Termín konání: 1.-9. března 2014
Místo konání: Shkoder, Albánie
Program a akce: program Mládež v Akci, akce 3.1.1. výměna mládeže
Účastníci: Vendula Szekelyová, Lucie Bartoňková, Petra Krupičková, Nela Jeřábková
Report z projektu:
Albánci o sobě rádi říkají, že jsou lidé, kteří nejdřív jednají a pak teprve vymýšlí plán. A musím uznat, že na tom něco bude. Program připravený albánskou neziskovou organizací IRSH se tak čas od času nesel v chaotickém a nepřehledném režimu, rozhodně se ale organizátorům musí nechat jejich velká přizpůsobivost naším požadavků, velká sebereflexe a obrovský respekt k našim názorům a podnětům. Čímž projekt dokázal plně reflektovat svůj název – Build Europe Together.
Celkově se do Albánie sjeli národnosti, které representovali všechny její světové strany (Albánie, Česká republika, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Makedonie, Rumunsko a Turecko), takže každovečerní národní večery se nesly v různorodosti a pestrosti. Stejně tak program jednotlivých organizačních skupin, do kterých jsme se na začátku rozdělili a ve kterých jsme organizovali následující dny. Národnostní mix tak byl často v jednotlivých diskuzích podnětem pro další zamyšlení, někdy ale tvrdým oříškem. V tuhle chvíli pak nejvíce chyběl zkušený lídr, který by z jednotlivého překonávání stereotypů, předsudků a různorodých úhlů pohledu dokázal „vytřískat“ nový podnět k zamyšlení a reflexy sebe i skupiny. Některé diskuse tak vyšli dost na prázdno a stali se jen diskuzemi o tom, zda vezmeme na pláž kytaru či ne.
Co se vyhlášené albánské kuchyně týče, tak my všichni, kteří máme rádi šťavnaté a čerstvé jídlo za poloviční evropskou cenu, jsme si Albánii zamilovali. I když se nám každý den náš velmi milý kuchař/srandista snažil dokázat, že stou dobrou kuchyní to v Albánii zas tak slavné nebude. A rozhodně s každým dalším jídlem překonávala sám sebe, což by od nepříliš mnohotvárné stravy člověk vůbec nečekal. K tomu vegetariánům zemi připomínající Češko z 90. letech, kde se v restauracích dalo sehnat jen jedno vegetariánské jídlo – smažený sýr, rozhodně nedoporučuji. Smažák vám sice neuznávají, ale po deseti dnech plné fety myslím, že většina z vegetariánů už fetu nemohla ani vidět. Nakonec ale nejrůznorodější restaurace a kavárničky v okolí našeho hotelu dokázali, že Albánci jídlu rozumějí.
Celkově osobně se musím přiznat, že země obrů (toto jméno si Albánie zasloužila nádhernými horami, pyšně se tyčící kam se jen člověk podívá), mi přirostla k srdci. Balkánská otevřenost silně ovlivněná italskou pohodou a horkokrevností si mě svou atmosférou získala. Projekt v tomto duchu ale trochu postrádal smysl a pocity čas od času byli více než smíšené. Rozhodně se to nedá označit projekt za ztrátu času, krásné vzpomínky a nové přátele některé chybičky plně vynahradili.
Petra Krupičková
