Erasmus+, Klíčová Akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 6.—15. květen 2026
Místo konání: Riposto, (Catania), Sicílie, Itálie
Český tým: 5 účastníků (ve věku 18-25 let) + 1 group leader (ve věku 25+)
Prosím přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: InformaGiovani
Report z projektu:
Teprve letos v únoru jsem zjistila, že existuje taková skvělá věc, která se jmenuje Erasmus Youth Exchange a už teď se přihlašuju na třetí. Zkrátka a dobře týhle super příležitosti chci využít co nejvíc to půjde.
O projektu Climate Chain jsem se dozvěděla náhodou přes EYCB insta story a přihlásila jsem se pár minut na to. Zaujalo mě téma udržitelnosti, ktrému se nějakým způsobem věnuju několik let, ale spíš jako individuální jedinec. Proto jsem vyjela spolu s dalšíma 24 lidma na Sicílii, chtěla jsem se dozvědět něco víc a třeba si i vyzkoušet nějaký skupinový workshopy a samozřejmě debaty. A hlavně ITÁLIEEE, moje láska!
Ve středu jsme po celým dni konečně dojeli do Riposta, kde nás vyzvedlo auto a dopravilo do finální destinace ubytování. Venku před budovou už čekali další účastníci z Rumunska a Itálie, v zádech jsme měli zástupce Nizozemí. Tyhle první momenty se mi vždycky vtisknou do paměti – takzvaný “first impressions”, který pak porovnáváte na konci pobytu a zjistíte, že jsou úplně odlišný od toho, jaký jsou lidi, když je poznáte trochu víc. Hrozně mě tohle na výměnách baví.
Jako leader české skupiny jsem šla udělat check-in a předala klíčky od pokojů. Z nějakýho důvodu jsme byli všichni rozesetý někam jinam, což normálně nevadí (aspoň se člověk seznámí), ale ostatní týmy byly víc pospolu. Večer byl trochu chaotický a organizační, tak jsme zalehli do postelí a načerpali trochu energie, která pak každým dnem ubývala.
První den, jak je zvykem, se hrálo několik oťukávacích seznamovacích her. Já si jména zapamatuju poměrně rychle, ale jsou tací, kteří i na konci týdne mají trochu problém si někoho zařadit. Velmi rychle jsem pochopila, že jsem jednou z nejstarších účastnic, průměrný věk bych řekla, že byl 19 maximálně 20. Mimo role leadera jsem teda ještě automaticky přepla na režim maminy. O ostatní se starám ráda a bylo vidět, že se to cenilo (poslední den jsme si na záda psali vzkazy a větu “thank you mommy” jsem tam měla minimálně třikrát hihi:)
Zbytek týdne už byl víceméně ve znamení ekologie. Informace z mýho pohledu byly docela základní, ale bylo nám řečeno, že level znalostí je různý, proto se organizátoři rozhodli začít na základech.
Tady dám lehkou vsuvku: vstřícnost organizátorů (Stefano a Giorgia) byla neuvěřitelná. Cokoliv jsme zmínili, požádali, řekli… druhý den jsme měli. Hrozně si vážím energie, kterou do projektu (a hlavně do nás) vložili, vzhledem k tomu, kolik požadavků celkem dostali. Možná to bylo věkem účastníků, ale trochu mi z naší strany chyběl vděk a uvědomění si, jak privilegovaní jsme a ne každýmu se poštěstí takhle vyjet. Ale jak říkám, asi je potřeba si toho zažít víc, aby si to člověk uvědomil.
V neděli jsme byli vyvezeni do Bosco Aci, kde nám představili “Projekt: Etna – Veřejná vodní rezervace” a pověděli něco víc o Etně, kterou jsme po celou dobu pobytu obdivovali z oken pokojů. Park jsme si zlehka obešli, bylo nečekaně dost horko, my byli bez vody a opalováku, ale všechno dobře dopadlo.
Na pondělí byl naplánovaný půldenní výlet do Katánie, kde jsme strávili odpoledne každý trochu jinak. Někdo trajdal po městě, někdo si zašel na aperol a zbytek se koupal v moři. A zbytek projektu už mám tak trochu v mlze, ale ještě přiblížím pár aktivit.
Po skupinkách jsme dostali jedno užší téma jako třeba transport, jídlo nebo fashion a měli ho zpracovat divadelním způsobem. Myslím, že to bylo zpestření a oživení, co jsme v ten moment potřebovali (mimo jiné jeden z požadavků na formu aktivity). K jídlu jsme se ještě vrátili a vytvořili osu, po které jsme rozmístili potraviny podle toho, jakou mají ve srovnání s ostatními uhlíkovou stopu. K uhlíkové stopě jsme si každý sám pak vyplnili obrazový dotazník, podle toho jakou máme stravu, jak cestujeme, apod.
Jeden z nejkrásnějších momentů, který si z projektu odnáším je brzká procházka na východ slunce den před odjezdem. Zůstali jsme vzhůru celou noc (au), ale stálo to za to. Jsou to přesně chvíle, kdy si člověk řekne, že žije teď a tady a spát bude až v hr.. no znáš to.
No nic, tady to končí. Moc děkuju InformaGiovani a EYCB za příležitost a důvěru. Beuš, Honzi, Eve a Danny (Zdenooo) děkuju za všechny konverzace a srandy, hrozně jsem si toho od vás odnesla.
A tobě, kdo tenhle text čteš přeju, ať se nebojíš a taky vyjedeš, nebudeš litovat!
Kristýna D.
