Projektu se účastnilo 12 dobrovolníků z několika evropských zemí (Švédska, Norska, Rumunska, Španělska, Francie, Itálie, Německa a České republiky). Naším úkolem bylo pomoci vytvořit hudbu, choreografie k tancům a scénu pro muzikál, ve kterém jsme pak i vystupovali. Zároveň s tímto sedmitýdenním projektem probíhala jeden týden i výměna mládeže, pro kterou jsme připravovali projekty týkající se koní, pohybu a inkluze.
Ubytování bylo skvělé. Bydleli jsme v útulných chatičkách po dvou. Sociální zařízení a sprchy byly společné. K dispozici byla také prostorná kuchyň a komunitní místnost s velkým stolem, pohovkou a televizí.
Úklid společných prostor a přípravu jídla jsme zajišťovali společně. Byli jsme rozděleni do dvojic a každý den měla jedna dvojice přidělený jeden typ povinností. Např. vaření, úklid kuchyně, nádobí, úklid soc. zařízení apod. Rozpis všichni respektovali a vše fungovalo bez obtíží. Menší třenice byly ohledně doby večeře, kdy někteří byli zvyklí večeřet v 17 a jiní 22 hodin.
Co se programu týče, tak byl velmi zajímavý a rozmanitý, ale také hodně chaotický. Vyzkoušeli jsme si voltiž, jízdu v sedle, gymnastiku na speciálním gymnastickém koberci Airtrack a dostali se ke spoustě zajímavých dovedností např. šití kostýmů, příprava divadelní scény, programování světel pro představení, tvorba tanečních choreografií, tanec samotný a také jsme se dostali i k akrobacii.
Minna, hlavní organizátorka, nazývala všudypřítomný chaos „kreativní chaos“. Ne všichni to ovšem vnímali stejně. Nejednou se stalo, že jsme celé odpoledne čekali v jezdecké hale, kde probíhala většina programu, a neměli tušení, co máme dělat, protože všichni kolem nás mluvili pouze švédsky a najednou si někoho z nás zavolali někam postavili a pokračovali v hovoru švédsky.
Co se inkluze týče. Jak je již oblíbeným zvykem (mimo jiné i českého školství) nebyla zde pojata úplně šťastně. Byly jsme vlastně tři skupiny (dobrovolníci, švédské voltižérky a paravoltižní skupina), které při samotném vystoupení technicky úzce spolupracovali, ale prakticky to byl docela boj, protože naše zkoušky probíhaly odděleně a společně jsme měli asi jen 3. To mne trochu mrzelo, protože potenciál pro skutečnou inkluzi tu byl velký, ovšem bohužel se opět zůstalo pouze u integrace. S Minnou jsme o tom mluvily a jsme domluvené, že jí k tomu řeknu trochu víc a zkusíme vymyslet, jak to udělat, aby mohlo být zapojení všech více rovnocenné.
Volného času bylo během projektu dost. A i přes to, že jsme byli de facto uprostřed ničeho, nebyl problém se dostat na hezké výlety, protože jsme měli k dispozici auto, nebo nás vždycky někdo odvezl na nádraží, či na autobus. Pokud jsme chtěli zůstat na farmě, mohli jsme jezdit na krásné vyjížďky na koních, chodit na houby, koupat se v bazénu, nebo jen chodit na procházky.
I přes některé obtíže hodnotím projekt velmi pozitivně a kdyby mi to příští rok vyšlo, tak bych určitě jela znova.
Rozhodně bych Ti doporučila tu výměnu mládeže, pokud máš nějaké zájemce s pohybovým omezením. Na mechanickém vozíku se tam dostanou všude úplně v pohodě (vč. sprchy a toalety i jezdecké haly, kde jsou všude rampy), na električáku bych se bála, ale asi by to šlo eventuelně taky. Program bude pravděpodobně opět velmi chaotický, ale kdokoliv s jakýmkoliv omezením se rozhodně bude moci účastnit všech aktivit v plném rozsahu, nebo jak si bude přát. To je velké plus všech programů, které Minna pořádá. Kdybys tam někoho takového chtěla v budoucnu vyslat, tak dej klidně vědět, ráda poradím, s čím budu moct nejen jako bývalý účastník, ale i speciální pedagog 😉
Anča
