Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dlouhodobé individuální dobrovolnictví
Místo konání: Snagov, Rumunsko
Termín konání: 16. únor — 30. červen 2026
Dobrovolník: Stanislava
Hostitelská organizace: A4ACTION
Deník z dobrovolnictví:
Moje zkušenost s ESC projektem v Rumunsku
Ahoj, bună!
Jmenuju se Stáňa, je mi 26 a tak nějak se stalo, že jsem strávila čtyři a půl měsíce na ESC projektu v Rumunsku.
Zas taková náhoda to ale nebyla. Před tím jsem vystudovala sociální práci, přes rok pracovala jako sociální pracovnice v jedné pardubické neziskovce, ale zjistila jsem, že mi něco chybí. Potřebovala jsem velikou změnu práce i prostředí, a proto jsem se na doporučení kolegyně začala poohlížet po ESC projektech. Podala jsem přihlášky na více projektů a čekala na odpovědi. V tu dobu mi tolik nezáleželo na tom, do jaké země bych se měla vydat, spíše jsem se zajímala o náplň projektu. Jako první jsem dostala odpověď z rumunské organizace A4Action. Protože ráda pracuji s dětmi, jednalo se o jasnou volbu. Rumunsko sice nebylo zemí, kterou jsem plánovala v nejbližší době navštívit, ale brala jsem to jako součást mého prvního dobrodružství. A rozhodně bych neměnila.
Nejprve jsem si nebyla jistá, jak to celé bude probíhat. Měla jsem sice spoustu informací od koordinátorky projektu, ale stejně se praxe mohla velmi lišit. Hlavně to byl můj první projekt, člověk se ocitne v novém prostředí a s novými lidmi… Nakonec ale vše probíhalo skvěle. Spolu s dalšími pěti dobrovolnicemi z různých zemí jsem docházela do after school centra pro děti ze 3. a 4. tříd ve městečku Ghermănești nedaleko od Bukurešti. Děti byly úžasné a ráda jsem s nimi pracovala. Vymýšlely jsme pro ně různé aktivity a hry, nebo jim pomáhaly s domácími úkoly. Dokonce se mě samy snažily učit rumunská slova, která si pamatuji doteď. Také jsme připravovaly workshopy s různou tématikou pro studenty středních škol v Ghermănești, žáky na ZŠ nebo společné aktivity pro děti a rodiče.
S ostatními dobrovolnicemi jsme bydlely v domku ve vedlejší vesnici, kolem samé lesy a jezero – pro někoho možná trochu nuda, pro mě idylka. Do města se stejně dalo dojet do hodiny busem (což není na rumunské vzdálenosti skoro nic), takže jsme se nenudily.
Za tu relativně krátkou dobu, co jsem v Rumunsku strávila, jsem toho zažila vážně hodně. S organizací jsem jela na víkendový teambuilding do transylvánských lesů, díky On Arrival Trainingu jsem poznala další dobrovolníky pracujících v různých částech Rumunska a poté se s nimi párkrát setkala. Plavala jsem v moři v Konstanci i běhala po kopcích v českém Banátu. A hlavně jsem viděla medvědy! 🙂
Celkově jsem si celý projekt moc užila. A zároveň se toho hodně naučila. Nejen během práce v centru, ale také díky společnému bydlení s ostatními dobrovolnicemi v domě ve Vlădiceasca Pădure. Kromě toho, že jsem si zdokonalila angličtinu a naučila se pár rumunských slov a frází během lekcí rumunštiny, získala jsem také sebedůvěru, poznala úžasné lidi z různých zemí a zjistila, že se dokážu přizpůsobit zcela novým situacím.
Rumunsko je sice nejspíš pro hodně lidí random zemí, do které by se pravděpodobně málokdy podívali. Právě proto bys měl/a dát tomuhle zážitku šanci.
Stanislava
